text: HACKENALIEN
Tento report popisuje průběh akce, jak
z parketu – tak zpoza Andyho mixpultu. Vše zaznamenáno a sepsáno. Takže
jestli chcete hrát na kámoše, že jste tam byli, tak po přečtení tohoto
reportu můžete. Obsahuje všechno.
Hahaha. Nejdřív nám ten smích spíše zhořknul. To když jsme byli nuceni přijmout za fakt Andyho zpozdění. Proto hrál Sweg až do dvanácti. Proto hrála Im.Cyber až do jedné, proto hrál Larry aka L Plus až skoro do půl třetí. Teprve pak přišel Andy C a MC GQ. Ano byl to opruz, čekat a čekat a čekat. Poněvadž když čekáte, tak vás nebaví DJs, kteří by vás normálně bavili. Sklesle pokyvujete hlavou a doufáte, že se nic víc už nepojebe. Hlavně si teda vytýkáte, že jste přišli tak brzo. Haha.
Sweg i Cyberová hráli z desek. Velmi dobře. Sweg postupně přitvrzoval, ale velmi jemně, jinak lovil spíše z liquidně deepových rybníčků. Cyberová mi udělala neuvěřitelnou radost jednou z mých top 5 ever Pacman (Ed Rush & Optical), jinak hrála klasicky tvrdé deepařiny a la Break, Calyx, Teebee, bylo to znát a dobře to sypalo. Byla na ní znát jistá nervozita, kterou zapříčinil eustres. L plus hrál z cédéček a od doby, co jsem ho viděl naposled, se hodně zlepšil. Selekcí i mixem. Povětšinu jeho mixu jsem si poctivě povídal s dobrými známými a blbě čuměl ze stage na dav, který si myslel, že paří na Andyho. Ukázková neznalost, kterou však těžko odsoudit. Dobří známí provedli miniprůzkum, který zjistil, že 4 z 5 lidí si myslí, že hraje Andy C a pátý nevěděl. Původně měl totiž od jedné hrát Andy. Haha.
L plus s kšiltovkou dal mimo jiné jakýsi
remix Killing in the name (RATM) dále Coast 2 Coast (Matrix &
Futurebound), od stejné produkce i Universal Truth a Womb, do něj (spíš do
ní) nádherný remix System (M & F remix; Nu:Tone). Nejvíc radost mi
z jeho setu udělala Planet X (Mindscape & Rymetyme) a geniální
happyhardcoreařina Something Good ’08 (High Contrast remix; Utah Saints). Inu
v rámci vydření paměti na dřeň jsem nucen připustit, že jeho setu
dominoval kytarový zvuk. Nešpatným kopákem prodchnuté líbivosti
aktuálního střihu á la Culture shock/Brookes Brothers/Subfocus/Matrix
& Futurebound. Taktéž pár mocáků, kteří si mysleli, že si
podávájí ruku/plácají se samotným Andym. Rovněž mi není jasné, jak
řešili dotyční dilema, kdo nebo co je to ten „MC GQ“. Whatever. Roxy se
zrovna neprojevila jako komunikační velmoc a tak za celou dobu zpoždění se
na videoprojekci sotva párkrát objevil nápis (ano ta malá písmenka tam
dole) sdělující cosi o něčem. Haha.
Pak najednou juknu (to je sloveso, co) za sebe a tam chlapík s bagem a instantně oněmím. Stihnu zadrkat do přátel, uhneme a já padám dolu z podia na parket. Být příliš blízko nadpřirozených bytostí, si myslím, není moc zdravé.
Pokud tedy nejste jednou z nich, podotýká Hippor. Poslední tři věci jsou Mr.Happy (D.Minds), což je vyndanost, kterou mám rád právě díky přicházivšímu Andymu, který jí v jednom z Top 3 setů loňská míchá mimojiné s remixem Nosher (a to je nejvíc). Pak klasická Twist ‘em Out (Dillinja) a na závěr hraje nepříliš výrazná věc, jejímž účelem je vytvořit prostor pro přípravu Andyho, který si nachystá i třetí gramofon a z toho už dopředu lapá mi u srdce. Protože to znamená, že bude hrát ze tří gramců. Vendetta se mi směje za mou ukázkově zpomalenou dedukci, ale když jste u vytržení, tak vám i očividné přijde nadpozemské a slepě opakujete, co vidíte. Ano, souhlasím, slovy Hippora: Haha.
Je skoro půl třetí, Andy se usmívá, GQ bere mic(rophone) a počíná hlásit. Skvěle. Andy pouští první desku. Ano, konečně jsme se dočkali. GQ říká „Endy“, my říkáme „Sí“, GQ říká „roksy“, my říkáme „Gou“. A z nádherně hlasitých, ne zcela čistý zvuk propouštějících, reprobeden se spouští pure „1337“ dubplate (Now) Let The Story Begin (Subfocus) a rozpoutává se smršť, která se bude vyznačovat třemi základními charakteristikami. Za prvé, naprostá většina jsou dubplate-y (oficiálně zatím nevydané/nedostupné desky), takže vůbec nevíte. Za druhé, Andy točí poslední dobou hodně oldskoolovývh desek z první půlky jungle/d‘n’b éry, ani tentokrát tomu není jinak a tak se dočkáme luxusního počtu teasů nabassovaných a nasekaných ploch, které budou krásně kontrastovat s přemrštěností dnešního zvuku d‘n‘b a vyluzovat nechápavé obličeje na xichtech „historie“ neznalých děcek i starších. Za třetí, Andy se bude smát a tři gramce využívat hlavně k rychlejším změnám a překvapivým teasům, než zmršeným zvukovým smrštím, které můžete většinou vidět, když někdo v čechách i obecně hraje na tři-čtyři gramofony. Takový neumětel, místo aby ladil desky precisně do sebe a mělo to (mixy i skladba) hlavu a patu, bude plácat páté přes deváté a nesmyslně vás převařovat zvukovými koulemi spoléhaje na vaší neznalost a tvářit se, že právě zahrál největší triple-quadro-drop a že je král světa. Ne. Leda tak pro nemuzikální smažky. Andy knows better. Haha.
V Roxy bylo hodně lidí, to je dobře. Ať chcete nebo ne, implikuje to větší potencíál lepší atmosféry. S potměšilým úsměvem jsme sledovali, jak lidé tancují na L pluse v domnění, že jde o Andyho. Jen tak dál, aspoň se unavíte a parket na Andyho ovládneme my. I tak byla první půlhodina Andyho výkonu lemována ústrky a přikopy vydementnělých lidí, kteří něvědí, kde stát, agresivně mlátí do okolních či nechápou, že stoupnout si dva centimetry před vás (kde paříte rukama a kývete hlavou) je neslušnost nejhrubšího zrna. To je jedno, zmiňuji jen první půlhodinu, kdy opravdu lidé odcházeli a nebylo zalehko se na Andyho plně naladit. Takže zpět do prvních sekund: do nového Subfocuse, který touto deskou prokazuje zvukové hledačství Freshova typu, nasolí hned tease Disconnected (Cyantific). Andy během chviličky z druhého gramce nakotluje na doubeldrop Planet X (Vicious Circle remix) a hned do něj ze třetího Mysterons (Baron remix), tak to by nešlo! První rewind hned na „druhé“ desce. Haha.
Je na místě ocenit dvě věci. Zvuk,
jakkoli nebyl naprosto čistý (středy dost absentovaly), hlasitostně akorát.
Visuální koncepce party. Laser (zeleno-červený), světla, dokonce
i nějaké i ty dekorace a videoprojekce na tři plátna a pár televizek.
Ano, zní to jako malichernost, ale přesně tyhle detaily mají velký podíl
na tom, jak dobře se cítíte na party.
Jak vnímáte poměr, kolik jste dostali za zaplacenou cenu. Jak vnímáte, zda je prostředí party úměrné hlavní hvězdě. Ať chcete nebo ne, váš mozek podvědomě vnímá, jestli někdo z piedestalu d’n’b jako je Andy C, hraje v zaplivané černé díře nebo prostoru, který aspoň trochu odpovídá a) jeho formátu a zároveň i přesto b) raveovým kořenům klubové kultury. Pro dopochopení: třeba monstrozně vyvoněné halové akce pro tranceové vykousnutce rozhodně neodpovídají. Haha.
Samozřejmě zrewindoval oboje, takže znovu tease Mysterons remixu, dav nadšením vře. Během desítky sekund přechod do nového Subfocuse nebo Barona a do něj vyskočí z třetího gramce tease True Romance VIP (D:Bridge), ale než se stačí dořvat už je pryč a do nás už kurví masivní najebávačka Lowdown VIP (Xample). I s rewindem jsme na deseti minutách. Sotva pětivteřinový tease debilitky Hand Grenade (Clipz remix) nestihne vadit a už jsme v novém Chase & Statusovi. Šup tam s jungloidní nasekaností a už přihazuje (ne zcela přesvědčivou) VIP versi hitovky Heaven & Hell (Xample & Crystal Clear), do které nejdřív tease TC remixu Let Loose a hned pokračuje nový mordor No Reality (Noisia remix; Ram Trilogy) a už tam pere další double tease. Nejdřív oldskoolařina a hned po/do nádherný tease If We Ever (High Contrast), který musel skončit rewindem. Jsme teprve ve dvaceti minutách. Haha.
Pojďme se zaměřit na Andyho zázemí.
Přišel obtěžkán bagem objemu 100+ (desek) a sám si přesouvá cdplayer a
na jeho místo dává třetí gramec. MCmu rovněž nikdo nepomohl při
manipulování kabelu, které zavinil jeho nucený odchod do pravé části
podia. Prostě bída. Andymu přinesli aspoň pití, ale cíga (Lucky Strike ne,
Camel ano, nejlépe Marlboro) musel chudák (stejně tak i GQ) poptávat po
okolostojících. Tomu sakra říkám profesionál. Přiletí mu pozdě letadlo
(kdo někdy letěl, tak ví, že i bez toho je ubíjejícího čekání na
letišti až až), z letiště ho napakují rovnou do klubu (jinak by si asi
těžko nestih pořídit ciga) a on přesto nerozjede nejmenší manýr, který
má každá debilní druhořadá hvězdička. Naopak, odvede brilantní výkon.
A ještě navíc jednu bednu z odposlechu namíří na MCho, poněvadž ten
nemohl stát v odposlechovém poli, vlastní odposlech mu nedali (uznejte –
bída). Nemluvě o tom, že když se za ním šplhá na lešení vyjetá
kindersmaha, která si s ním chce plácnout nebo co (demence se těžko
dešifruje), tak si ho musí sám odstrčit.
To samé s dotírajícím fotografem, který mu vlezl až ke gramcům. Organisátoři už asi mají odpracováno, těžko říct. DJové se sami musí navzájem zpravit o záludnostech mixáku či gramců. Nemohu to neříct, ale tohle se třeba na akcích, které pořádá Suki, Cyberová a spol stát nemůže. Tam je vždy vidět konstantní zájem o potřeby hlavní hvězdy. Nestalo by se jako zde, že Andy musel otvírák na flašku piva poptávat od okolostojících. Andy si dokonce průběžně zvládá nalévat vodku s redbullem, což mi připomíná, že roxy už fakt teda jako pořádně nasrala mě nekřesťansky neospravedlnitelnou cenou Lipton Green Ice Tea za 45,– (WTF!). Takže Andy je takový frajer, že je schopen jednou rukou kontrolovat mixák a přitom si za sebou lít drink. Ale o tom, jak je to možné až v další vsuvce. Haha.
Samé novoty a dál to nebylo jinak (teda dokud nedošlo na oldskooly). Tease klasiky „uuuh, take me up!“ tedy remixu Renegade Snares, řev. Do něj nový Baron nebo Fresh a hned do něj další klasa Warhead (Ram Trilogy remix; Krust). Zase ten rychlo mixle styl. Boží. Do toho luxusně přitvrdil masakrem The Plague VIP (Hive VIP; Keaton), který teda naživo všechna čest klobouk dolu. Zbožňoval jsem Traceův remix, ale tohle je další level. Booh! Obzvlášť, když do toho napere á la Titan znějící věc. Bordeeel!!! Vnější hladinu tance mi zklidní Killers dont die (Hazard), jakkoliv mi ji tease další 90s subbasovky rajcuje. Následuje liquidní věc s mužským vokálem, ale do něj hnedka Nosher (Baron remix; Total Science), Hell Yeah! Další deepovou basu GQ krásně doplní popěvkem „back to the oldskool, back to your roots“. A následuje opačný princip, 90s subbasovou záležitost doplní teasem nového Logisticse a do toho už točí na třetím gramci dropující klasiku Nightflight (Andy & Shimon). GQ doplní „when i say drum’n.., you say ..bass“ a Andy nakopne noční let valivou Run Off od Breaka. Následuje serie novinek (dešifruji jen jednoho úplně new Subfocuse se samplem „operator“ hlášek), během které definitivně dopobírám, že začínám být natvrdo zamotán v pletivu Andyho nitek. Loutka. Marioneta, která chytí epileptický záchvat, neboť ten magor tam z fleku nasral originální Messiah. Haha.
Poslední dva týdny se na českém
internetovém smetišti pocitů a štěků bez kontextu rozhostila pseudodebata
okolo Andyho hraní a djingových skillz. Žalostně směšná ve svém
průběhu, důrazně tristní v jednotlivých příspěvcích. Žalující
strana (nazveme si ji třeba Beatywenia) tahala z rukávu trumfy v podobě
dvou pseudoargumentů. Budu parafrázovat. První byl, že „Robyn Chaos
řikala, že prý si to doma lisuje ve stejných rychlostech“ a druhý, že
„Andymu v těch deských chybí nějaké pasáže, má ty desky nějak
speciálně upravené“. Quasivyprávění o spatření pitchů na stejné
rychlosti nevyjímaje. Pomineme důvěryhodnost bývalé profesionální
společnice Robyn Chaos (o jejích mixážních schopnostech raděj vůbec
mluvit nebudem) a přejdeme k tomu, co jsme viděli v pátek (chybějící
pasáže s klidem vyloučíte i vy pečlivým poslechem vícera Andyho setů).
Není totiž lepšího důkazu, než to sám na vlastní oči zkontrolovat.
Věřte pak taky těm internetům, že. Úsudek si udělejte sami, nejste už
přeci děti. Haha.
Základní fakta jsou jasná. Andy mixuje jinak. Líp. Má vlastní styl. Lepší styl. Andy nemá připravený set do puntíku, neboť pozorování jasně ukázalo, že listuje deskami, zandavá – vyndavá, prostě přemýšlí a přebírá. Jasně, že má stejné pasáže třeba dvou tří desek (oblíbené teasy). To má každý DJ. Nikdy nemá připravené rychlosti – vždy hledá – vždycky najde. Navíc Andy je schopen přihodit desku téměř z fleku, za ta léta ví přesně, kam dát jehlu na Turbulence atd.. často přihodí a rovnou jí hodí do repráků a do přihozené desky teprve srovnává tu původní (to není zcela běžné).. To by však nebylo možné, kdyby Andy neměl dokonale zajetý svůj systém „hlídač“. Neustále má ruku u pitche. Neustále má na uchu sluchátko. Přepíná absolutně automaticky mezi třema deskama (která mu jde zrovna do sluchátek). Téměř bez výjimky pouští desku levou rukou, pravá je samozřejmě na pitchi. Je pravák. Takže i přesto nahazuje levou, ale okamžitě, jak nahodí, už během setiny vteřiny ví, kam posunout pitch. Zde má naprosto vypracovaný styl. Nikdy nevíte, na jak vyprcaných technicsech budete hrát, který bude kam ujetý atp. To Andy nahrazuje svým unikátním „vlna“ stylem pohybu ruky po pitchi. Pitch na technicsech, jak víte, není úplně „měkký“. Rukou Andy předvádí jakési vlnění propojené s rukou a tělem. Tyto pohyby přizpůsobuje technicsům a ne hudbě, skrze absolutní ovládnutí nástroje vede cesta k perfekci. Lety vymakaný system, jak se rychle sladit s gramci, aby mohl podat ten nejlepší výkon, pro který je pro nás králem djingu. Teď je prostor pro patos. Haha.
Takže Andy rewinduje originální Messiah
(Konflict) a do něj už při dropovém kotli rve Stop It (Spor). Uf uf. Jenže
v zápětí přihazuje Facade VIP (Noisia) a přechází do tvrdé pasáže,
kterou jsem si pracovně nazval Zlo z roku ’99. Jenže než se vzpamatuju tak
je tu pecka Dirge (Lifted crew) a do toho přes dva roky starý dubplate XXX
neboli Triple X (Subfocus). Zas něco přihodí (začínám mít plnou paměť)
a najednou hrozná přelomenost, kterou okamžitě zrewinduje. GQ to okomentuje
klasicky suchým stylem „Andy motherfuckin C“. Samozřejmě následují dva
rychloteasy a skrz prasáckou bublaninu hazardmindovského střihu se
dostáváme do varu The Code (SKC remix). To už jsme za hodinou a čtvrt hraní
a ani náznak odpočinku. Andy občas tleská, občas diktuje rukou, skvěle.
Komunikaci s publikem tedy neopomíná. Vozíčkářka už to vzdala, za to
pár kreténečků, kteří se u tance točí kamerkou rozhodně ne. Zdá se,
že čím dál víc lidí má problém pochopit, že na parketě obzvlášť pod
DJem se primárně tančí. Není čas se napít, ani si dát cigo, ani bonbon.
Andy Andy Andy. Mírně latino věc z 2002 do ní ochutnávka z Ant
Milesových Visitations LP a do tohoto propletence namrdá Turbulence (Moving
Fusion). Achtung baby! Haha.
Zde se klasicky ukázalo Andyho použití 3 gramců. Jednu pustí (tu 2002), druhou má ve sluchátkách (ta z Visitations), třetí teprve přivaří nebo zateasuje (to bude Turbulence). Vyhodí do repráků i druhou a má připravenou třetí a jehlu má na správném místě. Mocně zateasuje (Turbulence). Druhá mu hraje, ale už ji nevrací do repráků, zůstává tedy na chvilku ta z 2002. Třetí gramec používá tedy hlavně proto, aby mohl desky vyměňovat hned, jak je zateasuje. Nádhera. Jako posluchač/tanečník/pozorovatel nemáte šanci odejít, neustále se něco děje a přitom už se na vás něco dalšího chystá. Totální realtime. Celý je to o timingu. Jenom díky tomu, jak je Andy profík, co se timngu týče, si může dovolit to, co dělá. Nejednou se stalo, že Andy (neustále mající sluchátka) vybíral další desku, když najednou odskočil rychle zpět ke gramcům, jen aby pohnul pitchem o pidikousek nahoru dolu. Takovou má sebekázeň, jen si přiznejte, kolikrát jste kvůli sekundě navíc (při hledání desky) pak doháněli desku déle, než byste potřebovali. Furt má kontrolu nad zvukem, furt má kontrolu nad sluchátkama (neustále je přepíná), nad basama. Z Andyho musí mít radost zvukaři, poněvadž kdykoliv otáčel basy, aby vynikla ta která pasáž (klidně i jen na půl sekundy, nemluvě o teasech, kterými podpořil nějaký drop, které trvaly třeba jen dvě sekundy a na parketu si jich skoro nikdo nevšiml – možná vinou zvuku, ale i tak, prokozatelně je dělal), nikdy nešel tzv. „do červených“. I díky tomu mohl být zvuk tak nahlas, jak byl. Haha.
Následuje basově-deepová pasáž, kterou
jsem nebyl schopen skrze své stále větší nadšení a vytržení dekódovat
mimo novinky Gridlock (Break remix; Ram Trilogy). Vybruslil Middle East Sun (L
Plus), která bude na cd mixu Nightlife 4 a do ní tease Recharge (Andy &
Shimon). Následovaly tajemní Satellites verse 2.0 (Commix), kde snad
jedinkrát za celou dobu hrála celou chvíli jen jedna deska. Andy se v klidu
napil. No, pěkně nám to pak hned osolil. Nová Lifted řežba a následovala
nachopovaná oldskool jungle pecka se samplem „all the badman shall fall“
nebo tak nějak, kterou hraje poslední půlrok pokaždé a do ní dal
geniální tease Squash. Booh! Nestačilo, takže přihazuje Age Of Empires
(remix?!; Photek) a do něj, co prosím?!, Tomb Raider (Fresh). Nádherně je
prolíná a nemám slov, jen skřeky. To asi nikdo nečekal. Do ní narve Find
away od Subfocuse, další hodně Freshovsky znějící věc. A do ní Disco
Dodo (Lynx). Uf. REWIND! Hned na začátek rewindovaného subfocuse tease věci
z přelomu tisíciletí (kašlu na to pamatovat si každej tří vteřinovej
štěk) a pak zpátky Disco Dodo. Následuje další věc z Subfocusova LP,
jmenovitě Signs (Subfocus feat. Tali), kterou však rázně utne Beginning
(Keaton & Hive remix). Než se rozkoukám už tam letí nádhera Be True
(Commix) a do ní tease The One (Mampi Swift). Andy je jen jeden. Haha.
Neustále koukám směrem k Andymu. Každý pohled, který zavání možností, že se podívá na parket, provází ruce nahoru. Každý jeho úsměv může něco prozradit. Už dávno jsem se smířil s postavením loutky. Nicméně teď pomalu, ale definitivně chytám schýzu, že o mě ví, a že se na mě dokonce párkrát podíval a jednou na mě ukázal. Bože. Jen máloco vás tak nakopne. Že už nemůžete a píchá vás v boku? To váš mozek nezajímá, nemůžete zklamat. Hypnotizujete jeho kšiltovku očima a každou vteřinu podvědomě doufáte, že se k vám vrátí pohledem a znovu vás odmění úsměvem nebo jen nabije nadpřirozenou energií. Vidíte, jak se baví a chcete, aby se bavil co nejvíc. A to jste střízliví/ý/á. Krása tranzu tance propojeného s absolutní přítomností. Ve stavu loutky nemyslíte, jen jste a není mnoho krásnějších stavů. Jde o nádheru uvědomování si prožívání pamětihodného zážitku už při jeho vzniku. Čistá radost, naprostá přítomnost. Andy. Haha.
Další pecka Join the dots (Subfocus). Do něj vysekávačka s nějakou prasárnou, přesně se to láme a najednou ze třetího gramce Screamer VIP od druhého nájezdu. COŽE?! Ani to neskončí a už je tu Desperado remix (Artificial Intelligence), teda aspoň to tak znělo – libostně. A do něj najednou zlý zvuk ze začátku Planet Dust (Fresh). Bože. Tenhle tease je peklo. Pak středně nenová Follow the Light (Subfocus) a do něj totálně procítěnej a (nejen) Andym odzpívanej tease celý první třetiny In Love (Jenna G feat Chase & Status), z něj přešel do Airplane (Subfocus) a z letadla do taky dva roky staré dubplatní westernovky A Bit Patchy (Subfocus remix; Switch), kterou napoprvé zdoubledropoval s nějakou bublárnou, kterou přetáhnul naplno přes první sloku, aby pak znovu vytáhnul (GQ alternoval spodní sampl na „jungalist, jungalist“) A Bit Patchy a do ní – ach bože – Harder (SBS & Drumsound). „Working faster, moving harder“ řveme společně s GQ-em a dochází nám, že tohle bude asi vrcholení setu. Ano, girl you know, okamžitě totiž přichází Ladies Nite VIP. Prásk! Rewind. Moc. Haha.
Ke konci Andy častěji a častěji oceňoval publikum rukama nad hlavou, vychutnávkami povedených mixů či potleskem. Dav mu to samozřejmě nadšeně oplácel. GQ si asi dvakrát přišel tajně zvednout hlasitost micu, ale stejně mu to nikdy moc nepomohlo. Nikdy nebyl příliš nahlas a nikdy zbytečně nepřeřvával mixy a hudbu. Spíš bylo fajn vidět, že MC sám neví, co to Andy hraje za dubplate nebo chystá za psychomix a Andy mu občas ukázal, kdy zarapovat. Oba vyzařovali perfektní vibraci a to i přes obtíže výše zmíněné. Praví profesionálové, úplná CI5. A to jsem ještě něvěděl, že Andy se rozhodne zahrát skoro dvě a půl hodiny namísto avizovaných dvou. Rozhodně zahrál přes sto desek (včetně teasů), nádherně eklektický mix totálních dubplateů a třešničkových klasik do teasů. Blízká observace přinesla zjištění, že Andy měl většinu desek jiných než před rokem. Loni měla většina bílý střed, letos černý, přesto však nádherně čistých-nepoškrábaných. To znamená, že Andy vylučuje riziko, že ho desky zradí a budou přeskakovat (stačí hrozba přeskakujících přenosek), perfekcionista. Absolutní koncentrace a jeho dokonale promakaný systém je to, co mu umožňuje podávat takový výkon. Občas poctivě provrtával okolostojící pohledem a bylo jasné, že jediná adekvátní pohledová odpověd je „masakr!“. Stejně tak na parketě.. Haha.
A protože už měl připraveno, tak Ladies Nite VIP se
znovu rozjíždí společně se Swamp Thing (Subfocus), to prasil až do
pomalejší – dubstepově rychlostní – pasáže po půlce Ladies Nite,
behěm které tam přijebal Timewarp (Subfocus). Tahle absolutní pecka právě
vychází na promu, takže pozor. Mozek už je dávno mimo provoz a klasický
tease Body Rock tomu nepomůže.
To už se hraje přes dvě a čtvrt hodiny a stále se nekončí. Nechává hrát Timewarp a vychutnává si spektákl. Posléze přihazuje Mr. Happy (D.Minds) a rozpoutává se bordeeel! Rewind. Po rewindu hnedka dillinjoclipzní tease a pak to stáhnul. GQ pořádně poděkoval a pak vyhlásil všechny kouty roxy a na one, two, three všichni spustili NOOOOISE! Last one začla Neo VIP (Hive), bohužel ještě před prvním full dropem přešel v Machete (Hazard) a tease Hush Hush (Shimon) to už nevytrhnul. Haha.
Téměř 150 minut slasti ukončil Ghonzales bez přestávky přechodem do krvácející frekvence Dual Processed (Calyx & Teebee feat MC Verse) a já jsem se mohl blaženě vyřízen (jako po kvalitním dlouhém vyčerpávajícím styku) odkolohnátit někam ke zdi, kde jsem opřený vychutnával příval endorfinu a dojezd přirozeného štěstí. Zalouženě vytouženého, vyčekaného a poctivě vytančeného. Ať jste stáli za Andym a koukali mu pod ruce nebo na parketě a vytančili jste si plíce, výsledek i průběh byl totožný. Totální komplexní zážitek. Kéž se z Andyho jarních návštěv roxy stane tradice. Svátek. Andy je král. Za jeho úspěchem je nezměrné množství píle, dřiny, oběti a profesionality. Vynásobte talentem. Sami si přiznejte, jak často je taková cílevědomost k vidění na české scéně, narozdíl třeba od pomluv, nepřejícnosti, výmluv a žabomyších půtek. Haha. Ha.
Post Scriptum 28.04.2008: Dozvedel jsem se – no spis mi bylo receno – ze Andy C chtel mit, i vzhledem k pozdnimu priletu atp, prvnich tricet minut absolutni klid. takze moje vytky, ze si sam stavel gramce atp jsou k managementu roxy neohleduplne, neobjektivni a citi se jimi dotcen. faktem zustava, ze zbyle incidenty se staly po vice jak prvni pulhodine jeho hrani. takze stale nevime, proc mu nikdo nemohl otevrit pivo, ktere mu prinesla im.cyber. co ma spolecneho to, ze nechtel aby nekdo rusil, s absenci cloveka, ktery by odehnal doterneho fotografa nebo doternou smazku lezouci na konstrukci. ciga? whatever. andymu to nevadilo jinak by nebyl spokojeny. spise je otazkou proc to nevadilo managementu roxy. proc resi dusledky a ne pricinu. tiskovky s reakci na prubeh jejich akci nevydavaji. ne, uz se nesmeju.