text: ANAKIN
Na Střelecký ostrov jsme dorazili před třetí
hodinou – ve chvíli, kdy se spustil asi největší liják festivalu, takže
jsme spěchali do Chillout stanu, kde zrovna dohrávali Soil. Jejich výkon
nemůžu moc hondnotit, stihl jsem asi půl písně. :) Našláplý a najazzlý
downtempo, pěkná zpěvačka. Poděkování, potlesk, odchod, nastoupil Ash a
já se vydal na obhlídku. Ve stanu bylo kromě pódia pěkné tlumeně
načervenalé světlo, dva bary, pohodlná křesílka, celkem dobrý základ pro
příjemnou atmosféru. Hraví návštěvníci si mohli zajezdit slalom člunem
na vysílačku. Hodiny ukazovaly 15:05 – čas vyrazit na open-air stage na
Alvik. 
Alvik začali omluvou za déšť, ačkoliv by se déšť měl omluvit jim :) – také díky němu měli mnohem menší a ztuhlejší publikum, než jejich následovníci. Navzdory tomuto handicapu předvedli opravdu vynikající výkon (zpívané downtempo se skvělými aranžemi a synťákovými/samplovanými efekty jako z jiného světa), za který byli odměňováni na můj vkus dost chladným potleskem.
Fragile State, nastoupili za daleko příznivějších podmínek. Mnohem početnější a odvázanější publikum (pršet přestalo, občas se ukázalo i slunce) už dávalo celkem slušně najevo svůj obdiv. Po počátečních problémech se zvukem se rozpoutala opravdová pařba. Oproti Alvik rychlejší tempo a přímější beat, jazzové linky se mísily s atmosérickými plochami, místy to vše gradovalo do divokých, psychedelických, orientálních motivů. V některých momentech jsem si vzpoměl i na Pink Floyd. :) Pro mě nejlepší vystoupení Big Chillu.
Další hodinu jsem věnoval courání po
areálu. Kromě barů a stánku s jídlem (bohužel pouze pro otrlé
požírače vepřových bůčků) zde nabízel své služby například
i growshop, v LM stanu si moje lepší polovička vyhrála v piškvorkách
mikinu. Pokud vlastníte neposedného potomka, mohli jste ho odložit do
gumového hradu. Hodina uběhla jako … A bylo na čase mrknout se na Kid
Loca. Hrál vlastně normální housky (i když s dost nenormálními samply),
jenže uměl to podat takovým stylem, že na zcela zaplněném place pod
pódiem se tancovalo a křičelo jak o život. Jako jediné malé mínus jeho
vystoupení bych viděl občasné nepřesné mixy. 
Bent přišli s dost originální směsicí všeho možného, jejich vystoupení se neslo na maximálně pozitivní vlně, lepší závěr si festival nemohl přát. Jednotliví hudebníci se sice občas rytmicky míjeli, ale při jejich počtu (6 nebo 7) to bylo pochopitelné, navíc je otázkou jetli to vůbec někomu vadilo. Jejich ujetý pop si vysloužil nadšené ovace a publikum si poprvé (a naposledy) vytleskalo aj přídavek.
Co říct na závěr? Skvělá akce. Organizátoři ukázali, že umí. Vše klapalo, oceňuju i velmi dobrý zvuk na obou stageích. Přeju odvahu a peníze na další pokračování. Díky.
