text: BIFIDUS AKTIF
Gridlok – Break The System LP
Project 51 (P51UKLP01)
A Gridlok + El Hornet – Hollywood
B Gridlok – Bottomfeeder
C Gridlok – Watching
Us (feat. MC Dino)
D Gridlok – Fingerprints
E Gridlok – Wake
Up
F Gridlok – The
Fillmore
Recenzi díla Break The System jste si
mohli před časem přečíst u kolegů dnb.cz v podání Gridlokova fandy,
Marihaie. Proto nebudu zbytečně rozpitvávat album, kde naleznete uleželé
mrtvoly, na jejichž nejchutnějších orgánech si monstra a zombieci
pomlaskávají. Ano, ano, i nové album zachycuje Gridlokův cit pro výběr
těch nejstrašidelnějších a nejobludnějších samplů, jaké lze
v horrorech najít. Na desku mám dvojí pohled: Určitě uspokojí fanoušky
Gridlokova zvuku a rukopisu, na druhou stranu přináší i něco nové, co
přitáhne pozornost fanoušků happy endů, galantních mužů a upravených
šťabajzen. Mluvím o Hollywoodu s El Hornetem z Pendulum. Roluje, masíruje
a drtí. Masivní parketoleštič nemá na LP po hitové stránce
konkurenty.
Bottomfeeder zase přináší červí díru
plnou vcucnutých šumů a ruchů, které si v ní léta půjčovali Ed Rush +
Optical. Syrové a majestátné dílo dělá z první desky dle mého názoru
největší tahák. Watching Us má také něco do sebe a rozpumpuje tělo a
rozmělní ducha nejen díky vkusně vybranému doprovodu MC Dina. Od dalších
třech tracků lze čekat klasickou Hitchcockovu, tedy pardon, Gridlokovu silnou
kávu. Neohrabané a kruté Fingerprints mě moc nebaví a stejně to mám
i s Wake Up, který mi přijde příliš vlezlý a uvrčený bez toho, aby
nějak výrazně vystrašil a donutil lidi se hýbat. Stát a koukat rozhodně
nikdo nemůže u The Fillmore. Zvukově nepřeplněný a čistý stepík
s geniálním vysřižením trubky kvete jako sedmikráska na hrobu šíleného
hraběte ze středověku.
VA – Street Technique LP Part 3
Technique (TECH002LP3)
A Drumsound + Simon Bassline Smith – Cape
Fear
B Drumsound + Simon Bassline Smith – Subsonic
C Skyver + D Jon – Knockout
D Skyver + D Jon + E Theory + Mark 7 + Lezly – Gimme
So (Phetsta remix)
Opravdu nevím, co jsem očekával od alba
Drumsound + Simon Bassline Smitha. Proč jsem si ho vůbec pustil? Cape Fear
způsobí sice jen malou nevolnost, neboť není hloupý celou stopáž 5:30,
ale pouze po dobu „hlavní jízdy“. Tu bych ovšem v tomto případě
označil za cestu na hřbitov. Působivé majestátné orchestrální výjevy
slibují něco zajímavého, ale pak se vynoří tragický omyl: omílání
sebevykradeného sajrajtu, který se prostě nedá poslouchat. Na party je
někdy úplně jedno, co hraje, ale doma to nezkoušejte!!! Subsonic se snaží
být rádoby drsný, ale opět s nulovým efektem. Pokud čte tento text
někdo, kdo mě opravdu nemá rád, poradím mu, jak mě umučit k smrti: Pusť
mi první desku z tohoto alba! Skočím z okna ještě dříve než Alex
v Mechanickém Pomeranči!
Mnohem snesitelnější rytmy skrývá druhý
vinyl. Dvojce Skyver + D Jon jde hra na Pendulum poslední dobou čím dál tím
lépe a pomalu se dostává do pozice, kdy by se dali v tomto úsilí zhodonit
asi jako originál adidas versus abibas z tržiště. Ale i přes propastný
rozdíl mezi králi oboru a producenty tracku Knockout považuji tuto věc za
super parketovku, kde disharmonické tóny působí pozitivním a rajcovním
dojmem, ne jako v případě taškařic od křupanů z první desky. V Gimme
Something to taky nešlape vůbec marně. Remix od Phetsty vykazuje hitovost a
nakažlivost, ale snést ho člověk může jen při tančení, kdy se dobře
reaguje na prvoplánovky, protože se chce hýbat a radovat. Jako kulisu
k mytí nádobí doporučuji raději O-zone – Dragostea Din Tei.
SKC – Killing Me Softly LP Part 1
Commercial Suicide (SUICIDELP006_1)
A SKC – Alpha
Centuri
B SKC – Composure
C SKC – Offguard
(VIP)
D SKC – Break
It Down
Maďarská ochutnávka uzenin od jednoho
z nejznámějších řezníků může začít! SKC připravil nejdříve
libovou exkluzivní šunku, která se rozplyne na jazyku jako kousek zmrzliny.
Přitom má tak smyslnou masovou příchuť a vůni… s křupavými rohlíky a
vrstvičkou másla to nejlepší. Ano, Alpha Centauri představuje průlom mezi
nejchutnějšími snídaněmi! Působivé vyvolávání duchů androidů
z vesmírných dálek za přísunu nejdynamičtější basy a zvonivého
ťukání. Composure se na druhé straně sice krčí ve stínu, ale
nepostrádá drive. Bohužel chybí nápad, který by tomuto tracku zaručil
euforické přijetí chuťovými buňkami. Podobně stavěných skladeb jsme se
od SKC už pár dočkali; třeba na DSCI4. Funkční deep step si rozhodně
místo v setu najde, energii má totiž na rozdávání.
Oproti Alpha Centauri, coby výběrové
šunce, působí Composure jen jako šunkový salám ve vakuu. Na druhé desce
nalezneme věrný a velmi často omílaný Offguard (VIP), tedy zdokonalenou
verzi rok starého flipu Dominion. Těžko říci, v čem tkví zlepšení.
Považuji ho za zTactailený (tzn: implementoval do sebe bojovnost a náladu
tracků od ostatních maďarských kolegů). Osobně nejvíc vyzdvihuji
povedený breakdown – celkově tedy: průměrný uherák. A Break It Down?
Nepříliš hitové, ale určitě najde DJs, pro které se stane toolem a
posluchače, kteří na něj budou reagovat. Atmosférou se hodí ke
Klutovi – tedy na Commercial Suicide jako stvořené. Oproti šunčičce ze
začátku to ale prostě nestačí na lepší ohodnocení než jako čerstvý
Tesco párek.
