Klute: Lie, Cheat and Steal
Commercial Suicide 2003
Start má album naprosto famózní. Now,
always, forever je jedna z nejlepších věcí celé desky a Klute ji
zařadil chytře hned na úvod. Je to jízda podpořená skvělou basou a
střídajícími se motivy, která je přitom velmi příjemná a pozitivní.
Navíc Tomův rukopis tu není úplně čitelný a nevědět co poslouchám,
autora bych asi nepoznal. To Ambient Hell je už naprosto klasická
klutovka lízlá trancem. Více atmosferická, s občasným, převážně
mužským vzdycháním. Nic nového, nicméně je super. Následuje
zamračenější Traffico s „bubáckým“ hlavním motivem a po ní
další hezká melancholická trancovka Problem Reaction. Ale to je tak
všechno, co k ní můžu napsat. Jestliže jsem napsal o Ambient
Hell, že není ničím nová, o Problem Reaction to platí
dvojnásob. Tacky – další věc a další trance, uff. Navíc
některé hlavní zvuky jsou použity jako pilíře jiných skladeb na albu a to
už se mi zdá trochu moc… Zbytečný track.
To Kickin Tha Habbit je o dost lepší. Pěkně udělané bicí, dobré samply a na můj vkus trochu utahaný zpěv, který ale neruší. Candy Ass je další vrchol alba. Rolující bicí, odpíchlá basová linka a naechované úryvky vokálu se střídají s klavírem, aby vyústily ve zpívaný melodický refrén. Vokalista navíc připomíná mistra Bowieho, což skladbě dodává celkem neobvyklý nádech. Následuje klidná deepařina Ether s na můj vkus hodně přeslazeným zpěvákem, ale jinak dost dobrý track. Oshima je taky klidnější záležitost s pěknou, kombinovanou basou, výraznými plochami, útržkovitými slabikami a různými vzdychy. A navíc konečně něco netrancového. Evo Sniffer je taky dost jiná. Ovšem tím, že je sestavená z hodně divných, až nepříjemných zvuků, které gradují tak, že ve finále hrají skoro všechny pohromadě a je z toho tak trochu uřvaný blázinec, nedá se vlastně ani poslouchat a ani hrát. Škoda.
Co říct na závěr? Osobně se mi nelíbí, že většina tracků má podobnou romanticko – melancholickou náladu a chybí mi tam třeba jízda typu We R The Ones. Snaha byla možná formou Evo Sniffer, ale podle mě se nepovedla. Když jsem zatím jen zběžně projížděl druhou, nejunglovou polovinu alba, tak to na mě působilo jakoby Tom vydal prostě všechno, co měl zrovna hotové. Některé tracky jsou tam slabé, ale najdou se tam i opravdové klenoty. Kdyby obě části zkombinoval, průměrné junglovky by nahradil nadprůměrnými nejunglovkami, mohl udělat jednu vyrovnanou a ve všech směrech zajímavou desku. Nechci tvrdit, že v této podobě není album zajímavé, ale Klute podle mě má na to, udělat díru do světa stejně jako Roni Size se svým prvním albem a dost bych mu to přál. Bohužel si myslím, že s albem Lie, Cheat and Steal se mu to nepodaří.
text KOOGI
HODNOCENÍ
[] [] [] []
[]
