„Chlapi, řekněte mi nějakou hlášku na nadpis.“ [autor reportu]
Slíbili, že řeknou, ale trochu jsme na to v tom předvánočním panákovém shonu zapomněli. Velkolepá akce s hromadou zahraničních účinkujících byla situovaná do pražského Veletržního paláce. Volba nepříliš šťastná, ale nutná. Kde jinde byste něco takového chtěli dělat? Ovšem přece jen si neodpustím nesmířenou kritiku. Techno stage měla kapacitu zhruba tisíc lidí, junglová stage byla v podstatě ve vedlejší chodbě. Místa přesto bylo tak akorát. Hodně junglistů totiž raději nepřišlo. Nemají rádi takové „cirkusové“ akce. A já se jim vzhledem ke zvolené kapacitě „naší“ scény i nemožnosti sednout si a v klidu dát pivko nebo drink nedivím.
Návrh na určité řešení? Chill out, který ve dvou táhl Blue a Nial Smith alias Spaceship God, zel prázdnotou. V Čechách se na pomalou muziku prostě většinou netančí a někdo to měl chudáku mistru Smithovi naznačit. Ať se jeho pomalé downtempo elektro breaky snažily sebelíp, výsledkem byl pouze smutný výraz jeho tváře. Proč příště raději chill outový prostor nevybavit něčím pohodlným na sezení a barem v dostatečné blízkosti? Vsadím se, že pak by se i tančilo.
Ed Rush versus Ed Rush
Da Babas by zasloužily nálepku show roku.
Ať si kdo chce co chce říká, tři holky na pódiu jsou velká atrakce,
čtyři [včetně hostující LinDee s tak výbornou barvu hlasu, že když
zpívá do liquidfunku, zní to dobře a když „řve“ do něčeho
tvrdšího, zní to taky fajn – a jak frázuje!] jsou povedený babinec.
Katcha je v Praze oblíbená a tak ten nástup, tentokrát pozvolný, vypadá
dobře. Možná bych ale někdy nedával tolik prostoru MCs a víc bych
zamixoval, aby kritici pořád neotravovali ;o] Tak jako tak Da Babas feat.
LinDee Massive,ačkoliv v takovém prostoru to slušně zanikalo.
Popinou Le Fleur od 4Hero se Katcha rozloučila s fanoušky a přivítala s Ed Rushem. Na toho jsem byl zvědavý nejvíc. Ne snad proto, že by byl hlavní hvězdou. Slyšel jsem, že v poslední době moc kalí a s jeho sety to jde od desíti k pěti a od pěti do p… Tenhle byl tak padesát na padesát, i když bez nápovědy publika. Výběr desek byl libový. Hardstepový remix LK sedl, nová temnější verze Falconovy Love taktéž. Please don´t cry in the morning light, please don´t cry in the moning – Concord Dawn a jejich Ranní světlo jsem si prořval, Star Sign od Moving Fusion hned ze začátku zase navnadila na věci příští. Mixy, se kterými Eda svého času v Ostravě kouzlil, byly jakž takž, i když tu a tam tak nějak „populární“. Důležité je, že se „nebál“ hrát i starší klasiku [Bad Company a jejich 4 Days kupříkladu], což bylo příjemným osvěžením. Pokud jde o mě, bavil jsem se dobře. Přestože následující Mat opravdu hodně zklamal a předvedl podprůměrné hraní se spoustou do uší bijících technických chyb.
I´ll B there 4 U !!!
Dobře se bavil asi i Koogi. Tentokrát rezignoval na liquidfunkové a jiné lehké rozehřívačky a do pěkně rozjetého publika pouštěl jednu „hustinu“ za druhou. Dynamické, přesto ne zas tak tvrdé. Jedním slovem tedy husté. Mám rád obě Koogiho polohy, tahle jakoby tvrdší mi speciálně po Ed Rushovi [a taky proto, že už jsem ji sakra dlouho neslyšel] udělala snad největší radost během celého večera. Remixovaní Prodigy, Kluteho verze Return Of Forever, romantika I´ll B there 4 U od Ill.Skillz vyvolávali bouřlivé reakce tančících a ty zase Koogiho spokojený úsměv. Hodinka vyhrazená na jeho set uběhla až moc rychle. Respect man! :o)
Tak to máme za sebou. Během čtení reportu jste se určitě rozhodli, co si teda máte o Cosmic City myslet. Kdyby přece jen náhodou ne, možná vám pomůžu. Akce roku? Kdepak. Povedená akce roku? Já jsem se měl dobře a vcelku jsem i skotačil. I když nevím, jak by mi bylo, kdybych si nemohl „odskočit“ do backstage…