BUSH
1.10.2003 | Roxy, Praha
ED RUSH, Katcha & Ghonzales feat LinDee, Galagha
„Venku jsou nějaké slečny a fakt moc stojí o to, aby si s Edou mohly
promluvit.“ (Ghonzales směrem do backstage)
Ed Rush je prostě „lidový“ DJ. Zatímco velká část fajnšmekrů
(rozumějte lidí, co ví i velikost a značku podprsenky DJ Rap) jeho čtvrtou
návštěvu Česka bez výčitek odpískala, Roxy bylo plné. Ne
„přiměřeně“ zaplněné, ale opravdu plné. Zatímco Katcha
s Ghonzalesem za zdatného doprovodu oblíbené MC LinDee svědomitě
připravovali roztančený plac (mimojiné i Dillinjovskou Hands In The
Air z nově vydaného alba ´Killa Hertz´), venku před Roxy se tlačil
dav lidí.
Pro jednou se nám s Ponkiem vůbec nezdálo nutné přijít v „novinářsky
důstojnějším“ čase a tvrdě jsme za to zaplatili. Téměř hodinové
čekání v řadě, která je řadou spíš jen nenápadně, je rozhodně dost
tvrdá záležitost. Uvnitř už nebyl vzduch, slečny se při pomyšlení na
svého hrdinu tetelily blahem, na schodech jste potkávali mladíky a mladice
(holt už i my stárnem a časy, kdy jsme s otevřenou pusou obdivně
checkovali, co tam ten člověk s deskami dělá, jsou pryč), dokonce
i v backstagi bylo plněji než jindy.
Po druhém Redbullu s vodkou se všichni dočkali. Ed Rush, jak je tomu dobrým
zvykem, sklidil potlesk už jen za to, že se postavil na stage. A jízda mohla
začít. Ed vůbec nepoužil připravené CDj playery a z vinyl bagu tahal
téměř výhradně jen desky s bílou etiketou a modrou fixkou načrtnutým
popisem. Na internetu se koncem víkendu objevil hnidopišský názor, že
se hrály diskošky. No, jestli může někdo označit za diskotéku současný
„bláznivý“ zvuk pánů jako Dillinja, Fresh, Lemon D..?
Zazněla i kterási, co připomínala Teebeeho nebo (zřejmě) vlastní,
(psy)trancem ovlivněný nu school – snad ochutnávka z horkých novinek
upečených společně s Opticalem. No, Vault od nepříliš dávno
objevené trojice z australského Perthu Pendulum, ani Signal přímo od
Freshe nemohly chybět. A když už jsme mluvili o dobrých zvycích, je
jasné, že se dostalo i na The Nine. Který anglický DJ ji u nás
nezahrál? High Contrast se nepočítá, High Contrast je Cary Grant.
Ed hrál pěkně. Poté se sám svěřil, že se mu hrálo příjemně, protože
u nás nikomu tolik nevadí, že skladba hraje dlouho. To v Londýně, se prý
lidé už po minutě bez mixu začínají nudit. Právě na to ale Ed Rush
místy hřešil. Technicky se mu nedá nic vytknout, ale někteří cítili, že
ze sebe mohl vydat víc. Stačilo by jen o trochu, neškodilo by zvolnit
(třeba i tak, jak to dělal v zimě „proklínanými diskoškami“
Funkstation a Rocket Launcher). Na druhou stranu nepochybuju
o tom, že ještě bude mít šanci poslat nás do kolen. Ed Rushe jsme u nás
určitě neviděli naposled.
text Radim Bartík foto Koogi ShadowBox 14.10.2003