Label původně vznikl jen kvůli vydání jediného
EP – „Nylon Uninon: Oxeyed“. Proč jste se rozhodli ve vydavatelské
činnosti pokračovat?
Otcem myšlenky založit si vlastní hudební značku byl jeden můj přítel,
se kterým jsem ještě za studentských let drhl kytary v kapele Champ. Mně
se nápad moc líbil, on ale od něj později odstoupil a na jeho realizaci se
už nepodílel. Když jsme pak s Risem založili Nylon Union a chtěli jsme
u naší hudbu dostat mezi lidi, přišlo nám to jako jediné řešení a
label byl, ze začátku s minimálními náklady na světě. Později jsme si
uvědomili, že na to, aby fungoval dál nepotřebujeme nějaké mimořádné
prostředky. Stačil počítač, internet, telefon a informace. Navíc se
objevilo hodně vcelku zajímavé a kvalitní hudby, kterou na Slovensku neměl
kdo vydat. A tak jsme se ve velmi minimálních rozměrech a podmínkách
rozhodli pokračovat. I když stále je to pro nás spíš zábava ve volném
čase.
Podle vašich vlastních slov jdete „hlavou proti zdi“ a snažíte se
o malou změnu v rámci slovenské hudební scény. Jde vám to?
Když jsme začínali, měli jsme spoustu entuziasmu i energie a věřili jsme,
že by se snad dalo něco změnit. Ale skutečnost nám jasně dala najevo, že
to nebude tak jednoduché. Na Slovensku totiž neexistuje žádná opravdová
„scéna“, protože základem jejího fungování je
„infrastruktura“ – kluby, kde by se dalo živě hrát, rádia, kde by
pouštěli konkrétní hudbu a samozřejmě media, magazíny, webové
stránky… V ideálním případě, jako v Čechách, televize. Na Slovensku
z toho všeho spolehlivě funguje jen internet. Jsou už i nějaká
internetová rádia, ale lidí, kteří mají k internetu dobrý přístup, je
relativně málo. Naší snahou je proto hlavně vybudovat nějakou alternativu
k main streamu a doslova si vychovat stálé posluchače, kteří budou mít
o takovou hudbu zájem a kteří si naše tituly budou kupovat. Určitě tím
ale nezměníme celkovou situaci. Možná se nám podaří přispět ke změně
k lepšímu, ale ta zeď je opravdu dost tlustá. ;o)
Chtěli byste se snažit také o změnu v rámci zahraniční scény?
Dostanou se vůbec vámi vydané alba do zahraničí?
Nemáme velké ambice etablovat se v rámci zahraniční hudební scény,
i když už na tomto poli máme určité pozitivní zkušenosti. Myslím si,
že hudba, kterou chceme u Deadred rec. produkovat, v kontextu světové hudby
není nějak radikálně originální, ale určitě je zajímavá v rámci
svého žánru. Koneckonců, to dokazují i velmi pozitivní ohlasy na EP
„Sleeepfields“ od projektu ABUSE ze strany poměrně renomovaných
zahraničních médií. Horší to je s distribucí do zahraničí. „Oxeyed
EP“ od Nylon Union se nám podařilo dostat do distribuce Southern Records
z USA a dokonce se na naše poměry celkem dobře prodávalo. Nemáme ale
distribuční partnery v jiných zemích a po třech letech naší existence se
nám nepodařilo oficiálně dostat ani do Česka, přestože jsme s pomocí
agentury Tamizdat jednali s více firmami. Na druhé straně tomu celkem
rozumím. Při našich nákladech a cenách i celkové poslouchanosti a
prodajnosti takovéto hudby pro ně nejsme vůbec zajímaví. Tamizdat tak
zůstal jedinou firmou, která nás prostřednictvím svého katalogu prodává
ve světě.
Zajímavý obsah je pro vás stejně důležitý jako atraktivní forma. Co
to znamená v praxi a co v případě nutnosti upřednostníte?
Na škole jsem si zapamatoval jedno modernistické krédo v designu a
architektuře: „Form follows function“ – tedy forma je závislá na
funkci. Pro nás jsou při vydáváni hudby stejně důležité obě složky.
Jednak funkce, v tomto případě hudební obsah, a jednak ta forma, kvalitní
vizuální zpracování. Chceme nabídnout stylový produkt, ke kterému
člověk získá nějaký vztah a ne nadarmo se i říká, že obal prodává.
V této souvislosti jsme se před nedávnem opravdu pobavili komentářem
skladby od Abuse, která vyšla na kompilaci časopisu Ultramix. Redaktor místo
popisu nebo představení skladby a autora popisuje „zajímavé plastové
kroužky“ na obalu. ;o)
Nalepit je tam se nakonec ukázalo jako dobrý tah. A v rámci možností to
bylo vlastně jediné přijatelné a velmi laciné řešení. Ale
s maximálním efektem. V neposlední řadě je obal i samotné CD výborným
médiem k prezentaci vlastní tvorby. Na „Oxeyed“ jsem se vybláznil já,
Abuse, povoláním grafický designer, si zase pochutnal na svém EP. Když se
ale vrátím k otázce, nemyslím, že by jsme někdy sáhli po možnosti
„zabalit“ nějakou nudnou, špatnou hudbu do nádherného obalu a pokusili
se ji úspěšně prodat. Raději si dopřejeme víc času, aby byl výsledný
produkt po hudební i vizuální stránce vyvážený a kvalitní, než bychom
riskovali vyhozené peníze, nepříznivé reakce nebo ztrátu přízně
posluchačů.
Daří se vám získávat zpět vynaložené prostředky?
Náklady spojené s produkcí nosičů se nám zatím vždy podařilo získat
zpět, a co mě těší, čas, který byl na to potřebný se s každým
dalším vydaným nosičem zkracoval. Všechen zisk se snažíme opět vložit
nazpět do produkce a do nákladů spojených s provozem labelu. Jsou to ale
malá čísla. Naše náklady CDs se pohybují mezi pěti sty až šesti sty
kusy.
Prý jste prvním nezávislým labelem na Slovensku?
První opravdu nezávislý label na Slovensku byl výborný Zoon records, který
už bohužel neexistuje. Během své existence Zoon Records vydali tak skvělé
věci jako Ali Ibn Rachid, Tornado Lue, Sleepy Motion a další. Krom něho je
na scéně delší dobu i Gregor Agency Roba Gregora, který vydal několik
kompilací „nezávislých“ projektů a později i druhé album Ali Ibn
Rachid, takže malá tradice nezávislých značek už tady byla dřív, než
jsme přišli my s DR*.
Jste dnes jediným nezávislým labelem na Slovensku?
Ani zdaleka ne. Krom nás fungují ještě Slnkorecords, kteří vydávají
příjemnou a dost originální hudbu kapel jako Sina, J.B.Kladivo nebo Dlhé
Diely. Vzniklo už také pár labelů zaměřených na taneční hudbu. Za
všechny vzpomenu renomovaný techno label Olga+Jozef a na
drumnbass orientovaný SIGNALL nebo WAVE.
S kterými kapelami jako vydavatelství spolupracujete?
Okruh kapel a autorů je v podstatě téměř shodný s těmi, kteří se
objevili na naší kompilaci Deadred to Bed. Kromě vlastního projektu Nylon
Union jsou to ještě Abuse, Ettella Diamant, Frogski Pop, Handbag, Aleks
Svaensson, Eau de Toilette… Stále spolupracujeme i s kapelou Veneer,
i když Veneer už se podařilo dostát dál a vydali album pro EMI/Escape.
Co znamená název labelu? Souvisí nijak s filozofií
vydavatelství?
Název Deadred vymyslel ten stejný člověk – můj přítel, kterého
prvního napadlo založit si vlastní label. Nesouvisí s filozofií značky
jako takové. Původním záměrem bylo spíš naznačit svůj původ a odkazuje
na změny, které nastaly po revoluci a konci starých socialistických časů
u nás i v hudbě. Není to asi moc trefný název pro hudební značku, ale
nám se líbil a nějak jsme si ho osvojili. V rámci mých designerských
aktivit ale do budoucna plánuju trochu přepracovat tu „budovatelskou“
image, který jsme s trochou nadsázky a humoru na začátku našim stránkám
dali. Chtěl bych aby image více vystihovalo filozofii a zaměření DR*.
Váš label vás určitě neživí. Kde pracujete?
No, to je trefná otázka. ;o) Já jsem na volné noze, skončil jsem
průmyslný design a snažím se živit designem, i když se většinou jedná
o grafický nebo webový design. Richard je na úplně jiném poli. Je
vystudovaný doktor a momentálně pracuje ve výzkumu a dokončuje si
doktorát.
Jaké máte plány do budoucna? Co chystáte a chcete vydat, řekněme,
během dalšího roku?
Během dalšího roku bychom toho rádi vydali víc. Na září jsme
přichystali album remixů od autorů spřízněných s DR* pod názvem
„Re(e)mixes“. Dlouhohrající debut chystá Nylon Union i Abuse, ve plánu
máme pár dalších věcí, ale ty možná přijdou na řadu asi až další
rok. Všechno záleží samozřejmě na tom, jak rychle se vrátí vynaložené
prostředky. No, a hlavním úkolem do budoucna je vybudovat si konečně pevnou
a spolehlivou distribuční síť a udržet si své příznivce. ;o)