SLIM SLAM DRUM - LINE UP

Slim Slam Drum episode garage.. Výstavište Černá louka garáže pod pavilonem A. sobota 22.5.2004

drumandbass garage stage:

19:30 sub.d.visionz
20:00 flu
20:40 j.dray
21:10 yadel
21:50 junket
22:30 sayko
23.30 koogi
01:00 bad company uk
03:00 fatalerr
04.00 inspiral x62
05:00 ethernal optimists
05:50 limitedd
0?:?0 ende

2‘nd stage breakbeat klub Marley

20:00 ian blond
21:00 kmin
23:00 ??? to se ešte neví:))
02:00 koogi
03:30 x.morf
05 00 lautek


Bad Company UK
Formaci Bad Company tvoří Dan Stein, Darren White, Jason Maldini a Michael Wojcicki. Ani jeden z nich ale není na drum & bassové scéně žádným nováčkem.

Darren již v roce 1996 vydával pod hlavičkou D-bridge na labelu Trouble on Vinyl. Jason jako Maldini nebo Kosmos na labelu Phat Trax a taktéž na Trouble on Vinyl. Společně pak v roce 1997 přspěli na kompilaci Code Of The Streets jako Future Forces Inc. Michael vydával jako Vegas nebo Subphonics na labelu Renegade Hardware a společně s Danem jako Fresh & Vegas na labelech Breakbeat Culture a Metro, kde vydali např. Otto´s Way a Heatwave.

Začátkem roku 1998 společně založili Bad Company a label Bad Company recordings a vydali první singl The Nine/The Bridge, který je okamžitě dostal do čela anglických hitparád. Skladba The Nine se stala klasikou a je dodnes k slyšení v setech mnoha světových Djs. Pro obrovský úspěch byla znovu vydána v roce 2001. Dalším počinem byl singl The Pulse/China Cup na Grooveriderově labelu Prototype, přičemž The Pulse se stala snad ještě slavnější než The Nine. Obě jmenované skladby jsou typickou ukázkou zvuku Bad Company, díky kterému se velmi brzo dostali na samou špičku. Celá scéna včetně Fabia, Goldieho, Andyho C i Grooveridera nemluvila o ničem jiném než o Bad Company. Následovalo EP The Fear, dvě skladby pro Twisted EP na prestižní značce Virus a remix skladby Stranger od Pressure Rise na labelu Aspect.

„Nikdy jsme neočekávali takový úspěch. Vlastně to byla hlavně zásluha The Nine. Možná jsme opravdu byli čerstvý, svěží vzduch. To co scéna opravdu potřebovala.“ – Darren White.

„Prostě jsme jen chtěli přijít s novou energii. Vždy jsme mluvili o návratu hardcoru. Ačkoli to dnes každý bere doslova, znamenalo to ve skutečnosti vlastně pouze znovuobjevení energie, která v hardcoru byla. Dnes si myslím, že jsme na scéně skutečně vytvořili náš nový zvuk, což je velmi těžké.“ – Dan Stein.

Na jaře roku 2000 vydali dlouho očekávané album Inside The Machine. Snad až na úvodní Nitrous (spolupráce s Tracem) a Oxygen (The Drilla Killa) nejsou zde obsažené tracky příliš taneční. Album je však velmi atmosférické a skvěle drží pohromadě. Bad Company zde prezentovali svůj vlastní pohled na drum & bass. Na skladbách Silicon Dawn a Forgotten zde spolupracovali s bubeníkem Apollo 440 Paulem Kodishem.

„Lidé mají tendence nás šklatulkovat a nazývat naše věci hardstepem nebo čímkoliv jiným. A tohle album byla šance ukázat lidem, že dokážeme víc než jen hity dancefloorů které jsme vydali na dvanáctipalcích.“ – Darren White.

Již na podzim roku 2000 vydali další album nazvané Digital Nation. Tentokrát přišli se zvukem více přístupným širšímu publiku. Skladby jsou protkány ženskými vokály a možná až příliš „cheesy“ tranceovými motivy. Mnoho z nich se sice stalo hity dancefloorů, ale nejsou už tak originální a atmosférické jako na albu Inside the Machine.

„Vlastně to ani není album jako takové, ale není to ani kompilace. Měli jsme pár tracků, které jsme nevydali. Pak, když se nás lidi ptali, co to hrajeme a kde si to můžou koupit, nemohli uvěřit, že jsme je nevydali.Takže jsme se rozhodli vydat další album a dát na něj nejlepší věci, které jsme loni udělali.“ – Dan Stein.

„Když hrajeme něco, kvůli čemu lidi šílí, je velmi těžké to ignorovat. A někdy se cítíme vinní, protože jsou tu lidi, kteří do toho vidí stejně jako my, ale kteří prostě nemají přístup k dubplatům. Vždy je tu jistý pocit viny, když cítíme, že musíme vydávat stále nové tracky, ale přitom cítíme, že bychom radši měli počkat a přijít s něčím opravdu speciálním.“ – Darren White.

Není tajemstvím, že to „něco speciálního“ byl plán natočit živé album a prezentovat ho na turné. A po vydání alba Digital Nation, měl přijít správný čas tento plán realizovat.

„Zkoušeli jsme ve studiu s naším bubeníkem a pár vokalisty vytvořit pár tracků, které jsme ještě nikdy neudělali. Jenže problém byl v tom, že živé turné je velmi nákladné a museli bychom se spojit s některým z velkých labelů, což je pro nás naprosto nepřijatelné kvůli způsobu, jakým velké labely k drum & bassu přistupují.“ - Jason Maldini.

„Rádi bychom v tom měli smyčce a tak, ale je to velmi nákladné a nikdy nevíte jaký bude výsledek. Také to produkci velmi zpomaluje a my jsme zvyklí pracovat rychle. Nedokážeme strávit měsíce na jednom tracku jako Peshay nebo Goldie. Když nad něčím strávíte příliš mnoho času, brzo vás to začne nudit a děláte věci které jsou zbytečné a nemají v tom co dělat. Jsme sice pro všechno a chceme experimentovat a dělat věci, které tu nikdy nebyly, ale už jenom způsob práce s bubeníkem a vokalisty je pro nás stále příliš odlišný.“ – Dan Stein.

Až na jaře roku 2001 přicházejí Bad Company se singlem Planet Dust/Speedball na labelu Prototype. Skladba Planet Dust se stala velkým hitem a ukázala, že mají stále co řict a že stále dokáží být originální. V létě pak s odstupem jednoho měsíce postupně vydávají EP trilogii Book of the Bad završenou vydáním stejnojmenného 2 CD, které obsahuje všech 12 skladeb z trilogie a navíc remix klasiky Atlantis od Moving Fusion a několik dalších tracků. Největší úspěch měly jsou podle mého názoru skladby Ladies of Spain a netradičně amenová Grunge, obě z druhé části. Velmi kvalitní jsou ale všechny tracky a Bad Company tak znovu potvrzují, že jsou jedni z nejlepších producentů scény.

Poznámka: Bad Company se od jisté doby označují pouze logem )EIB( a label Bad Company byl přejmenován na BC recordings.
Text:ExtDust