RECENZE // PANACEA

Hardcore, punk, masakr, rave, Německo. Takhle by se daly charakterizovat počiny německého producenta a DJe Panacei. Tyto tvrdé a nekompromisní písničky neuslyšíte jen tak na party. Proč? Odpovědi typu: Jak to zní a jak to šlape? To se vám pokusím nastínit v této dvoj recenzi: Panacea: Lawless / The lightning (Kniteforce Force Again 016) a Panacea: Love Me (Habibi) / The Beast (Kniteforce Force Again 017). text: FERDA


27. 4. 2004, publikoval bartias

Panacea: Lawless / The lightning
KFA (Kniteforce Force Again) 016

Lawless
Protizákonný nebo taky nezákonný, tak zní překlad anglického slova Lawless. Poprvé jsem tento track slyšel v mixu od samotného Panacei. Je dělaný dle mého mínění jako dobré intro, ale nemusí být pravidlem ho jako intro pouštět. Úvodní pasáž obsahuje hravé střídání mužského hlasu s ženským vokálem. Panacea si vybírá pro tracky krásný, hravý, ženský vokál, který následně rozpoutá peklo. Lawless to potvrzuje. Po nájezdu proto přichází dynamický a důrazný střed, kdy je zde zřetelná basa pro tohoto tvůrce specifická. Přichází střídání vokálů a zanedlouho i pauza. Velmi pěkná a rozmanitá písnička s velkou dávkou specifičnosti a tvrdosti Panaceovi vlastní.

The Lightning
Druhá strana se mi osobně líbí mnohem víc. Mystičnost z ní vyzařuje. A proto se není čemu divit, když se nám autor snaží do hlavy prodrat starodávným hlasem. Hudební věty se krásně a nenásilně rozvíjejí. Není z toho cítit ta surovost jako ze strany A. Je to balada pro zamyšlenou duši. Připomíná mi to chvílemi tvrdší Enyu. Jednoznačně je lépe zvukově udělaná než její kolegyně z přední strany. Aneb skryté zlato. Doporučuji.

Panacea: Love me (Habibi) / The Beast
KFA (Kniteforce Force Again) 017

Love me (Habibi)
Dalším rysem tvorby jsou začátky bez beatu. Vždy je to dělané tak, aby to mohlo být zároveň i intro což vypovídá o různorodosti a náboji skladeb. Není tomu jinak ani zde. Poklidný začátek s perkusemi a opětovným, již známým vokálem, předvídá následný vývoj. Tento track je podobný Lawless. Skladbou i vývojem. Je pěkný na poslech a rozmanitý na míchání. Dalo by se říci, že je zde mnoho prvků a že nepatří rozhodně mezi minimalistické počiny. Pokud tedy chcete ohromit a zaujmout posluchače hned od začátku něčím tvrdým, ale příjemným pak je zde Love me.

The Beast
Poslední rybkou v sítí je Bestie. Je to opravdu velký a docela nezáživný kousek. Příjemný úvod se mění ve změť surových zvuků poskládaných v jeden celek. Spojkou mezi hrubostí a jemností je zde plocha a hlas uklidňující slovy: „The Beast“. Krutost ovšem hravá a proměnlivá tak bych to charakterizoval. Podle mě nejslabší článek této série. Na druhou stranu nejsurovější.