Respekt ke hvězdám nekonečného vesmíru
Asi po hodině jsem šel naládovat první várku panáků a line-up visící na
dveřích mě ubezpečil, že LTJ s Conradem by měli začít o půlnoci. Což
se ovšem nestalo. Jelikož měla celá akce časové manko, očekávaný
výstup se rozjel po jedné hodině,ovšem se vší parádou.
Po prvních slovech Conrada se do sálu natlačilo tolik lidí,že člověk
nemohl udělat krok. Druhý šok mě čekal,když jsem zaostřil na nějakou
„voskovou figurínu“, nejevící známky života, s jedním
sluchátkem – špuntem v uchu. LTJ skutečně nehnul ani brvou.A tak tomu
zůstalo, kdykoliv jsem se na něho podíval. Třetí masakr byl ve formě
zvuku. Jsem si vědom toho, že Fléda nemůže překročit hranici XXX
decibelů, protože postih za hluk je v tomto státě snad národním sportem
statutárních orgánů. Ovšem to, co se linulo z beden, skutečně
nestačilo.
Bukem odehrál zcela standardní set. Conrad odzpíval zcela standardní
‚Progression Session‘. Nic překvapujícího se nekonalo, což jsem ani
nečekal, ale trošku barvitosti, změny a progresivity by možná neškodilo.
Za každou třetí deskou rewind, nebo úplný stop a následně volná
návaznost na další track v řadě, pokud mixy, tak naprosto luxusní
kvality. První hodina jako kdyby najížděla: atmosferické zvuky, hodně
ploch, zbytek setu v mírně tvrdším ražení. Sečteno
podtrženo…Klasika.
Protože pánové přetáhli, Ghonzales se dostal ke gramofonům až kolem půl
páté, Sayko nehrál pro změnu vůbec. Pokud jednou za čas přijede LTJ, či
jemu „srovnatelné“ hvězdy, dá se to pochopit. Ale tři a půl hodinový
set, nepustit po dvou hodinách dalšího DJe v řadě a jednoho vypustit
úplně… Nevím,co si o tom mám myslet. Pro srovnání uvádím Slim Slam
Drum s D-Bridgem, který by se teoreticky dal považovat za ikonu stejného
formátu, i když je stylově úplně jinde.V Ostravě se nic takového
nestalo. Ale co už, no. Hvězdy se musí respektovat a vesmír je
nekonečný… :o)
Blulajta