Nic mi nebrání hrát to, co chci
Stačí se na něj jen podívat a hned je jasné, proč mluvím o punku. Vysoký, dredatý chlapík svá rebelská léta spojuje s heavy metalovými Halloween, Iron Maiden a Láďou Křížkem („Z toho je mi dnes na blití.“). Sám dokonce hrál v kapele, kde postupně vystřídal punk, grunge a crossover – nu metal. Úplné začátky bychom ale museli hledat daleko dříve. „Asi v pěti letech jsem seděl u takového domovního telefonu v paneláku, do toho mluvítka dole u vchodu pouštěl rádio a shora to moderoval.“
S taneční hudbou se seznámil v roce ´93. Byl prý tenkrát docela tvrďák, a jako takový o nějakém technu nechtěl ani slyšet. Nakonec ho ale kámoši přesvědčili. Philip se nechal ukecat, aby zašel na jednu akci, a pak chodil pořád. To už poslouchal industrial (Ministry, Nine Inch Nails) a není se proto čemu divit, že ho tehdy tolik revoluční taneční hudba tak moc vzala. Hraní přišlo o pár let později. „Začínal jsem v době, kdy jsem měl zrovna přetržené vazy v koleni a chodil jen o berlích. Pamatuju si, že jsem u kámoše za gramci vydržel stát asi hodinu a půl na jedné noze, než jsem odpadl.“
Zatím to ale bylo jen takové laškování s myšlenkou na DJing. Za regulérní počátek svého hraní považuje Philip až období před pěti lety, kdy z účtu vybral stavební spoření i se státní podporou a, jak říká, rozumně si za ně koupil gramce. S technem a breaky hostoval v jednom soundsystemu a byli to opět kamarádi, kdo jej přivedl k drum´n´bassu. „Poslouchali drum´n´bass, já jsem si ho taky oblíbil a protože jsem měl několik desek s drum´n´bassovými b-stranami, zkusil jsem si ho zmixovat. Kupodivu to šlo dobře, dokonce lépe než breakbeat, takže mi nic nebránilo hrát co chci. A to mi zůstalo do dneška.“
Philip nemá moc rád, když je hraní celý večer „furt na jedno brdo“. „Snažím se proto kombinovat několik stylů dohromady. Je to záležitost dlouhodobého vývoje,“ zamyslí se, usměje a pokračuje: „Taky mě baví pozorovat reakce zarytejch junglistů, kteří paří a najednou zjistí, že už vlastně nepaří na jungle, ale na freetekno.“ Sety typu: deska, mix, deska, mix… ho nezajímají. „Rád si s tím hraju a úplně nejraději na třech gramcích, to mi pak dává pocit uspokojení.“
Což je jen dobře. Málokdo scratchuje a už vůbec není obvyklé, aby DJ hrál na tři gramce. U nás to pravidelně dělá snad jen Philip (začíná ale i breakbeatový DJ Kmin a Elvis nebo C.phone několikrát prokázali, že jim to taky jde) a, s trochou nadsázky, se tak řadí vedle světových DJských es jako je například Zinc. Takové míchání desek je mnohem náročnější než klasické hraní, ale odměnou většinou bývá dynamický set plný rychlých změn, propracovaných mixů i jemných nuancí, netrénovanému uchu často těžko postřehnutelných. Koneckonců, Philipovým vzorem není nikdo jiný než vynikající DJ Shadow.
Ačkoliv Philip TBC není tolik známý (v Praze a Ostravě, což jsou české drum´n´bassové velmoci, nehraje prakticky vůbec) nepochybně patří mezi nejšikovnější české DJs. Ať hraje breakbeat, drum´n´bass nebo všechno dohromady i s freeteknem a abstraktním hip hopem, výsledek je téměř vždy dokonalý. „Potřebuju se pořád někam posouvat a asi nikdy nebudu se svou technikou hraní spokojený.“ Díky Bohu za takového punkáče.
Philipa TBC můžete slyšet 26.září (vedle Moving Fusion) na SLIM SLAM DRUM
in da BUSH v Ostravě. Nebo 20.září na SHADOWBOX APARAT v Turnově.
text Radim Bartík | foto Philip TBC | ShadowBox
13.září 2003