Very special delegate
Jen tak mezi námi, rozhodně jim to neříkejte, ale Deejays tentokrát byli v přesile. Nejen co se týče počtu lidí, ale i počtu cvakajících foroaparátů. Deejays prostě do hezky zalidněné Roxy dorazili jako slušné fotografické komando a zatímco my se Stanem jsme se u našeho nového milovaného foťáčku skromně střídali po půlhodinkách, Metchoun, Megaice, Ponkie a Kerray se div nepřerazili o sebe navzájem [ahoj kuci ;o]. Kaplick, který si zpočátku musel vytrpět pohled na prázdný plac před sebou a několik stydlíků stojících vzadu, svůj set končil před rozjetým a tleskajícím davem. Tleskal i „breakbeatový král“.
V úvodu jsem zmínil řečnický pultík. Ne náhodou, už v úvodu jsem se chystal na předvedení tohoto můstku oslíků. Tak koukejte. Onen řečnický pultík byl vyveden ve stejném stříbro-šedém designu jako flyery a plakáty, vepředu bylo logo Breakbeat Conference a vůbec to vypadalo moc pěkně. Jen je tak trochu škoda, že chlapík v bílé kravatě a košili u něj na začátku setu Adama Freelanda i Josefa Sedloně „vyřvával“ něco jako: „Sedmé narozeniny Lighthousu! Bavte se! Hodně pijte! Ať se hodně bavíte! Přivítejte Adama Freelanda! Přivítejte Josefa Sedloně…“ Musím říct, že mě to dost iritovalo. A taky sralo ;o] Zvlášť když tomu chlapíkovi nebylo ani moc rozumět a hulákal jako na lesy. A na lesy jsme nebyli, byli jsme v Roxy. Nemluvě o tom, že ani na lesy nemůžete hulákat jako na lesy. Tak. Je dobré představit nastupujícího DJe, ale proč to neřešit tak jako na začátku setu Jana2, kdy se na projekční stěně objevilo: „Very special delegate Jan2.“ Jednoduché a účinné.
„Ku*va, to je rocknroll.“ [Stano]
Předtím, než Adam Freeland dorazil do Roxy, navštívil Radio 1, kde s ním Jana Kománková v pořadu Bols Unzipped udělala krátký rozhovor. Adam prý vypadal rozzlobeně, protože si s sebou donesl pár CDeček a zjistil, že v Radiu 1 na ně nemají míchačku. V Roxy mimochodem měli. V rozhovoru Adam mimo jiné prozradil, že ho moc nebaví současná taneční hudba, ovšem kromě breakbeatu, který je podle něj schopný vstřebat pořádný kus v Británii stále populárnějších kytarovek. Stano to vystihl přesně. Zpočátku na to Adam šel mírně [a přiznám se, že pro mě i trochu nudně], postupem času ale set gradoval a byl to kurňa rocknroll! Jak byste jinak řekli naboosterovaným kytarám a takřka živému bicí?
Poslední půl hodinku Freeland poskládal z hitů, které můžeme slyšet prakticky v každém jeho setu z poslední doby. Skoro jsem nepopadal dech, protože jsem 1) hopsal jako kamzík Honzík a jeho kamarád čuník Víťa, 2) jsem tak hopsal přímo pod pódiem, 3) jsem u toho mával rukama nad hlavou a 4) přitom řval jako na hokeji, ačkoliv na hokej nechodím. Nejnadšeněji jsem přijal poslední track s ženským vokálem, který chladným hlasem vykládá, co všechno nám „oni“ vezmou, přičemž v refrénu se sborově opakuje „We Want Your Soul“. Naopak mě zklamalo, že nakonec nebyla slyšet eroticky nabitá „Supernatural“ [snad se tak jmenuje?], kde jakási černá diva zpívá: „Ur love, ur love. Supernatural thing! When we touch, there´s funny feeling in my brain…“. Věřte mi, že to by bylo dokonalým zakončením už tak výborného setu.
Tak jako tak jsem se skvěle bavil, LinDee se to líbilo, Metchounovi rozhodně taky a Josef Sedloň se docela slušně vlnil. Pěkná projekce se sice ztratila pod palbou světelných paprsků, které mi ale zároveň nepřipadaly nic moc extra. Ale co, když někdo na konferenci přednese takový referát, jako Adam Freeland zahrál set, dobrovolně a rád tam poběžím. Takže snad příště na další breakbeatové konferenci. S Rennie Pilgrimem? S Koma & Bones? Nebo s někým jiným?…
Adam Freeland // Kaplick // Josef Sedloň // Jan2
@ Breakbeat Conference 7.prosince 2oo2 // Roxy – Praha