Breakbeatova platforma patri u nas spise na tu tajemnejsi cast sceny a dobri dj.s a producenti ze zahranici se zde vyskytuji bohuzel velmi malo. Svetlou vyjimkou, a zajiste ze ne posledni, byla party Digital Zoo, ktera probehla 17. listopadu v prazskem klubu Radost FX.
Po Adamovi Freelandovi, jehoz nekompromisne ladeny a velmi propracovany set meli nekteri z nas moznost slyset na letnim Lucky People Center, jsme meli moznost se setkat s dalsi vyznamnou postavickou britske breakbeatove sceny – djem Hyperem (Guy Hatfield) – rezidentem pravidelné party Bedrock a ąéfem agentury Wayworks. Mezi jeho nejznamejsi produkcni pociny patri kompilace Y3K, kterou sestavil pro label Distinctive Breaks. Ta docela dobre reflektuje i zvuk Hyperova nu.skooloveho setu – ve srovnani napr. s Freelandem durazneji tanecni, pozdeji nezakryte inklinujici az k 2stepu. Nenapadny a nenarocny mladik se predvedl precizni energicky set opravdu se cti, zadna pompezni show s rewindy, ktere se obcas od zahranicnich hvezd dockavame, se nekonala. Mohli jsme slyset tracky jak z Hyperovy prdukce (spolupráce s labely TCW, PuSH, Marine Parade) tak od ted jiz Hyperovych kolegu a dobrych pratel – soucasne spicky na britskem breakbeatovem poli – mezi nez se pocitaji jmena jako Rennie Pilgrem & B.L.I.M., Beber nebo Freq Nasty.
Hyper samozrejme nebyl v Radosti sam – vybornou atmosferu pripravila seda eminence ceskeho breakbeatu – DJ Voita se svymi spise oldschooloveji ladenymi elektrizujicimi breaky a DJ Kaplick zase vysypal z tasky peknou davku rychlych a velmi jemne poladenych nu.skoolovych rotaci. Po Hyperove prime-time setu za gramofony stanul sedy vlk Josef Sedlon a pomalu se zacal rozjetymi breaky propracovavat ke klidnejsimu housovemu modelu i pro ty, co se tento vecer vyskytli v Radosti omylem (nebylo jich mnoho, no rekneme trochu…).
Uprostred vecera jsme meli tako moznost shlednout „UV“ modni prehlidku. Pri vsi snaze byt objektivni mi nezbyva nez podotknout, ze jsem v modelech postradal invenci jak ji zname treba z produkce Faux Pas nebo Non Style a jistu nezbytne nutnou viru ve vlastni praci. Rozsvitit UV zarivku a namotat na sebe svitive ruzovou nebo zlutozelenou latku je sice hezka vec, ale modely postradaly cit pro detail – syjet.
Co se tyce produkce akce, je treba podotknout, ze byla uz z duvodu umisteni minimalne problematicka. Bezne osazenstvo Radosti na breaky rozhodne zvykle neni a priznivce teto sceny patrne zmineny klub svou soucasnou tendenci nijak zvlast nepritahuje. Pro tuto prilezitost bylo ale potreba hodit za hlavu vsechny predsudky a jit se preci jen do Radosti podivat. Na druhy pohled mne lehce zklamaly dekorace – plastikove „kytky“ natrene stribrenkou uz tu byly nejmin tisickrat. Radosti dominovaly take ctyri projekcni platna s originalni, ale stale stejnou projekci Sodaconstruction, ktere jsme se dockali az po zhruba dvouhodinove reklame na Philips, ukryte v na prvni pohled dobre vypadajicim flashovem spotu. Obcas se pres projekci objevilo i jmeno dje… sem tam lehce jineho nez stal na parketu, ale nevadi…
Jako celek samozrejme hodnotim party jako velmi prijemnou, jen vic takovych a
casteji. Snad se diky tomu bude moci rozvijet i zmineny cit pro detail v tech
mene zavaznych oblastech organizace party… jsme tu preci hlavne kvuli
hudbe.
A tady jsou ty slibovane linky:
lepsi kvalita tady a
tady a horsi kvalita
tady a tady