Nejdůležitější je groove
Pokud drum´n´bass posloucháte „nějakou dobu“, musíte vedět, že každý má svůj styl, na který je hrdý. Lidi z Ram records zní jinak než lidi z Hospital, Dillinja má charakteristickou basu a kopák, Fresh je typický blázen a True Playaz budou své marihuanou nasáklé skladby psát snad do konce světa. Pokud posloucháte drum´n´bass nějakou dobu, tyhle všechny poznáte už od první letmo zachycené rytmiky. Ale na to, abyste rozpoznali Aphrodita, nemusíte čekat až „zpříšerkovatíte“ a stanou se z vás na slovo vzatí freaks.
Ne, že bych někoho tlačil k zodpovědnosti, ale může za to sám Aphrodite. Pro Gavina Kinga všechno začalo během „Léta lásky“ v ´88. Tehdy ho dostal fenomén zvaný acid house a Gavin se stal DJem. S kámošem založil klub jménem Aphrodite a oba začali hrát jako Aphrodite DJs. Časem se kámoš zdekoval, odjel, přičemž DJingu nechal a Gavinovi zůstalo jméno řecké bohyně. Nabízí se parafrázovat jednu filmovou hlášku: „My všichni jsme Aphrodite.“
Od acid housu byl krůček k tehdejšímu, většinou dost temnému, mixu breaků se vším možným - breakbeat hardcoru (Prodigy, ranní Chemical Brothers), načež se objevil jungle. Aphrodite dnes platí za jednoho ze zakladatelů žánru a co se týče jump upu (dost specifický subžánr – dobrý příklad je Woman That Rolls), ten si klidně a rád přímo „vymyslel“. Proto ten charakteristický zvuk, proto je tolik jednoduché ho poznat. Valivé groovy basy a hopsající beaty ovládly scénu v polovině devadesátých let a z Aphrodita se jednoznačně stal King of the Beats (tak se mimochodem jmenuje i jeho obrovský hit a jedna z klasik drum´n´bassu zároveň).
Následovaly (respektive předcházely) skladby Tower of
Bass, už zmíněná Woman That Rolls a remixy hip hopových
„starých pardálů“: A Tribe Called Quest – 1nce Again nebo
Blackstreet – Diggety. Jejich úspěch znamenal pro Aphrodita jak
příležitost remixovat mnohem známější Jungle Brothers (Jungle
Brother) a Luniz (I
Got 5 On It), tak možnost prosadit se
v USA. Což se povedlo.
To už se Aphrodite zpaktoval s „drum´n´bassovým modelem“ Mickey Finnem, aby spolu založili label Urban Takeover zaměřený především na mladé talenty usazující se na scéně (Znáte dvojici Rascall & Klone?). „Mickeyho jsem potkal v record shopu City Sounds v roce 1990. Pak jsme šli do studia makat na tvrdší verzi tracku Some Justice, kterou jsem udělal a zahrál Mickymu v shopu.“ Krom Urban Takeover Aphrodite také vlastní Aphrodite records a motá se kolem labelu V2 Music.
Před dvěma lety spolu ti dva hráli na obřím festivalu Glastonbury. Taneční stan pojmul 30 000 lidí ve stejném čase, kdy 80 000 lidí sledovalo koncert Davida Bowieho. „Pustil jsem jednu svoji věc a celý stan začal dělat bordel. Všech 30 000 lidí. Bowie zastavil svůj koncert a ptal se ´co se to tam sakra děje?´“ Aphrodite sjezdil doslova celý svět a nerad bere taneční hudbu příliš vážně. Je to pro něj prostě zábava. Všem potenciálním kritikům rovnou vzkazuje: „Fuck You! Když tohle nemáte rádi, neposlouchejte. Pořád je to jen hudba.“
Aphrodite za sebou má dvě alba a zásadně nepoužívá CD playery. Ne, že by proti nim něco měl, ale považuje se za součást old schoolu, a proto preferuje „šahat“ na dubplaty. Ty přímo zbožňuje a vyžívá se ve hraní těch nejžhavější novinek.A kde se mu hrává nejlíp, když je takový cestovatel? „The wildest crowd is in the Eastern Europe.“ Já to věděl.
text Radim Bartík foto archiv ShadowBox 12.12.2003