Goldfrapp: ´Black Cherry´
EMI 2003
HODNOCENÍ
[] [] [] [] []
Už původní Goldfrapp byli záležitostí pro fajnšmekry. Líně loudavé
tempo jejich debutového alba v sobě spojovalo základy downtempa
s atmosférou retro šansonů Paříže šedesátých let. A nad tím se
klenul Alisonin naléhavý vokál. Ten vokál, který na novém albu dokáže
být ublížený, uklidňující, zasněný, afektovaný nebo drze arogantní a
sebejistě provokativní. Dokonce má v každé skladbě jinou polohu. Alison
je výborná zpěvačka. Místy působí jako popová diva, zdání je však
natolik stylizované, že má recenzent pocit, jako by na něj spiklenecky
mrkala zpoza bookletu.
Elektronické balady Deep Honey, Forever a Hairy Trees nejvíce, přesto stále jen vzdáleně, připomínají Goldfrapp tak, jak jsme je všichni dlouho znali. Hairy Trees s počáteční flétnou je jednou z nejpovedenějších skladeb na albu, křehká a čistá jako čerstvě spadaný sníh. Dnešní Goldfrapp ale mají dvě tváře. Tou druhou jsou taneční kousky vzniklé kombinací breakbeatu, elektra a syntetického popíku dob minulých, přičemž dominujícím prvkem je drásavě chladná basová linka (Strict Machine, Twist, Train).
Druhé album Goldfrapp je úplně něco jiného, než se dalo čekat. Přesto je z něj slyšet Alisonina výrazná osobnost stejně jako z debutu. A, co je podstatné, je to pořád moc a moc dobré.
text Radim Bartík foto archiv ShadowBox 8.12.2003