Hugh Hardie se na Hospitalu poprvé objevil v roce 2014. Bylo to na kompilaci We Are 18 s trackem Tearing Me Apart. Následovalo pár dalších zářezů v rámci různých kompilací a mixtapů, v loňském roce o sobě dal vědět prostřednictvím City Soul EP nebo spoluprací s Logisticsem na tracku Icarus.

Nedávno vydané album obsahuje 13 tracků a hned první Love Troubles je typická Hospitalovka – melodický taneční liquid s moderním zvukem doplněný vokály v sobě nese i něco z klasických tracků od High Contrasta, Nu:Tone nebo Logisticse. A ta kytara v breakdownu celkem jasně odkazuje na Markyho legendární track LK. Ve stejné náladě pokračuje i následující She Moves. Tady si na pomoc přizval i producentskou dvojku GLXY, rappera 3-Card a zpěvačku Zoë Phillips. Tahle spolupráce funguje na jedničku. Dusty Keys značně připomene tvorbu od Anile, Emerald City, na které spolupracoval s dvojicí Pola & Bryson, má chytlavý a líbivý hlavní motiv a pohybuje se po tenké hraně, kde se z drumandbassu stává prvoplánová popová sračka. Ale tuhle hranu naštěstí nepřekročí. Track Talk The Talk stojí na osobě Dana Steza. K magičnosti, jíž dosahuje spolupráce tohoto MCho s Lenzmanem, se tady jenom přiblížíme. Rozjeté tempo začátku alba naruší melancholická Shades Of Blue (feat. Kimani) a ukazuje autorovu zálibu v R&B a soulu. Camera Obscura, spolupráce s Maverick Soul. Minutu a půl dlouhé intro vyústí v jungle smršť, která je ale moc uhlazená, chybí tomu špinavost.



Zatímco první polovina alba je plná kolaborací, výrazných vokálů a každý track se od zbytku celkem výrazně odlišuje, ta druhá je spíše nenápadnější. Možná to byl záměr, ale nabízí se otázka, jestli by změna pořadí tracků neprospěla albu jako celku. U Reflection se neubráníte pocitu, že tenhle track začal dělat Logistics, akorát to nedotáhnul do konce. To takhle sedíte ve studiu, otevřou se dveře, v nich stojí Matt Gresham a s kývnutím hlavou říká: „Hele mladej, pocem, mám tu pro tebe nějakou práci. Když to neska nebude, tak bude Coleman nasranej.“ Hezký zvyk je propašovat na album nějakou garážovku. Letní a melancholickou. To je track Distance na 134 bpm. Tvrdší Viridian sice neurazí, ale ani nenadchne, totéž se dá říct i o Fireflies. Je to taková ta vata. Fajn track, baví mě, ale brzy bude zapomenut. Za to Sound System Dub je super. Šablona je stejná jako u Camera Obscura, ale tohle je přecijenom špinavější, živější. Atmosférická rozťukaná Closeness tohle barevné album příjemně zakončuje.



Album Colourspace je pestré, zábavné. Skoro v každé skladbě je cítit vliv, inspirace v nějakém současném producentovi nebo odkazy na starší klasické tracky. Netvrdím, že je to mínus, Hugh Hardie tohle všechno dělá zatraceně dobře. Díky tomu ale celé album nedrží úplně pohromadě, může za to i rozpačitá druhá polovina. Na druhou stranu věřím, že větší originalita a jasnější definice zvuku přijde časem a určitě se máme na co těšit.



www.hospitalrecords.com/shop

facebook.com/hug­hhardiemusic
soundcloud.com/hugh-hardie
facebook.com/hos­pitalrecords