Do you feel the bass? Do you want the bass?
Na tuhle party sem se už dlouho těšil. Sice mám rád tvrdší až kovovějši zvuk drum&bassu, ale melodie múžu taky a s přibývajícími roky se jeden spíš pohybuje pomaleji než kalí u beden. Delší absence na party spolu se zvědavostí na chlapíka jehož desky vlnily jedno léto parkety všude na světě byly důvody, abych zvednul zadek od DVD a vyrazil.
Depot je multikulturní prostor v indiustriální části Tuebingenu, asi 40 km od Stuttgartu.
V přízemní části je členitý klub s několika bary. Asi v 23,30 kdy
jsem přišel bylo lidí poskrovnu. Okolo půlnoci už bylo ale plno. Za
gramofony se od 22,00 střídali DJs Ligtwood a Thelmo A, které doplňoval
šikovný MC. Chlapci nejsou za Technicsy žádnými nováčky a hlavně byli
doma. To oni v Depotu 6. rokem vychovávají jungleové publikum na svých
nocích Pressure. Vše běží pod jejich labelem Santorin rec. Možná jejich placku někteří
objevíte u sebe v recordbagu.
Hrálo se zvesela, všichni se bavili. Velmi jazzy d&b desky byly občas
proloženy tu reggae, tu danchallem. MC se nikam nedral a dal vyniknou hodně
vokálním skladbám, které v jejich setu hrály prim. Občas se desky
v back2back setu k sobě moc nehodily a sem tam mix nevyšel, ale to se dá
odpustit ne? Právě když parket vlnily latinské rytmy klubem nenapádně
prošly dvě zajímavavé figurky. Malý človíček v kulichu s obrovskou
taškou přes rameno a před ním opravdu velký černoch v péřovce a
ručníkem v ruce. Tak a byli tu. DJ Patife s Clevelandem Watkissem.
O brazilském DJ už něco vím, ale o tomto londýnském zpěvákovy zhola
nic.
V Jižní Americe se lidí muzikou baví. Od prvního okamžiku bylo vidět
s kým máme tu čest. Patife za gramofony a CD přehrávačem lítal a mixák
nezůstal chvíli v klidu. Eklektičnost s jakou servíroval tancujícím
přívali sluníčka a pozitivna sem dlouho neviděl. Na konci první půlhodiny
zazněla Everybody Loves Sunshine a klub byl jejich. Ale přece jenom mělo jít
tuto noc hlavně o drumík. Do you feel the bass? Do you want the bass? A pak
už jenom zlomeniny. Patife využíval hodně i CDs, bylo to moc promyšlené a
soulfull. To nevím jak přeložit. Mělo to prostě duši a bylo to od
srdce.
Nezmínil sem se o zpěvákovi. Big respect. Rozsah jeho zpěvu vypadal na
školený hlas a cit pro rytmus a melodii mají tito lidé asi vrozený.
S lehkostí doplňoval ženské vokály, napodoboval nástroje, rýmoval
i zpíval. S mikrofonem tančil mezi lidmi a ručníkem si utiral zpocenou
hlavu. Těžko říct, kde se tito dva potkali, ale rozhodně to bylo jedině
dobře. Po přídavku nastoupili znovu místní, aby párty dotáhnuli do konce.
Mezitím se nenádně taška s deskami přemístila na vozíček s rukojetí a
2 nenapádné postavy se vytratily na další pokračování jejich tour…
Martin Němec