Veneer vystrkují drápky
Na první poslech sice příjemná leč nenápadná písnička se jen tak nevzdává. Už na poslech druhý se zavrtá spolehlivě pod kůži. Simonin zasněný vokál se odráží od svižné breakbeatové rytmiky, odsekané kytarové tóny jej podporují a písnička sama neskrývá vliv obou producentů. Bicí totiž zní téměř jako od Milana Caise, bubeníka Tata Bojs. Veneer jsou trošku překvapivě veselí a rychlí, nic po Vás nechtějí, ale zároveň posluchače nutí k tomu, aby očekával hodně. To je příjemné.
Abuse v pomalém triphopovém tempu uzavírá stejný Simonin vokál do neproniknutelné klece bublající basové linky, jako vystřižené z dubu nebo starých Massive Attack [takže vlastně taky z dubu]. Sima jejím vlivem náhle zní ještě zasněněji, možná trošku sklesle. Abuse´s Undercity Dub nevynechává příležitost pohrát si s acid jazzovými motivy a ačkoliv Abuse sám se dle svých slov nijak nenechává inspirovat Twin Peaks, já tam tu Lauru zase slyším.
Závěr zní: těšte se na Veneer a případné album Abuse, které si tenhle projekt zaslouží stejně dobře.
Veneer: Snobbish Heart EP
@ Escape 2oo3