Pohoda na Pohodě
Pokud někdy v budoucnu vyrazíte na nějaký zahraniční festival autem, mějte na paměti jednu věc. Když celníkovi sdělíte, kam skutečně míříte, můžete mít právoplatné obavy z hodinového zdržení a třeba i anální prohlídky. Kdo volí vlak, udělá jenom dobře. Sice s ním těžko zaparkujete u festivalových bran, ale zato se na vás clo-boys občas i usmějí a celá procedura trvá jen pár sekund.
Den a noc před oficiálním začátkem festivalu pršelo, takže postavit si stan ve stanovém městečku vyžadovalo pevné nervy a boty s proti skluzovou úpravou. Oproti loňskému ročníku se ale počasí polepšilo a dále už bylo pěkně. Spíše jsem často kvůli horka vyhledával sprchy a cisternu s pitnou vodou, příp. soudek se Zlatým Bažantem (velmi dobré slovenské pivo a generální sponzor festivalu).
Pohoda se koná na výstavišti v areálu Pod Sokolicami. Byť je to na okraji města, tyčí se u hlavní stage věžový dům, který je součástí sídliště. V areálu byly dvě hlavní scény venkovní, další tři ve velkých pavilonech a jedna chilloutová pod Algida stanem. Mezi „pohodové“ vychytávky patřil pavilon s internetem (třicet počítačů nonstop a zadáčo), bungee – trampolína, vodní fotbálek a posílání SMS na projekční obrazovku nad hlavní stagí. Kromě všeho uvedeného bylo pro náročné připraveno i venkovní kino a literární koutek s diskusemi na nejrůznější témata.
Cardigans měli několika hodinové zpoždění. Auto, které tunelem v protisměru předjíždělo jejich autobus, jim jednoduše vysklilo okna. Nakonec to možná bylo dobře, protože pódiové dekorace Cardigans působili lépe ve tmě. Dvě vysoké lampy okolo bubeníka, lustr, visící nad Ninou Persson a světýlka na černé plachtě v pozadí by o půl osmé večer moc efektní nebyly. Každopádně lidi zpoždění vydrželi a fanoušci skandinávského popu zcela zaplnili travnatou plochu i tribunu před pódiem. Koncert byl součástí turné k poslední a nejvyměklejší desce ´Long Gone Before Daylight´, tudíž je logické, že právě z ní hráli nejvíce písniček plus nějaké ty starší (a lepší) – jako My Favourite Game. Každopádně byla blbost vidět Cardigans na úkor Dreadzone na druhé scéně, což jsem samozřejmě udělal a ještě teď se tluču do hlavy.
Polemic. Nevím jestli jsou zvyklí mít před sebou deset tisíc hlav, které s nimi zpívají jejich texty, každopádně tenhle obrázek se mi naskytl od prvního úderu na bicí a samotná kapela byla udivená z takových ovací. Velmi dobrá atmosféra vládla i při Skatalites. Skupinu tvoří pánové z Jamajky, kterým je něco přes sedmdesát let a válí ska a reggae tak, jak to jen tak někdo neumí. A mimochodem oni jsou ti, kdo vymyslel ska, první desku vydali v roce 1964. Většinu jejich repertoáru tvořily instrumentálky, které hráč na kontrabas odděloval hypnotickým zvoláním „Jah, Jah, Jah, Jah, Jah, Jah, Jaaah… Rastafari“. Jjindy je doplňovala i zpěvačka. Teďka se můžu chlubit tím, že jsem viděl chlapíky, kteří hráli se samotným Bobem Marleyem. Nejlepší koncert celé Pohody a důvod proč mě nemrzí, že jsem neviděl Kosheen a Hooverphonic .
Do drumandbassového pavilonu jsem nakoukl už půl hodiny po prvním položení jehly na desku. Mimo to, že v šest se nedalo vydržet v horku, které tam panovalo, a že bedny byly malinko přebasované vypadalo místo pro battle dvou anglických MCs a b2b dvou anglických DJs solidně. Dokonce bylo pro MCho a E-LLa postavené dostatečně velké pódium před DJs. Celý pátek a sobotu jsem byl natěšený na půlnoc druhého festivalového dne jako důchodce na novou nabídku z hypermarketu. Jenže…
Role náhradníka se zhostil Aziz z rakouské Trife.life crew. Anglii nám zprostředkoval alespoň svými deskami a výborným mixováním, ale Adam F a J Majik to nebyli. Čímž nechci shazovat jeho dovednosti. Po něm si dal půlhodinovou mixáž Gabanna. Jeho miniset jsem vyměnil za procházku ke stánku s občerstvením a mezitím se stihli vyměnit Gabanna s Katem, k němuž se přidal i MC Tweety Twizta. Jediný český reprezentant na Pohodě a člen ostravské WKCrew. A taky čím dál lepší MC. Katův set s Tweetyho freestyleovým „repingem“ obohacoval o scratching hiphoper Jazzy a doplňoval se tak s Tweetyho „orálním“ scratchingem
Tento rok mají drumandbass people vážně smůlu. V březnu se na Frýdek vykašlal Technical Itch a do Teplic nedorazili Bad Company ze stejného důvodu jako Adam F s J Majikem na Pohodu. Asi to je daň za to, že se v Česku ukázal Andy C. Pokud by se v Londýně nestávkovalo, pěl bych na Pohodu jen chvalozpěvy, protože tenhle festival je to nejlepší, co na Slovensku mají a tamní to vědí. Jinak by asi nebyla návštěvnost okolo 20 000 lidí za den.
text Deiv | @ ShadowBox 26.července 2003