FREE MONDAYS IN BREAKBEAT – 9.6.2003 @ ROXY PRAHA
V pondělí si příznivci breakbeatu společně s náhodnými kolemjdoucími dali sraz v Roxy, kde se klubovka Free mondays, známá svým sympatickým přístupem k vstupnému, tentokrát proměnila v oslavu výročí jiné klubovky nazvané Breakeke. Začínat se mělo již o půl osmé, a tak jsem si řekl, že nic nezkazím, když přijdu v deset a propásnu speciálního hosta Different D.I.S.C.O. Jenže, chyba lávky ! V deset byli Plzeňáci teprve v polovině svého koncertu, a tak jsem měl ještě půl hodiny na to, abych uznal, že takhle špatný zvuk je i v Roxy na pováženou. Ať jste se postavili kamkoliv, slyšeli jste jenom zvukovou stěnu jako od Phila Spectora, takže ani nemohu posoudit, kam se Different D.I.S.C.O. ve své produkci posunuli.
Od půl jedenácté se však všechno jen a jen zlepšovalo. Na první třičtvrtěhodinku za gramce nastoupil stylový kouzelník Philip TBC a během několika minut zaplnil parket. První věcí, na kterou klubeři nadšeně zareagovali, byla hitovka od BLIMa „Crazy things“, potom Philip vybalil první skvělé scratche, a když byli lidé řádně připraveni, začal první výlet mimo breakbeat – „Feel the heat“ od Roniho Size. Když v průběhu noci Philip nastupoval k dalším setíkům, jeho scratche a míchání různých stylů ještě nabíraly na intenzitě, což vyvrcholilo v řádně zlomeném singlovém editu „Six days“ od DJ Shadowa. Mistr ToBeContinued rozhodně nemixoval na jistotu, a tak mu jednou či dvakrát mix nevyšel tak, jak by si asi přál, každopádně výsledný dojem je vynikající.
Dalším pánem na holení je Kaplick. Zatím nikdo u nás nemíchá breakbeat tak dobře jako Kaplick. Ten ani tentokrát nezklamal s dynamicky mixovaným výběrem trháků typu „We want yout soul“ (Free Land) a nejnovějších lahůdkových bootlegů jako „Smells like teen spirit“, „Papua New Guinea“ a „Charly“. Těsně před touto klasikou v novém kabátě zazněl ještě další motiv z první desky Prodigy (nejspíš „Fire“) a moc bych za to nedal, že jsem zaslechl i vokály „Sweet dreams (are made of this)“. Breakbeatová scéna prostě žije, remixuje kohokoliv známějšího a nemusím dodávat, co takové hity dělají s tančícím parketem.
Posledním DJem, který se střídal s osvědčenými mistry, byl Kmin – Moravák s vizáží mezi Adamem Freelandem a Josefem Sedloňem. Teď by se mi hodilo, kdyby i hrál podobně jako zmínění pánové, avšak opak je pravdou – Kmin na gramce pokládal samé nabušené kousky, žádné spirituální a housové vložky se nekonaly a mixování taky věru nebylo zlé. „E.S.P.“ od Chrise Cartera či nový remix „Lord of the null lines“ byly mezi vypalovačkami, kterými Kmin na klubery nejvíc zapůsobil. K DJs se čas od času připojila i parta MCs jako Adrenalin a Lindee, což nebylo na škodu, ale obešel bych se i bez nich.
Nehledě na to, jak povedená party byla, free pondělí se proměnilo ve free úterý, což je pro mnoho lidí dnem pracovním. Před půl čtvrtou se tak na hlavním pódiu skončilo, přičemž tancoval už jen tucet lidí. Právě nastala dobrá příležitost prozkoumat i vedlejší stage, což byla kromě dodatečných MCs další věc, která se objevila jako nikde nehlášený bonus. Vidět house odsunutý breakbeatem na vedlejší pódium je záležitost docela netradiční, i když příjemná. Dvojice mně neznámých DJs zde ještě 20 minut po konci hlavního programu předváděla různé polohy house music od tribalu po vymydlený remix Jacksonovy „Remember the time“ (nejspíš od Frankieho Knucklese – i houskaři tedy chtějí slyšet staré hitovky !). Nemuseli se sice tak často vrtat do hlasitosti systému, ale jinak v pohodě.
Jako dekorace sloužily dvě docela hezké zavěšené planetky, které zde docela dobře mohly zbýt od víkendu, ale komu by to vadilo ? Důležitější je zvuk a ten se po koncertu zlepšil mírně nad standard – zřejmě když se to nepřehání s hlasitostí, tak se leccos z obvyklého problému se zvukem vyřeší samo od sebe. Další obvyklý problém Roxy, který by Dave Gahan pojmenoval jako „dirty sticky floors“, byl taky přítomen, ale to je spíš na disciplíně návštěvníků. Díky tomu, že byl všední den, sice lidí ke konci značně ubylo, ale přesto byla podle mých měřítek atmosféra v Roxy jako skoro vždycky luxusní a hodně rozpustilá, takže když jste našli svůj ostrůvek suché podlahy, tak jste si perfektně užili pět hodin skvěle mixované zábavné nové hudby a lidé okolo si to užívali s vámi.
O tom, že masivní atmosféra není samozřejmostí, jsem se už přesvědčil v různých jiných klubech, v úterý ráno mě ještě přepadla zvědavost a vyhledal jsem afterparty v klubu Industry. Tady nesoudím, protože v sobotu o půlnoci tam asi bude živěji než v době mé návštěvy, ale pro kluky ze Shadowboxu zase není důvod, proč tam chodit na normální program. Já jsem našel totálně prázdný parket, spícího barmana a za čtvrt hodiny jsem při písničce od Paula van Dyka odešel směrem domů.
Jindra Volák
jvolak@seznam.cz
