ptala se: KATKA
Na říjnovém Pig Festu dojde k jedné unikátní situaci. Kromě hudby, djs, světel, videoprojekcí a různých performance je pro všechny bez rozdílu připraveno překvapení v podobě vystavení uměleckého díla dvou sochařů, sdružujících se pod názvem MATKA. Umíte si to představit? Aby to pro vás bylo snazší, odpověděli nám pánové na pár otázek. Přestože to hlavní, konečnou podobu své práce, nám nesdělili, rozpovídali se o všem, co nám je může trochu přiblížit. Vít Matas a Kamil Mařík (MATKA) v rozhovoru o umění, vlivech, spolupráci, generačních rozdílech a touze vyjádřit se…před tím, než na vlastní oči spatříte, jak to vypadá.
Téma našeho rozhovoru je jasné. Vaše spolupráce s Pig Festem, výstava, nebo přesněji instalace vaší umělecké práce v prostorách Pekla, na říjnovém Pigfestu. Zajímá mne, jak to bude probíhat. Povídejte.
Kamil: Proběhne to následovně. Na Pig Fest se dovezou hotové věci, připravené v ateliéru, a nainstalují se do prostoru do konečné formy. Instalace bude probíhat tak 16 hodin, mimo jiné se dokončí pozadí k sousoší tří soch, a to je asi tak všechno, co vám k tomu můžu říct. Obsah a vše okolo nechceme zatím šířit, protože nám jde o moment překvapení, a tímto by se náš záměr nedotáhl do konce.
Matas: Nejde ani tak o výstavu jako o jednorázovou instalaci, pokud by šlo o běžnou výstavu soch, nebylo by to tolik interaktivní. A jak řekl Kamil, jde o moment překvapení, chceme, aby konečná podoba vyjadřovala energii pohybu a souzněla se situací. Ukázat samotné sochy formou výstavy je běžný způsob a na tuto akci se tak docela nehodí.
Kamil: Přesně tak, to by bylo fádní. Musíme brát v potaz cílovou skupinu, pro kterou je naše instalace určená. A ta je určitě hodně specifická. Taneční scéna není sice úplně tím, o co se sami zajímáme, protože se ale zaměřujeme na kulturu jako na celek, snažíme se obsáhnout veškeré kulturní dění u nás.
Matas: Proto nemá cenu nic vystavovat, ti, co navštěvují
taneční akce, jsou většinou v takovém věkovém spektru, kdy nemají
zájem o strohé umění. Nám jde o to se jim přiblížit. A zaujmout na
té rovině, která může pro ně být atraktivní.
Nejde tedy o klasickou výstavu v obvyklém prostředí, a tím méně pro
běžné návštěvníky galerií. Zajímá mne, jak budou sochy chráněny
proti poškození. Může se s nimi něco stát?
Kamil: Snažíme se o to, aby možnost poškození toho, co děláme, byla
minimální. Nicméně je třeba s ní počítat, proto jsme domluveni
s pořadatelem, že celá instalace bude pojištěná. Vše má pro nás
samozřejmě nevyčíslitelnou hodnotu. Jedním z důvodů je fakt, že do
každé tvorby vkládáme kus sebe, naše představy a formu vyjádření.
Věříme, že se nic nestane, ale pojistka je v těchto případech běžná
součást dohody a nutná jistota.
Předpokládám, že na Pigfestu budete. Zajímá vás reakce lidí, jejich názory, máte nějakou představu, jak budou oba večery probíhat?
Kamil: Já tam určitě budu, asi ne oba dva večery, nebo celou noc, ale nějak se tam objevím. Dál tam musí být hostesky, bez nich by to nešlo..Uvidíme, jak vše proběhne, to nedokážu odhadnout, ale určitě tam kdykoliv najdete někoho od nás…
A co ty, Maty?
Matas: Nemám zatím jasnou představu, ale určitě tam chci být. Už jen
proto, že mne zajímají reakce lidí. Jedině podle toho poznám, jestli má
do budoucna smysl s tímto projektem pokračovat. Stačí mi zaznamenat, jestli
se to líbí, nebo ne. Jak to ocení divák.
Kamil: Samozřejmě, zpětná vazba je hodně důležitá,
hlavní důvod, proč něco takového děláme, jsou právě lidi.
.
Matas: A jinak by to ani nemělo smysl. Je to přirozený, umělec potřebuje
zpětnou vazbu, potřebuje zaznamenat, jestli se to, co dělá, posunulo
směrem, kterým očekával, nebo jestli je naopak čas pohnout se
někam jinam. A přestože nechci nikoho podceňovat, mám pocit, že mladí
lidé okolo taneční scény vychází z úplně jiného prostředí, než
které známe. A nás zajímá, nakolik se nám povede přiblížit se jim a
trefit se něčím, co je zaujme. Zasáhnout je tak, aby to vnímali
pozitivně.
Kamil: Mám trochu jiný názor. Potkávají se tam opravdu různorodé skupiny lidí, ať už jde o věk, nebo kulturní prostředí, zázemí, to je jedno, ale něco mají společného. Jsem zvědav, jestli se nám povede odhadnout, co to je.. a jakou nakonec vyvoláme odezvu.
Matas: Balancujeme na hraně, buď na to vyvalí oči a nic nepochopí, nebo to přijmou s nadšením.
Ono se odlišuje i prostředí, které chcete zasáhnout. V pátek je drum&bass, v sobotu techno. Skupiny lidí okolo těchto stylů jsou taky svým způsobem specifické, mělo to vliv na vaši konečnou představu, jak by měla instalace vypadat?
Kamil: To by neměl být problém, naše instalace je vymyšlená tak, aby zaujala široké spektrum podobně laděných lidí. Pár jich znám, bývaly doby, kdy jsem se v tomto prostředí pohyboval, takže nějak tuším, co by pro ně mohlo být zajímavé.
Ve vašem tiskovém prohlášení jste řekli zajímavou
větu “signálem pro utvoření
skupiny se stal sterilní, v bezprostřední konfrontaci s divákem
matoucí,
snobstvím abstrahovaný stav umění a kultury”…co tím bylo myšleno?
Mohli byste to rozvést?
Matas: Mysleli jsme to přesně tak, jak jsme to napsali. Kultura je dobrá, umělci jsou dobří, ale všechno to kazí prachy. Peníze svádí umělce na scestí, kdy jim nezbývá nic jiného, než dělat věci, za které by se jinak nepostavili. Ale v dnešní době je za vším sponzor, ten má nějaké požadavky a každý se musí nějak živit. Paradoxně vlastně peníze místo toho, aby umění posouvaly dál, tlačí ho dolů…a my se tomu chceme nějak postavit. Tomu, že moderní doba nás v podstatě nutí dělat věci, které za umění nelze považovat.
Kamil: Nevíme, proč to je, ale chceme to změnit.
Matas: Možná, že víme, ale je to náš názor, kdokoliv
nám ho může vyvrátit a bude mít pravdu.
Nechceme vytvářet hranice, co je umění a co už ne. Jenom si myslíme, že
vliv peněz je přehnaný. A umělci se tomu podřizují.
Kamil: Chceme to trochu vrátit zpět, neřešit, proč to tak je, ale udělat
něco, aby to tak nebylo. Neděje se nic neobvyklého, vždy se dělo něco
obdobného, ale dnes máme jinou dobu. Je mnoho lidí, kteří umění
nerozumí, a ptají se nás na názor. Není na nás, abychom definovali, kde
končí umění, a začíná kýč, nebo naopak. Můžeme jedině vyjádřit
svůj názor tím, co vytvoříme. Mimochodem, to tiskové prohlášení je
trochu kontroverzní.
To opravdu je…
Matas: Ale kdyby to tak nevyznělo, tak to nikoho nebude zajímat. Není třeba bát se říkat věci narovinu, umění je svobodný a je třeba k němu tak přistupovat. Pokaždé, když tvořím, riskuju, že nebudu mít z čeho žít, s tím rizikem do toho jdu a vyjadřuju tak své vnitřní přesvědčení, co je pro mne přijatelné.
Na čem momentálně pracujete? Máte kromě zmíněné instalace na PF ještě jiné projekty?
Kamil: O tom se nechceme moc bavit, všechny naše projekty jsou svým způsobem zvláštní. A kdykoliv bychom cokoliv bližšího zveřejnili, riskujeme, že se toho někdo chytne se snahou nás kopírovat. A navíc…nechceme se nijak zviditelnit, občas mám pocit, že jsme vidět dost:)
Matas: Také je třeba rozlišit, o čem vlastně mluvíme… Tvoříme, vyjadřujeme svůj pohled na umění, ale ještě se musíme něčím živit. Takže na popud skutečnosti, že je třeba mít nějaké peníze, přijímáme různé zakázky s jasně danými požadavky, termíny a cenou, kromě toho ale vytváříme cokoliv, co nás v danou chvíli vyjadřuje. A toto je třeba rozlišit.
Čím se tedy živíte?
Matas: Výtvarnou činností. Právě proto, abychom pak mohli dělat umění.
Ale i za touto prací si stojíme. Přestože jde o zakázky a nutnou
obživu, potřebujeme prostor pro svou kreativitu.
Kdy vás napadlo, že se chcete naplno věnovat umělecké tvorbě? Je pravda,
že s tímto rozhodnutím se člověk narodí?
Matas: Umělec je nemocnej člověk:) U mě se toto poznání datuje od chvíle, kdy jsem se narodil. Věřím, že už tenkrát jsem byl jednoznačně nasměrován k tomu, co dělám.
Kamil: Spousta věcí se dá samozřejmě naučit, pokud je někdo zručný a má v sobě aspoň trochu talentu. Ale nejdůležitější je určitě touha vyjádřit se. A s tím se asi musíš narodit. Celý život je pak o tom, že vyhledáváš cokoliv, co tě nějak posouvá dál. A tvoříš a vyjadřuješ se.
Tento rozhovor je na hudební servery, k taneční akci, a přestože v tuto chvíli nemluvíme o hudbě, napadá mne jedno srovnání. Každý, kdo se stal v oblasti hudby významnou osobností, přiznává, že byl něčím, nebo někým ovlivněn. Jak je to u vás?
Matas: Mne napadá můj strýc, básník, dramatik, krmič prasat, alkoholik a neskutečně přímý člověk s velkým srdcem…vyráběl krásné loutky k loutkovému divadlu, a já si vzpomínám, že pohled na něj, a na to, co tvořil, mě vždycky fascinoval, a taky František Gellner. Ale těch vnějších vlivů je mnoho, za minutu bych ti řekl něco jiného. V-podstatě tě totiž tvaruje celý život, vše kolem má vliv na to, jak se v danou chvíli vyjádříš a kam se nasměruješ..
Kamil: Přesně tak, momentů a lidí s vlivem na to, co děláš, je opravdu hodně a není podstatný, který byl ten hlavní…Konkrétně se mi vybavuje starý japonský film Godzila, kde mě nadchly postavy příšer a jejich pohybové zpracování. Stejně jako Maty bych ti ale za chvíli řekl něco jiného.
Dobře:) ještě k hudbě. Co posloucháte? A kdy?
Matas: Když tvořím, jsem schopný pustit si Mozarta, pak punkovou kapelu a
mezitím se pustit do práce. Takže u mě je to klasika, rock, dechovka,
lidovka, punk, alternativa.V-podstatě poslouchám skoro všechno, kromě
takového toho blicího metalu. Moderní ducavá hudba mě moc nebere, nešel
bych ji vypnout, ale nekoupil bych si cdCD. Ale elektronika jako taková
určitě ano, záleží na tom jaká. The Cure je OK
Kamil: Mike Oldfield, pak kromě té dechovky, a lidovky snesu všechno, taneční hudbu mám rád do auta, punk taky beru, nejsem asi nijak vyhraněný. Teď mám třeba v autě nejaký muzikál.
Díky, zpět k MATCE. MATKA jste tedy vy dva? Míníte někoho přibrat?
Matas: Ano, MATKA jsme my dva a zatím to tak zůstane.
Kamil: Tento projekt je naprosto oddělen od naší soukromé
tvorby, jde o sjednocení názorů a pohledu na výsledný efekt a prozatím
stačí, že jsme takto dva.
V podstatě jsme každý úplně jiný, vlastně nechápu, jak spolu
můžeme vyjít.
Jak jste se vlastně dostali ke spolupráci s organizátory Pigfestu?
Kamil:Na začátku byla schůzka s Petrem, náš návrh, jeho přibližná představa. Určitě významným aspektem byla finanční stránka, celou instalaci provedeme bez nároku na honorář. Jak už jsme řekli, chceme nás, potažmo MATKU, přiblížit lidem a není lepší možnost.
Jak je to s vaší webovou presentací?
Kamil: MATKA jako projekt ještě nemá své stránky, do Pigfestu by měly být hotové. Naše samostatné projekty jsou presentovány, ale s MATKOU nesouvisí a nepřiblíží nijak to, co bude předmětem instalace.
Na závěr se zeptám, jestli je něco, o čem byste sami chtěli mluvit. Zapomněla jsem na něco zásadního?
Kamil: Chtěl bych vzkázat všem, ať přijdou a podívají se na to, co na PF budeme instalovat, hlavně ať přijdou na Pigfest, kde se poprvé budou moci potkat s MATKOU.
Na závěr tedy stručná charakteristika MATKY:
Naše MATKA se chystá dát umění nový genetický základ. Novorozeně,
jenž bude nekompromisně růst pod kůží všech vnímavých diváků a
paranoicky pronásledovat pochybovačné pohledy opovržlivě se
vyhýbající nekompromisní pravdě, která bude vyvěrat z lůna MATKY.
Tím nesmlouvavým zrozencem bude vytvoření nového uměleckého proudu,
který nebude pokrytecky a s podbízivou líbivostí vymýšlet zdůvodnění,
která by obhájila nedostatečnou přesvědčivost sama sebe. Bude hovořit
s divákem nestrojenou formou bez tajemství a zřetelně přitom
artikulovat. Matkaismus!