Various Artists – Skool Of Hard Knocks LP _
Renegade Hardware (RHLP05)
Pokud vzpomeneme minulé LPs Armageddon (1999)
nebo Aftermath (2000), tak si v porovnání s nimi
DJ rozhodně nemůže stěžovat, že by kvůli čekání na nové LP na RH
nemohl spát, a že, pokud by ho po vydání nesehnal, by si musel hodit mašli.
Zas až takový převrat Skool Of Hard Knocks LP totiž
nepředstavuje. Je totiž nabitý interprety, kteří poslední dobou vydávají
jednu desku za druhou (kvantita na úkor kvality zaručena) a na albu
prezentují svůj neměnný styl. Z 10 tracků není ani
polovina předurčena k tomu, stát se hitem. DJ si tak koupí za těžce
vydělané peníze 5 placek, z nichž rozhodně všechny
strany nesedře. Tak ale teď šup na tracky.
A: Keaton + Loxy – Haters
Na začátek tu máme obtížně stravitelnou řezničinu, která rozhodně
k favoritům LP nepatří. Tvrdé a rozlámané bicí, řinčení pokliček od
hrnců a sampl přesně z toho momentu v hororu, kdy slabší povahy
zavírají oči a hysterky křičí. Tak zní úvod. Pak k nám bude promlouvat
jakýsi démon z hlubin za podpory kousků zfiltrovaného chorálního opusu.
Až to všechno vygraduje, přidá se vražedný rif a celé to pokračuje
tvrdou a ubíjející cestou až k bráně zkázy, tak, jak už jsme to
slyšeli mnohokrát před tím.
B: The Militia – War Cry
Stakka, Skinny, Friction a K.Tee. Jsou na to čtyři a stejně nevymysleli nic,
z čeho by člověk vyskočil z kůže – a to že jsme se od nich pár
takových kousků dočkali! Ve War Cry sice basa úřaduje a bez pochyb lidi
rozhýbe – celý track je sestaven přesně tak, aby se tancechtivý dancer
vyřádil – ale kluci se snažili přiblížit zvuku RH a
kombinací se svými sci-fi haluzemi vytvořili takový hybrid, který mě
osobně nechává chladným. Ale fungovat to bude!
C: Pendulum + Bulletproof – Minds Eye
Tento track je další Pendulovká odrhovačka a ti, kteří nad nimi
zlomili hůl už po Vault, ji odmávnou jedním pohybem ruky. Z Minds Eye ale
prostě bude hit! Produkčně a zvukově dokonalá koláž zvuků, síla
nájezdů, a ploch nutících skákat – ve všech momentech se něco děje.
Možná, že už jsme tohle všechno slyšeli v Trail Of Sevens, ale to je
vedlejší. Pendulum rolujou, co / kde můžou – a s Minds Eye rozhodně
svojí pozici neztratí.
D: Ink – B Boy Convention
Ink hitovkou Ghost Ship (Paranoia EP) dokázal, že není jen jakýsi
přicmrndával Loxyho nebo Dylana, a ani zde nezklamal. Prezentuje tvrdý ale
únosný sekec s vrčivým rifem, a outbreakovskou dunivou basou. Nevtíravé
přispění anonymního MCho, který asi hrotí něco o B Boys, track skvěle
doplňuje a zpestřuje. Asi těžko uslyšíte B Boy Convention na každé
party, ale jde o mooooc povedený kousek, který si chce aspoň vychutnat do
sluchátek.
E: Digital – Ego
Opět si nelze splést toho, kdo za touto stranou LP stojí. Typicky
Digitální počin, kde v každém taktu slyšíte klasické samply, temnou
basu a kvílení, poznáte během chvíle. Track plný zvratů a tvrdých zvuků
asi nebude trhák, ale ten, kdo má rád Digitala, určitě uvítá jeho novinku
do sbírky. Pochválil bych bicí a perkuse, s nimiž si docela vyhrál – ve
skladbě se často střídají bicí smyčky, což zachraňuje monotónnost
ostatních ingrediencí. Na druhou stranu ale máte pocit, že do skladby
najíždí DJ Die – Drop Bear (ty bubínky prostě tahají za uši).
F: Bad Company UK + MC Verse – Antrim
Pravidlo, že od Bad Company se vždycky dočkáme kvalitní řežby,
ze které budou všichni šílet, už dávno neplatí. Antrim je další ze
série provarů, které si Bad Company prostě občas můžou dovolit.
Absolutně nudná a tupá skladba, ve které není nic, co by zaujalo,
zbytečně zabírá místo. Při jejím poslechu ani nevíte, jestli se ocitáte
na začátku nebo na konci. Konec mluví za vše – Bad Company ho vyřešili
ztišením do nuly. Kde to jsme?
G: Drumsound + Simon Bassline Smith – Bandsaw
Na albu nechybí ani pořádná podlahovka. Drumsound + Simon si totiž
v nabušené pecce Bandsaw tak trochu zahráli na Dillinju. Ne že by něco
kradli nebo kopírovali, ale rif v podobě pneumatického kladiva, které
zatlouká ušní bubínky hluboko do země, a pod ním úřadující
ždímající basa, jsou stejně morbidní a šílené jako v Dillinjových
věcech. Osobně je mi ale tenhle vrtulovaný výplach mnohem bližší.
H: Universal Project – Comin' Through
Pokud znáte jejich releasy ze stejnojmenného labelu Universal Project nebo
starší RH, dáte mi za pravdu, že víc nápadnější už tohle být nemohlo.
Comin’ Through je opět úderná techno řežba s tím ohraným slizoidním
pískáním a řevem “Comin Through“ (znějícím jako hlas týpka v Bring
It On). Ačkoli se tahle nahrávka podařila, a nenudí, zařadil bych ji k UP
průměru, protože Haunted Dreams ani Vessel tohle prostě není!
I: Keaton – Skool Of Hard Knocks
Začínáme hip-hopovým intrem, které má určitě něco do sebe.
Zfiltrovaná trubka a atmosférické zvuky zní skutečně zajímavě a po
nastoupení dnb beatů jsme v očekávání, co se bude dít dál. Žádný
nájezd nebo výbuch se však nekoná. Akci převezme plechový rif a
s postupnými proměnami a meziplochou odtáhne track až ke konci. Nic
převratného, nic z čeho by se šílelo, ale produkčně jednička
s hvězdičkou!
J: Concord Dawn + Ill.Skillz – Unreal
To, čím Klute rozsekal Roxy, není nic jiného než opus dvou high level
partiček, které skutečně umí trefit do černého. Po devíti
těžkopádných robotických kouscích ohromná úleva. Trance nálada ale
vydrží jen po dobu pomalu se rozjíždějícího intra. Chytlavé kvákání
kybernetických žab s vybrnkáváním dospějí k bodu, kdy vám jakási
slečna decentně oznámí, že máte čekat nereálné: a taky že jo!
Elektrická kytara odmává praporkem start řízené střele, která zaručeně
smete pochyby o tom, který track je na LP am beste. To se musí slyšet!
D.Kay + Lee – 1 Two 3 (Dusty Bin) / New
Day Rising _ Metro Recordings (MTRR012)
Ačkoli si Matrix počkal s vydáním Vertiga až na počátek jara,
na promáčích už se rýsuje Metro s číslem 12. Pro mě je spíše
zklamáním, protože dvojka D.Kay + Lee loni 100% rulezovala s trackem
Manipulate The Universe (ADVRSKEP05) a neméně zaujala s Pipe Dreams (31R018).
Pokud ale nemáte ve zvyku srovnávat a chcete se nechat překvapit, vězte, že
kluci rozhodně neposkládali prvoplánové latino odrhovačky, a vůbec si
nelámali hlavu s klasickým Metro soundem. Prostě složili tracky plné
nápadů a rozvrhli každému z nich energii i feeling.
1 Two 3 začíná jako reklama na Sonica a pokračuje za
přispění vokálů ke gradaci, za níž se skrývá celkem ztřeštěná
jízda. Track táhne souzvuk basy a zfiltrované kytary + „Sonicovký“ house
nádech. Aby toho nebylo málo, rázný hlas si ujíždí na hlasitém
počítání do 3. Myslím, že se na tuto bláznovinku bude slušně řádit
:) New Day Rising je pak oddechová záležitost, kterou bych,
nevědět o co jde, přisoudil panu Johnymu L. Bicí táhnou unavenou noc kamsi
pryč a ráno se hlásí o slovo. Nakonec to ale stejně dopadne tak, že jde
všechno spát… Tohle uprostřed setu asi neuslyšíte, ale doma po ránu si
to s čajíčkem rozhodně odjedete.
Matrix + Danny J – Telepathy / Domino _ Bad Company Productions
(BCP001)
První deska na novém labelu Bad Company připadla na Matrixe + Danny
J, kteří rozhodně nezklamali. Na A straně vás možná ze začátku zarazí
zvuky, ve kterých si libuje třeba Loxy s Dylanem, a jde z nich mráz po
zádech, ale jakmile se do nich přidají akordy a vokál, moc se těšíte na
další vývin. Kdo počítá s Matrixovsky vraživou basou, kalkuluje
správně. Tahle možná předčí i tu v Tearaway – a to už je co
říct! T
elepathy se při poslechu chová trochu těžkopádně, ale jsem zvědav, jak bude znít v klubu. Při poslechu druhé strany si mile zavzpomínáte na Vertigo. Abyste mi rozuměli – nejedná se o "druhé Vertigo“, ale rukopis Matrixe a Dannyho je zde mnohem čitelnější. Domino není tak strhující a lítací (co si budeme říkat, druhé Vertigo se udělat nedá…), ale dostává nás zase dál od místa, kde to všechno začalo Paradisem a pokračovalo Vertigem. Domino je prostě další klasikou; skladbou s hlubokými myšlenkami, kterým kontruje maximálně pozitivní náboj.
Calibre – P.U.R. / Cold Halo _ Revolve:R
(REVOLVER003)
U Calibra nikdy nevíte, jestli vydá další ze série Calibrovek,
které se pletou jedna přes druhou, a nebo další bombu, ze které zůstane
rozum stát. Teď se mu to povedlo přesně na půl. V P.U.R.
je konečně basa v pozadí a track je nabitý i jinými samply než jen
střípky hlasu. Zamilujete si temné, pronikavé a na Calibra nezvyklé
prolínání houkajícího samplu s mrazivou sub basou. 100% chytlavé.
Máte pocit, že posloucháte nějaké odpočinkové Ill.Skillz. Bicí jsou sice liquid funkoidní, ale to vůbec neznamená, že se na to nebude skákat! V Cold Halo se nic moc neděje – opět Calibrovina nejvyššího kalibru. V hlavní roli basa. Ta je ale povedená a navíc tvořená souzvukem dvou bas, každá v jiné tónině (nebo jak se tomu říká hudebně), takže aspoň tak. Jinak je zde nějaký ten klavírek, a takové ty scratche, co znáte od Big Bud. Za poslech Cold Halo určitě stojí.
