Da Babas závisí na Adabě
Jak je to dlouho, co jste naposledy vystupovaly jako Da
Babas?
Katcha: Ty si to pamatuješ?
C-lara: To bylo léta páňe…
Katcha: Rok a půl zpátky. Asi v Barumbě.
Čtyři připravovaná vystoupení jsou vyjímkou
nebo budete pokračovat dál, pravidelněji?
Katcha: No my bychom určitě rády vystupovaly pravidelněji, ale
Lucinka [Adaba, pozn. red.] je teď dost vytížená prací ve Švýcarsku.
Takže to hodně závisí na Lucii..?
C-lara: Da Babas vznikly, když Lucie bydlela tady. Pak když
se odstěhovala zpátky do Švýcarska, už to byl trošku problém, ale ještě
se to dalo občas vychytat. Tak jednou za půl roku se domluvilo tolik hraní,
aby se aspoň částečně pokryly náklady na letenku, protože to není
úplně nejlevnější záležitost. Pauza nastala když Lucka byla v Dánsku.
Neměla vůbec čas jezdit domů, natož sem. Teď třeba zase čas má, takže
uvidíme, jak to pro Lucku bude možný a nemožný sem jezdit třeba jednou za
čtvrt roku.
Promotéři mají zájem, abyste hráli?
Katcha: Jo, to určitě. Průběžně se hlásí, akorát
vždycky to je jedno vystoupení někde a aspoň tu Lucčinu letenku by těžko
někdo zaplatil. Autobus je sice levnější, ale cesta trvá deset hodin. To je
úplný nesmysl na víkend jezdit deset hodin sem a pak zase zpátky.
Na které z vystoupení se těšíte nejvíc?
C-lara: Barumbááá…
Katcha: Barumba a Praha.
C-lara: A Kopřivnice! To se těším jenom já…
Katcha: My ostatní ještě nevíme, co si o tom máme myslet,
protože jsme tam ještě nikdy nebyly.
K poslechu a k tanci hrají Řehákovi
Takže v Praze hrajete na Cosmic City…
C-lara: Z toho možná budeme trochu nervózní. Nebo nebudeme?
Katcha: Ne, nebudeme.
C-lara: Ne nebudeme. Na takové velké party už člověk hodně cítí
zodpovědnost. V Barumbě to jde samo. Tam totiž lidi paří sami od sebe.
A když je to dobrý, paří o to víc. V Praze už je to takový… I když
já nebudu hodnotit…
Katcha: Praha je prostě Praha.
Proto jste si raději přizvaly LinDee?
Katcha: Ne, my jsme s LinDee zpívaly už dvakrát.
A s LinDee to je ještě něco jinýho, než když jsme tam my tři. Linda
zpívá úplně jinak než Klára, takže to je o něčem jiným. Líbí se
nám to.
A napadlo vás říct i NuCimu?
Katcha: Napadlo nás to, ale NuC má koncert se Skyline. Chvilku jsme
si říkaly, že bychom to pojaly opravdu masivně.
C-lara: To by nás pak ti kritici ukamenovali. Ne jeden MC, ale dva!
A nezavřeli hubu! Dva MC a dvě zpěvačky…
Katcha: Mně by se to líbilo. Já bych to chtěla někdy udělat.
Myslím, že by to mohla být velká legrace.
C-lara: Já bych tam klidně pozvala všechny MC v Praze.
Katcha: Všechny ne. Ale Karyho bych tam pozvala.
C-lara: A ještě by s námi mohla zpívat Charlotta.
Katcha: Ty jo…
C-lara: A pozvaly bychom všechny ty, co MCs nemají rádi a
přivázaly bychom je tam, aby nemohli odejít!
To byste už ale nemohly být Da Babas,
ne?
C-lara: No, to už by bylo „K poslechu a k tanci hrají
Řehákovy“. Ale mohla by to být fakt legrace. Každý má svůj styl.
A pokud bychom se nepřeřvávali, bylo by to hodně zajímavé.
Jungle.cz: Nestydíme se? Jo, stydíme, no.
Co vaše vlastní tvorba? Řešíte to nějakým
způsobem?
Katcha: Řešíme to teoreticky už několik let. Prakticky
jsme se dobraly k tomu, že už mám doma počítač a už mám Reason. Ale
neměla jsem na to čas a počítač je teď pro změnu rozbitý.
Kdybyste dostali nabídku hrát v zahraničí
delší dobu, třeba půl roku, šly by jste do toho?
Katcha: Proč ne?
C-lara: Proč ne? Já bych docela vypadla. Aspoň na chvíli…
Rozhodně by mi to nevadilo. Čechy jsou úžasný v tom, že se tady nic
nestane za ten půl rok.
Katcha: Nebo nic tak zásadního, že by tě nějak rozhodilo, když
tady půl roku nebudeš. A pak je tady ještě druhá věc. Čechy jsou hrozně
fajn. Proti Německu máme všichni velikou výhodu, že hrajeme různě po
klubech. To v Německu vůbec nejde. Tam je to velký problém dostat se tak
daleko, aby jsi objížděl celou zem. Jsou tam různý partičky, které
„proti sobě pracujou“. Na druhou stranu se ti u nás může stát, že se
dostaneš do stádia, kdy si myslíš, bůh ví, jak nejsi dobrej, a je to jenom
kvůli tomu, že se nemáš s kým poměřit. Dobře to jde když tady hraje
někdo zvenku. Mám pocit, že zahraniční DJs, možná tak kromě Ed Rushe,
Leeho, Krusta a Die, většinou nehrajou líp než Češi.
Máte nějakého vysněného DJe, se kterým byste si
chtěli zahrát?
Katcha: Mně se to mění každej rok… Před dvěma lety to
byl Krust. Měla jsem období, kdy jsem si říkala, že abych mohla hrát
s Krustem, provedla bych za to i nějakou věc. Třeba bych šla přemlouvat
promotéra aby mi to domluvil. Loni to byl Fabio. To jsem se dokonce už
i odhodlala k tomu, že jsem opravdu za promotérem zašla a svěřila se mu.
Ale nevyšlo to. Úplně aktuálně je to asi Marky a potom hodně Lemon D,
Dillinja, Loxy. Takovýhle lidi by mě určitě hodně bavili.
Jak se mají stránky Jungle.cz?
C-lara: No to je ostuda. To je velká ostuda…
Katcha: Řekněme si to! Je to mumie.
C-lara: To už není mumie, to je zombík. S Jungle.cz jsme se
s Katchou úplně minuly dobou. Když jsme ho začaly devadesátém sedmém
dělat, nikoho to nezajímalo. Bylo tam spoustu informací, jenomže pak jsme
s Kateřinou odešli z práce. Dva roky jsem seděla s počítačem doma,
měla jsem připojení přes modem…
Katcha: A já jsem počítač vůbec neměla…
C-lara: No a takhle se to nedalo dělat. Ve stejné době se hodně
rozjelo Techno.cz, začal ShadowBox a my teď musíme vymyslet něco úplné
jinýho, protože jako informační website o junglu ShadowBox funguje
výborně. A já jsem za to ráda…
Katcha: I když mě pořád zpětně fakt trošku štve, že všichni ti, co
nám tenkrát slíbili pomoc, se na to vykašlali.
C-lara: Víš proč? Protože Internet tehdy nebral nikdo vážně.
Dělaly jsme bannery, ale vždycky jsem těm lidem musela napsat…
Katcha: …a poprosit je, jestli by náhodou nechtěli banner…
C-lara: Už jsme se o tom bavili s Touchwoodem. Je to fakt škoda a
stálo by to za to, ale nezbývá na to čas. Tu doménu furt máme a
neprodáme. Sice už mi občas takhle přijde email jestli se nestydíme.
Řikám: „Jo, stydíme, no…“.
Kritik by měl být mistrem v oboru
Kláro, texty si píšeš nebo jen tak
improvizuješ?
C-lara: Občas melu blbosti, s pusou dělám takový
„paslova“, spíš zvuky. A pak takový jednoduchý věty..: “I wanna
dance with somebody“. To funguje. Myslím, že lidi moc neposluchaj, co
zpíváš. A trochu mě to i mrzí, protože třeba NuC má výborný texty,
je poctivej a píše si je, aby nevařil z vody. To co říká má hlavu a
patu. Mrzí mě, že ho kritizujou, protože kdyby ho opravdu poslouchali,
věděli by, že neříká kraviny.
Katcha: Akorát, že on už mluví tak rychle, že vždycky slyšíš
to první a poslední slovo. Mezitím si hraje na kulomet.
Dáváš si i takové ty výkřiky, že chceš
rewind a podobně?
C-lara: No jistě, to děláme často. Mně přijde, že když
je ta atmosféra dobrá, tak to na lidi funguje. Lidi chtějí nějakou
komunikaci. A většinou na ně opravdu funguje jenom to, když na ně zařveš
něco jako „Kde jsou vaše ruce?!“. Kdykoliv slyším nějakou nahrávku
setu z Anglie je tam toho prostě hafo.
Katcha: Tam to ty lidi baví.
C-lara: MCs by to nedělali, kdyby to nefungovalo. A jako
rewindy…
Katcha: Když jich není moc, tak je to fajn…
C-lara: Jeden za večer…
Katcha: Ale někdy je těžký to ohlídat, když vedle tebe NuC stojí
a každou chvíli říká: „Rewind! Rewind!“. Ze začátku jsem se hrozně
bála rewindy hrát, vůbec mi to nešlo, a jak jsem se bála, byly pomalý a
zkažený. Ale NuC mě do toho tak dlouho hecoval, až mě to naučil a někdy
mám pocit, že to s nimi i trošku přeháním.
C-lara: Chápu lidi kterým se rewindy nelíbí. Ale když rewind
uděláš v dobrej okamžik, moc to nakopává.
Katcha: Uděláš lidem radost. Ti, co to kritizujou se hudbou
zabývají hrozně vážně, přemýšlí o ní a zkoumají ji ze všech stran,
ale party je tady především kvůli tomu, aby ses bavil. Rewindy prostě
k tomu patří a jestli to někdo bere takhle hrozně vážně, tak klidně,
ale je tady furt těch 85 procent lidí, který se chtějí odreagovat a
pobavit. Chtějí vidět, že ten člověk na tý druhý straně s nimi
komunikuje, že je má rád a že to dělá pro ně.
Jaký máte vztah k médiím a ke kritice?
C-lara: Touhle otázkou se poslední dobou hodně zaobírám,
protože po mně jde bulvár. To je zkušenost, u které jsem vůbec
nevěděla, jak se k ní mám postavit. Nezabráním tomu, aby o mně psali
bludy, nebo aby se vrtali v mém soukromí. Je to docela makačka na mozek.
Přišli mi otázky na tělo od Show!. Říkala jsem si, co teď s tím? Mám
je poslat do háje? To mi to osladí ještě víc. Tak jsem jim na ně
odpověděla a nakonec mi odepsali, že ty odpovědi nepoužijou, což mě
pobavilo úplně nejvíc. My o vás píšeme článek, ale nám se vaše
odpovědi nezdají, takže je tam nedáme. Samozřejmě když je článek
o něčem, nemám s tím žádný problém.
A přímo k hudební kritice? Jak ji
snášíte?
C-lara: Kritika je strašně subjektivní věc. Hudba jako
taková se nedá kritizovat, protože každý ji cítí jinak. Opravdu, myslím,
že objektivní kritika de facto neexistuje. Málokdo o tom ví tolik, aby mohl
napsat, že přesně ví, co tam je špatně. Co s tím? Já myslím, že když
se nám party nepovede, moc dobře to víme…
Katcha: Kritika je někdy zdravá, ale jindy mám pocit, že někteří
si kritikou řeší úplně jiný 2věci. Jsou kritiky od lidí, který sneseš,
protože k tomu člověku máš nějaký respekt. Ale pokud je to někdo
neznámý a ty ani nevíš, jestli se ten člověk pokusil něčím zabývat a
jenom kritizuje… Těžko říct. Hlavně by možná kritik měl dopsat
velkými písmeny „Já si myslím.“ a ne „Slyšeli jsme.“ , „Viděli
jsme.“. To je zavádějící.
C-lara: To máš velkou pravdu. V momentě, kdy kritik napíše „Já
si myslím.“, je to jeho názor. Kritik by měl být mistrem ve svém oboru,
tím pádem je to plnohodnotný názor. Kritik má za úkol informovat
veřejnost o tom, co se děje nebo jak to tam vypadalo.
Katcha:Slovo je strašná zbraň…
C-lara:No právě. A jde poznat, jestli tam byla nějaká zlomyslná
zášť. Říkám to moc drsně, ale někdy je z toho cítit, že je to zlý a
že je to naschvál.
Za vším je láska
Máte nějakou filozofii, se kterou přistupujete
k hraní?
C-lara: K hraní přistupujeme s láskou. Pro mě je
freestyle úplné vybouření se. Můj ventil. Zpěv jako takový je ventil, ale
písničky, které zpívám s Tata Bojs, mají danou formu. Někdy se to povede
a někdy ne, když se to opravdu povede tak to taky hází hodně. Ale freestyle
je taková výzva, protože člověk nemůže vůbec povolit. Musí přemýšlet
o tom, co dělá. Je to kontakt s přítomností. Normálně člověk furt
přemýšlí co bylo a co bude. U freestylu je to jen teď a teď to musíš
odehrát. Hlavně máme hudbu rády,máme rády jungle a máme rády komunikaci
s lidmi. Já bych řekla, že za tím vším je láska.
Když jdete před lidi, snažíte se udržet si
nějaké image?
C-lara: No i kdybychom se snažily, podaří se nám to potom
co dohrajeme většinou dost slušně zbourat :o)) Máme takovou tu image
„sám za sebe, to jsem já a tohle vám dávám“. To víš, že se občas
namalujeme, abychom nevypadaly úplně použitě.
Katcha: Co si pod tou otázkou mám představit? Jako, že bychom měly
secvičený kroky?
Jako, že lidé by měli vědět: Katcha přišla.
Takhle…
Katcha: Ne, to ne, to rozhodně ne. Nijak moc. Holky tam na
začátku vždycky něco zahlásej. Lucinka uvádí Da Babas, ale to je tak
jediný.
C-lara: Myslím, že za nás spíš mluví to hraní. Nebo ten projev.
To je naše image. Spíš než nějaká vizáž.
Jsou Da Babas unikátním jevem, nebo znáte jiný
podobný projekt?
Katcha: Já znám. Shroombab z Rakouska, která právě měla
hrát na posledním Massive. Zpívá s ní jedna holka. To je tak nejvíc
podobné Da Babas o čem vím.
C-lara: Měly jsme štěstí, když jsme se takhle sešly.
Katcha: No ono, aby se tři baby dohromady snesly…
C-lara: No počkej, nám to nikdy nedělalo problém…
Katcha: No právě proto, víš co… Možná, že v tom je to
unikátní.
Na úplný konec vaše momentální TOP 5.
Katcha: Já mám aktuální TOP 1. Je to Marky a XRS
Carolina Carola Bela ve verzi se Staminou. Potom Dillinja a Lemon D
Big Bad Bass.
C-lara: Já toho mám tolik…
Katcha: Nebo i jiné věci, třeba Verdiho. A downtempa.
C-lara: A já jsem poslouchala Čechomor s Jez Colemanem. Mám toho
fakt mraky. Třeba DJ Shadow…