REVIEW // REMARK THE SILENCE II

Na Slovensku pokračují v osvětě „podomácku“ složeného drumn_bassu a po Base Ground One vychází další kompilace, která leckterého Čecha přiměje vzpomenout na Beat Case. Remark The Silence už je druhým stejnojmenným albem v pořadí, má taky dvě placky [klasicky kompilační a smíchanou DJem Larrym], ale povedla se?


12. 3. 2003, publikoval bartias

Remark The Silemce II
@ Phreak Da Sound 2oo3

Čím dál lépe

remark the silence, co asi? ;o)

Člověk by na slovenské kompilaci čekal slovenský hard_step. A taky že jo, hard_step Slovákům vyloženě svědčí. Staří harcovníci Ear Drum Kru [ještě si pamatuju jejich výborný ambientní počin 2o Sympathetic Girls… We Looking For] představují vyjímku, která potvrzuje pravidlo. Cosmic Steppa je vyklidněný intelligent v duchu „dobře vypadajícího“ Bukema, velmi příjemný na poslech. EDK jsou ovšem dost zkušenými producenty na to, abychom kolem házeli překvapené pohledy. To B-Complex, to je jiná písnička! V Česku neznámý, Teebeem asi hodně ovlivněný chlapík, se představuje svými prvotinami Cursed a Persuit. Tvrdší kopák, bručivá basa a jemňounké samply charakterizují deep pocitovky, které je dobré oblíbit si hned na první poslech. Hlavně Cursed by totiž podle mého názoru na sebe dokázala upozornit i v konkurenci zahraničních hitů.

Pak už následuje očekávané přitvrzení. Soundphreakers svou Startex Mood obohatili o trumpetu, která kontrastuje s tvrdým beatem, paradoxně se ale jedná o nejslabší skladbu alba. Podobný fígl, nejčastěji asi s pianem, jsme holt slyšeli už několikrát. Penetration od Solarfall klade důraz na basovou linku a ta ve výsledku působí možná až příliš překombinovaně a nezajímavě. Rozhodně zajímavější je Texas. Snipah se s úskalími žánru vypořádal snad nejlíp, protože [podobně jako B-Complex] vsadil na atmosféru, a tak Waves and Caves „práskají“ beaty do uší a „mrazí“ téměř na vlastní kůži.

Překvapil mě také Peter G. Hawkens. Před časem se pustil na sólovou dráhu a vydal debutové album Experience, které se mu až tak úplně nepovedlo a které jsem za to docela strhal. Na RTS II se Peter prezentuje tracky Blue a Ringo Starr. Vypadá to, že snaha za každou cenu experimentovat je pryč a to je tentokrát dobře. Oba tracky patřičně šlapou. Zatímco Blue má solidní zvuk, gradující motiv a tolik potřebnou energii i, Ringo Starr je amenovou záležitostí. Povedenou, ostatně jako celé tohle album.

4/5