text: Blofeld
Ahoj Same, jak se daří?
Mám se dobře, díky za optání! Už se těším na Vánoce a jinak je taky všechno v pohodě.
Pojďme začít trochou hudební historie – my pilní studenti bychom rádi věděli, jak a kde ses dostal k juke/footwork stylům?
Dobrá otázka – popravdě si to nepamatuju úplně přesně. Vždycky mě brala rychlá taneční muzika z Ameriky, především Detroit Jit od lidí jako Godfather a Assault, takže bych řekl, že ten progres směrem k juke věcem, ať už se udál kdykoliv, dává celkem smysl. Taky tu je jeden mix, který mi hrál pořád dokola…byla v něm spousta starých pecek od Rashada a drzých prohazovaček. Je to „Juke Big Mix“ od Bare Bones a fakt doporučuju ho sjet
Je mi jasné, že tě hodně inspiroval grime, jungle, dancehall a další podobné žánry. Zkoušel jsi něco z toho produkovat už před svým debutovým Small Victories EP (vyšlo na Exit recs., pozn. autora)?
Jasně, zkoušel jsem během let různý věci, ale řekl bych, že až s nástupem „Sam Binga věcí“ se mi podařilo všechny tyhle vlivy rozumně spojit a zúročit. Měl jsem z toho ten pocit, že jsem k tomu došel tak nějak přirozeně, a doufám, že se mi ještě pořád daří ty vlivy kombinovat tak, že to dává smysl.
Přirozeně mi nedá nezeptat se, jak jsi došel k titulu svého debutového alba Wasted Days (vyšlo letos na podzim na Critical recs., pozn. autora)?
No, tomu předcházelo pojmenování titulního tracku Wasted Days (s Warrior Queen) a pak když jsem se snažil vymyslet název pro celý album, začalo mi dávat smysl ho použít. Jsem s ním spokojenej, protože vyjadřuje několik věcí naráz – prvně to, co často slýcháte od rodičů nebo kámošů, že dělat muziku nějakým způsobem znamená ztrácet čas“… Pak je tu další věc, jako DJs makáme v noci a většinu dní prospíme, takže je tímhle stylem promrháme… No a nakonec je tu taková ironie v naději, že v ideálním případě si lidi při poslechu alba nepomyslí, že ten čas, co jsem mu věnoval, jsem promrhal!
Trošku mě překvapilo, když jsi oznámil, že tvoje album vyjde na Criticalu. Proč jsi mu dal přednost před Exitem?
Je to docela bláznivý. Už vlastně od prvního kontaktu s Kasrou a Criticalem mi bylo jasně řečeno, že by rádi, abych u nich udělal album, na druhou stranu na mě s tímhle vůbec netlačili, ani mě nenutili, aby to znělo nějak konkrétně. Fakt jsem si nemohl přát lepší label pro svoje album – dali mi spoustu prostoru, podporovali mě ve všem, co jsem s albem chtěl udělat a jsem hrdej na to, že jsem měl tu příležitost vydat album právě na Criticalu. Zároveň to ale není jeden z těch labelů, kterej by ti vyloženě kecal do toho, co, kde, jak, a s kým chceš dělat, takže pořád tak nějak spolupracuju na pár věcech s Exitem…a brzo je uslyšíte ;)
Na sociálních sítích typu Facebook, Instagram, Soundcloud, ale i na Twitteru je tě docela vidět. Kterou z nich máš osobně nejradši? Nebo se spíš řídíš tím, co preferují tvoji fanoušci?
A sakra, to už mám reputaci aktivisty na sociálních sítích? Zajímavý – a možná i trochu děsivý! Asi bych teda měl trávit míň času online! Popravdě si užívám všechny, ale každá z nich hraje jinou roli. Třeba Facebook používám jako takovou tradiční síť – můžu tam rozvádět věci víc do hloubky, propagovat blížící se akce, sdílet svoji oblíbenou muziku a tak dále. Twitter je taková zábavná blbůstka, kam prostě píšeš cokoliv, co tě zrovna napadne, a tak nějak se tam přirozeně držíš v kontaktu s kámošema. Moc si nerozumím se Soundcloudem – víceméně tam jenom házím svoje tracky, ale nesleduju ostatní, ani tam netrávím moc času, což je možná chyba! A Instagram je prostě o zábavě – mám to štěstí, že se čas od času můžu podívat na nějaký parádní místo a udělat tam pár rychlých snímků, takže je fajn mít možnost je i pak takhle sdílet.
Každopádně se o svoje profily nestarám nějak s přílišným ohledem na nějakou svoji „kariéru“ nebo tak – spíš je to prostě nástroj, díky kterýmu můžu lidem snadno ukázat, na čem třeba zrovna makám ve studiu, tak proč to nevyužít? Věci, který sdílím, nijak neplánuju…prostě v tom není žádná marketingová strategie.
Abychom zabránili dalším opilým zvědavcům v backstagích ve snaze rozjet uprostřed party diskuzi o VST pluginech, pověz nám něco víc o svém studiovém vybavení.
No, abych byl upřímný, právě se ho chystám trošku pozměnit – nakoupil jsem pár dalších věcí navíc, třeba pěknej válcovej Drawmer ekvalizér, novýho Macka, slušnej před-zesilovač a kompresor k mikrofonu a taky jeden z těch UA Thunderbolt expander boxů. Ale zatím se mi nepodařilo to všechno zapojit, sakra! Jinak teda co se nějakýho základu týče, tak pracuju v Logicu a taky s tolika divnejma zvukovejma zdrojema, s kolika zrovna můžu – mám několik starších analogových syňtáků, pár starých Korg Electribe groove boxů a taky dělám takový ty blbosti jako nahrávání různejch divnejch zvuků, na který zrovna narazím, do telefonu, nebo si vezmu dolů do studia mikrofon a nahraju si, jak mlátím paličkama do odpadkáče… Taky jsem si zrovna pořídil do kolekce Slate pluginy, takže jsem zvědavej, co s tím vymyslím – až doteď jsem využíval hlavně pluginy v Logicu. Zrovna pluginama totiž nejsem nijak posedlej – radši budu mít jen pár, který znám skrz naskrz, než abych jich měl spoustu, co neznám, a každou chvíli něco hledal. Navíc pro mě osobně je rozhodně větší zábava vyblbnout se s kabelama, tlačítkama, korekcemi a šavlema, než abych pořád seděl na místě a klikal všechno na obrazovce svýho noťasu.
Pokoušel ses někdy o hraní své hudby naživo? Co si myslíš o sporném výsledku letošních DnB Awards, kdy Noisia vyhrála cenu za nejlepší LIVE projekt, i přes to, že posléze sami uvedli, že nikdy LIVE projekt nedělali?
Až doteď jsem nijak zvlášť po nějakým živým vystupování netoužil, ale nedávno jsem o tom začal trochu přemýšlet – hlavně proto, že když hraješ na těch obřích podiích velkých festivalů apod., říkáš si, že by bylo fajn mít taky něco víc než „jen“ DJ set, víš? Ale nikam dál než k přemýšlení jsem se s tím zatím nedostal, takže bych se k tomu moc neupínal být vámi… Bude to asi ještě chvíli trvat.
O tý aféře Noisia jsem nijak zvlášť nepřemýšlel, ale tak nějak to víc než cokoliv jinýho vypovídá o neznalosti většiny hlasujících. Koneckonců klubová hudba je o klubech, ne o anketách a cenách.
V rámci poslední otázky budu trochu sobec. Od té doby, co jsem začal hrát Juke/Footwork věci, vrtá mi hlavou otázka ohledně ideálního tempa pro tenhle zvuk. Protože jsou DJs, kteří tyhle tracky hrají na 164 BPM a proti nim zas tací, kteří je rádi nacpou do setu s drum & bassem na 175+. Jak to vidíš ty?
Předně si nemyslím, že je nějaké ideální a snažit se nějaké najít asi není pro DJe tou správnou cestou kupředu. Vždycky mi přijde, že zrychlovat věci o 10 BPM nebo zpomalovat o 15 BPM oproti originálu zní divně – totálně tím změníš spád toho tracku, a taky si myslím, že to původní tempo má prostě u tracku svůj důvod, pokud by mělo být rychlejší, bylo by to tak už od začátku! Navíc jedním z mnoha důvodů, díky kterému si naplno užívám svět hudby, ve kterém se pohybuju, je fakt, že můžeš začít set v nějakým tempu a skončit v úplně odlišným – takže si postupně můžeš hrát s tou energií během setu.
Tempo je jedna z hlavních a zároveň jediných věcí, které máme jako DJs pod kontrolou, proto si myslím, že omezovat svůj set jedním konstantním tempem znamená vzdávat se docela velký oblasti kontroly nad výsledkem a zároveň i sebevyjádření, chápeš?
Ještě předtím, než se definitivně rozloučíme, prozraď nám, co dalšího máš v plánu pustit do éteru?
BUNIT002 – Sam Binga & Om Unit ‚Trans-Pacific EP‘. Můžete se na něj těšit začátkem příštího roku. :)
