LET IT ROLL 2 – RAGGA JUNGLE
Sobota 15. 03. 2003
Abaton, Praha
Tak to byl takzvanej HUKOT! Jinak se druhý díl Sukiho akce LET IT ROLL prostě nedá nazvat. Představte si, Abaton narvanej k prasknutí, dolní chillout a dolní sál se
sloupy plus půlka sálu nad tim – v tomhle všem dvanáct set lidí
(tímtož se i omlouvám za dezinformaci na Rádiu 1, kde jsem mluvil o osmi
stovkách návštěvníků)!!!!
Unbelievable, incredible, amazing!!! Ale začněme raději opět od
začátku.
Brány se otevřely v osm večer a ještě předtím, než se chvíli po
deváté rozezněly první tóny na hlavní stagi, se výše popsaný prostor
už dosti slušně zaplnil.
Příchozivší raveři mohli na místě osudném spatřit a následně vyslechnout výtečný desetikilowattový soundsystém na stagi hlavní a výtečně ubohý desetimiliwattový
soundsystém na stagi chilloutové dolní. Nejdříve se ve svém popisu
zaměřím na hlavní pódium.
Tam jsem začal notnou chvíli po deváté (ano, já už si ty sluchátka příště nezapomenu!) pouštět desky já (a jéje, zase samohoňka :-D). Hodnocení svého setu
ponechám na ostatních, z faktického hlediska můžu konstatovat, že jsem hrál oldskoolový ragga jungle datovaný mezi roky 1993 – 1996 a že dobrým pár stovkám lidí
to nebylo zas tak úplně lhostejné.
Skončil jsem někdy kousek po půl jedenácté, kdy mě vystřídali mí bývalí spoluhráči z junglového týmu Bass Beast. Jako první se představila Aneta aka Mary Jane,
kteroužto jsem ale moc neposlouchal, jelikož sem měl z mého setu v hlavě celkem vymastíno a tudíž jsem hledal úkryt v končinách klidnějších. Po necelých pětačtyřiceti
minutách jsem se navrátil a shledal jsem, že na hlavním pařplace se nedá hnout, protože tam bylo lidí jak psů, řvoucích jak o život, a to bylo dobře. Aneta si zahrála
svoje klasické oblíbené kousky, remix Fugeesovského „Ready Or Not“ i Xzibitovského „Paparazzi“, plus spoustu dalších junglových pecek lízlých raggamuffinem či
hiphopem. Po ní nastoupil její parťák Rich, který pustil „Burial“ od Leviticuse, následně udělal rewind, zhanobili jsme Pana Profesora a jelo se dál :-D (přítomní vědí,
nepřítomní tuší…) Rich jako vždy vytáhl fajnovou selekci oldskoolových i newskoolových pecek, které se navzájem do sebe proplétaly nahorů a dolů, takže zazněly
jak absolutní klasiky jako „Sweet Vibrations“ od DMS & Boneman X nebo „Time Of Our Lives“ od Jay J & Devious D, tak i našlapané techstepy od Crunk Vinyl nebo
Rude Bwoy Plastic.
Nu, a po Richovi se už na pódium přihnali velcí headlineři Heavy Sound Klash. První se za gramce postavil Beat El Jude, který úspěšně dostál pověsti človíčka, který
mixuje dancehall do drum'n'bassu a naopak. Po dvou ragga dancehallech už se zpod řinčících tleskaček a přešlapujících kopáků vynořila zlá basa a každému bylo
jasné, co bude následovat. Děly se opravdu věci, Jude dancehall s junglem pečlivě střídal a kombinoval a neznělo to vůbec vůbec špatně. Je pravda, že na jeho
mixech se trošku podepsalo to, že měl pochroumanou levou ruku, ale kvalitu pouštěných desek to nijak neovlivnilo :-D Tempo nabíralo stále více a více svižných
obrátek, ovšem to, co nastalo po příchodu druhého z dvojky HSK, mistra jménem Acid Freaks, to byl bezkonkurenční sekec mazec. AF tam rozjel neskutečně rychlý a
nadupaný jungletek, který začal postupně prokládat hustě breakcorovými vymaštěnostmi. Prostě si představte drum'n'bass s trochu více údery kopáku, něco kolem
200 BpM, a do toho industriální technozvuky s občasnými zpívanými či ragga-toastovanými vokály. Do toho každá druhá deska zahustila prostor zatraceně
zasekávanými ameny a oheň byl na střeše. Oulet. Daly se zaslechnout jak tracky od Panacey, tak třeba i některé rozsypanější tracky od Digital Hardcore, zkrátka a
dobře, kladivama do hlavy, a pěkně s rozběhem… :-D
Po předlouhém setu Acid Freakse se někdy mezi druhou a třetí hodinou na pódiu zjevil ostřílený matador Yukimura, který z ďábelského tempa pranic neslevil, a všem
ukázal, že pořádně našlápnutý jungletekový set umíme zahrát i v České kotlině. A nebyl by to Yukimura, aby nezahrál i nějaké ty oldskoolové hardstepy (namátkou
třeba úžasnou „The Way“ od Taktix). Jako vždy přichystal posluchačům lahůdku v podobě přimixovávání raggamuffinových acapellas do techstepových drumíků a
samozřejmě vytasil svojí oblíbenou specialitu, efektové vinyly s nejrůznějšími sirénami, samopaly a jinými štěkajícími efekty. Yuki tedy opět nezklamal, a i když si myslím,
že mohl zahrát víc oldskoolovek, i tak potvrdil svojí pověst DJské
extratřídy s přesahy do stylů všemožných i nemožných.
Mno, a pak přišel Suki. PAN PROMOTÉR. Netřeba připomínat, jak moc má organizaci eventů zmáknutou, a i kdyby si tam jako vždy nad ránem nezahrál, i tak by mu
náležel dlouhotrvající potlesk. Na Let It Roll dvojku si připravil malé přeqápko. Poslouchám, poslouchám a říkám si – safraporte, co to hraje Suki za skladbičky? Vždyť
to sou sakra raritky! Congonaťťácký „Junglist“ v Zincově remixu, „Black VIP“ od DJe SS, „Jah Is My Guide“ v Congo Natty Remixu…si řikám, kde to ten kluk ušatá
vlasatá vzal? A koukám, on tam kroutí přes FinalScratch, prevít jeden! A šlo mu to, chlapovi, akorát bych ho zmlátil za to, že za tyhle desky člověk v Londýně v klidu
vysolí 30 liber a víc… :-D Nicméně asi v půl sedmé ráno jsme vypadli, ale různé zdroje blábolily něco o tom, že Suki vypínal gramofony až někdy v deset…takže
kalbička to byla nejen dobrá, ale taky dlouhá!
A co se dělo dole? Abych pravdu řekl, zavítal jsem tam jenom párkrát, až tak moc mě pohltilo to, co se dělo nahoře, ale i tak vám nějaké fragmenty můžu
zprostředkovat. Na druhé stagi se za gramci představil jako první diskžokej NoAKA. Ten na akci vydržel nadšeně až do rána, takže se k němu ještě vrátím. Po něm
nastoupil Coltcharam, kterého jsem bohužel prošvihnul, což mě mrzí, protože jsem už dlouho neslyšel, co nového přikvačilo do jeho record bagu. Chvíli po jedenácté
pak nastoupil tahák dolní scény, Konglomeirácká dvojka Love Corner Sound. Byl to docela zážitek, sledovat ty dva. Damien jako selektor, a k němu MC, který si to
dokázal náležitě prožít a zároveň i strhnout na svojí stranu početné publikum. Set byl nesmírně zajímavý, Damien pouštěl desky, MC stál těsně vedle něho a stahoval
zvuk z právě hrající desky v momentech, kdy se sám hlasově prezentoval. Což bylo, jak už jsem řekl, zajímavé, ale jen do doby, než jste zjistili, že vlastně kváká úplně
do všeho, včetně vokálních pasáží na pouštěných deskách, což zrovna nemusel. Nicméně výkon předvedli znamenitý, hlavně proto, že desky se na talířích dlouho
neohřály, jelikož je tam sypali jednu za druhou. Během jejich vystoupení se však stala jedna velice nemilá věc, a sice, že na celé dolní stagi, včetně baru, vypadly
pojistky a tudíž i proud. Což bylo mimořádně nepříjemné nejen kvůli tomu, že atmosféra šla okamžitě dolů, ale také proto, že dolní stage byla v dolních „sklepních“
prostorách, a tudíž tam nastala taková tma, kterou nemáte ani v řiti, a to se stalo v momentě, kdy tam bylo hodně přes sto osob. Naštěstí na reggaečko chodí lidi, nikoliv
šimpanzi, a proto nenastala žádná panika a vše se odehrálo v klidu a pohodě. Po Love Corner Sound nastoupil Irie Memba, který se opět ukázal tak, jak ho máme
rádi, s výtečnou selekcí toho nejsvižnějšího hardcorového ragga-dancehallu. Jestli nevíte, o čem tento styl je, vřele vám doporučuji přijít se někdy někam podívat
právě na něho, nemůžete být zasvěceni lépe. Nu, a ráno se objevil již zmiňovaný NoAKA a zahrál velice příjemný 2stepový a breakstepový garage, na kterýžto jsem
si rád po dlouhé době zapařil.
Takže co říci závěrem? Skvělá organizace, skvělá zábava, skvělá selekce, a hlavně SKVĚLÝ ZVUK! (I když dole to bylo se zvukem dost strašný!) Myslím, že jsme
zažili jednu z nejpovedenějších akcí vůbec, takže jestli to takhle
půjde dál, tak se za chvíli do Abatonu ani nevejdeme a vyrazíme do ulic!
:-D
MAKE LOVE
RaveBoy
