<font size"-2">BREAKSOME
28.2.2003 | Roxy, Praha
Krafty Kuts, Kaplick, Saku, Voita, Koogi, Katcha, 2K, MC LinDee
Výborné a ve všech směrech originální plákáty i flyery propagující jedinou pravidelnou breakbeatovou noc u nás tentokrát charakterizovaly mluvící krávy. Přesněji řečeno kráfy, které v žádném případě nezapomněly, kde je jejich místo. I proto bučely. BUU anebo BOOH? Jak je to správně česky? To je jedno, hlavně, že máte rádi zlomené desky. Tak jako tak, řekněte reportu z Breaksome „guten tag“!
Je po desáté, je téměř poloprázdno jako vždycky a kousek od šatny pokradmu ukusuju z tajně pronesené čokoládové tyčinky světové značky. Vlastně ani nevím, jestli se do klubu nemůže jídlo nosit, ale aspoň si připadám konspirativně, proti systému a free. V chill outu stojí u baru holka s modrými a holka s oranžovými vlasy, za gramci šmrdlá Koogi liquid funk. Po mém příchodu zahlásí: „Ber pivo a dem kalit,“ a za hodinu už ho nemůžeme najít.
Momentálně mu ale nechávám chill out, kde se střídá s Katchou a 2Káčkem, a vydávám se zkontrolovat Voitu. Ten nekompromisně rozjíždí pozvolna se plnící plac směsí darebných breaků, místy pořádně inspirovaných garage. Rezident Kaplick po něm přebírá dobře rozjetou party, neubírá, ale co přesně se děje dál, si nějak nemůžu vybavit.
Všude je totiž video projekce, která strhává mou pozornost (všude berte s rezervou, protože všude = nad DJem). A jaká! Kdyby to někomu nedošlo, tak skvělá. S dalším a dalším vykouřeným je pochopitelně ještě lepší, takže když o půl druhé ráno nastupuje za gramce sympaticky vyhlížející Krafty Kuts, chvílemi mi pohled utíká na bojující krávu. Myslel jsem, že mám velké kung-fu, leč kráva má větší. Věřte.
Krafty Kuts odehrává v očích většiny příjemný setík. Dav se baví. Ano, teď přijde to ALE. Na mě (opět?) příliš monotónní (a tedy rovné). Dlouho jsem čekal na něco pořádně zlomeného. A pak jsem šel na bar. Skoro mi připadá, že bych měl napříště o zasloužených legendách psát jen to nejhorší, protože když je chválím, většinou (mě) pak zklamou. Mezi přítomnými padl dokonce názor, že „hity mohl zahrát i Sam“.
Nicméně pověst si Krafty Kuts vylepšil v závěrečné čtvrt hodince, kterou přetahoval. Born Slippy s fragmenty Plump DJs, Bob Marley a nesmrtelná Smack My Bitch Up od Prodigy voněly tak trochu jiným kafem. A nemohu také zapomenout na scratche, které má Krafty skutečně zmáknuté zručně. Škoda jen předchozího výběru placek. Saku, i když nescratchoval, mi připadal lepší. Není až takový um roztančit lidi jako slavné jméno v hlavním čase. Zábavnější je coby lokální hvězdička udržet lidi na place ráno. Takže bů, zahraj to znovu, Same!
Radim Bartík