text: BIFIDUS AKTIF
Letos jsem se snažil mapovat dění na drum
and bassu – Semtex Culture Stage, a docela se mi to až na výjimky povedlo.
Je třeba říci, že zvuk byl na všech stageích naprosto úžasný, a přitom
nebudil celé Teplice jako loni. Páteční rozjezd v podobě live actu
Escona Waldese posloužil jako dobrá kulisa při opětném
shledání se s místem odletu a formování crews. Breakbeatová sprška
roztancovala docela dost lidí, Escon pak i přetvrdil na dost technoidní Olga
+ Josef stýlek a přepnul i na dnb. Jeho vlnu zachytila IM
Cyber, když soumrak padl a začala s Moments Of Lust od Markyho +
XRS. Přidávala pozvolna, mě osobně velmi dobře naladila a roztancovala, ale
na druhou stranu si dávala své oblíbené desky, a žádná překvapení.
Plague od Keatona + Hivea, Spiral od Pendulum nebo Fallin od Mufflera a svůj
set uzavřela s Can’t Stop od Matrixe. Koogi zachoval
chladné ucho a nepouštěl se do zběsilých jízd, i když se už pomalu
blížili Pendulum. Začal se Zincovým Flimem v remixu Calibra, potěšil
klasikou We Are The Ones od Klute, splnil povinnost s Together od Logistics a
svým nenápadným a skromným setem s velmi pozitivním dopadem dále
připravoval půdu pro zlatý hřeb večera.
Pendulumský DJ začal remixem
Bacterie a nastartoval raketu k odletu. Hned na začátku zaúřadoval s Bios
Fear od Kemala a spol a neodpustil si hit Pack Of Wolves od Nightbreed. Jeho
styl míchání byl dokonalý. Desky se dost často překrývaly třeba
2 minuty, občas nebyl mix ani znatelný a hlavně – nemělo to jedinou
mouchu ani tucet rewindů. Daly se slyšet všechny Pendulovské provářky, ale
byly tak úžasně zakomponovány a zamixovány, že nepůsobily křečovitě,
ale naprosto nutně. Zavzpomínal jsem si na své drum and bassové začátky
u Mindscan od Ram Trilogy nebo si vychutnal Free My Soul od SKC, který je na
velkém zvuku opravdovým killerem. Pendulum byly podle mě nejlepším
jungleovým zážitkem, i když to každý vidí jinak.
Pak pokračovala dvojka Sayko + Katcha na 4 gramce. Nejdřív jsem jim utekl, abych stihl alespoň kousek z British Murder Boys, a pak na ně chvilku zapařil, i když, upřímně řečeno mě jejich výkon nenadchl. Od hry na 4 gramce jsem čekal svižnou a rychlou jízdu, teasy a neustálé změny, ale dvojka desky střídala tak do pohody a celkově to vyznělo spíš jako obíhačka… Sayko si alespoň mohl zascratchovat a ukázat, že jeho ručičky opravdu umí. Bohužel mě nebavily ani desky. Třeba Kaos + Karl K + Jae Kennedy – Soul On Fire (Concord Dawn remix) zafungovala, ale úplně mě odradil Katchi Mason – Ruff Rugged And Raw (VIP) – to je fakt strašná deska nebo Tom & Jerry od Social Security. Chvílemi to bylo dost tvrdé, uvrčené a jednotvárné, a to já nemám rád. Ale asi to bude tím, že jsem rozmazlený, protože lidi šíleli a rozhodně se neflákali jako já. Nakonec mě ale DJs moc potěšili třeba Galaxianem od Kluta a s It’s Too Late v High Contrastově remixu. Z Philipa TBC jsem zaslechl jen část, kdy se Filip přes breakbeatové intro excelentně prokousal na tech step. Myšlenka vany, postele a snídaně ale nakonec vyhrála.
V sobotu mi novinářská povinnost
začínala až v 1:00 s Matrixem. Unaven jsem tuhl v Durex stanu, kde jsem se
zamiloval do hraní DJe Mikaila. Opravdu jsem si užíval mix
breakbeatu, tech-house, house, trance, hitovek od Underworld i Kosheen –
úplně narvaný Durex stan a skvělá atmosféra – poklona!!!
Palmskin Productions jsem stihl ke konci, vylítaný týpek za
gramci si hraní opravdu užíval, což bylo moc sympatické v porovnání
s ostatními, kteří se ani nepodívají do publika a furt civí na mixák.
Jeho breakbeat byl sice k tanci, ale přesto masu rozjel až
Matrix.
Ten si během první půl hodiny střihl všechny 4 nové remixy starých klasik Ed Rushe + Opticla (Gas Mask rulez úplně nejvíc) a docela to hrotil. Lidi, čekající pokračování pohádkově laděného vystopení z Roxy, velmi zklamal a na mě zapůsobil veskrze neutrálním dojmem. Odvařil mě spoustou hitovek jako třeba Follow The Leader od dvojky Teebee + Calyx, Turn The Lights Down od Cause 4 Concern, Dreadlockem od Future Prophecies nebo Pedulovinou Masochist, ale zase na druhou stranu mě nijak neohromil. Ze svých věcí pustil akorát Insatable a ač lidi šíleli, mně se chtělo chvilkami spíš spát. Matrix si ulítával na takovém tom teď strašně oblíbeném záseku, který zní tak nějak mezi Pendulum a Dillinjou a dost si ho dávali den před tím i Katcha se Saykem. A to mě prostě strašně nudí. Matrixe ale hraní bavilo, byl u něj živý a moc si to užíval.
Raw.full byl pak zase zaseklý a
pouštěl to tak nějak mezi lidi, aby se jako neřeklo. Způsobil mi sice
četné orgazmy – Be There 4 U In The Morning Light, Future Prophecies –
Magnetic / Black Dragon, Kluteho hymna Tranceformat (Ill.Skillz remix), ale
hopsání mi až na tyto výjimky moc nešlo. Jeho set byl naprosto čitelný,
příslušnost k D.Kayovi a projektu Ill.Skillz tu byla víc než slyšet nejen
ve Fusion Dance v remixu Kluta nebo Platinum ve vlastním remixu. De facto si
odehrál to svoje a ani nedotočil desky přesně na 5:00 a během Still Grey od
Pendulum přivítalo jungleové obecenstvo dva sympatické chlapce ze
Shadowboxu.
Získali si mě i ostatní absolutně nekompromisními provářkami a mega hity. Po dvou setech zahraničních hvězd byl Nitropank ta nejlepší volba. I když byla moje schopnost zapamatování si v pokročilém stadiu neposlušnosti, jako celek to byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Za všechny hity typu Twilight's Last Gleaming, Village Folk, Vertigo, Trippin’, Prophecy – znal jsem opravdu všechno – sklidili ohromný úspěch, a pak přišel Suki, aby osmý Cosmic dotáhl do konce. Moje paměť = skoro temno, a tak k jeho výkonu mohu říct jen to, že jsem se moc bavil, protože si ulítával převážně na Zincovinách a jim podobných pohodách a že mě rozsekal Mr. Maverickem…
Letos se Cosmic opět povedl a těžko říci, jestli lépe nebo hůře než
v předchozích letech. Já si myslím, že to není podstatné, protože když
je něco úžasné, tak už je jedno jestli víc nebo míň, úžasné to
prostě je, a to stačí.
