text: BIFIDUS AKTIF
Dom + Roland – Chronology LP _ Moving Shadow (ASHADOW31)
Moving Shadow, zásadní label a záruka kvalitních hororových řežeb, ze kterých se slabší povahy v noci pomočují, nám servíruje album pana Doma, který se schizofrenně schovává za uměleckým jménem Dom + Roland. Album Back For The Future z roku 2002 nabízelo hodně odstrašující a nehitové záležitosti, obecně vzato vyšumělo do ztracena a za skoro litr a půl si čeští DJs koupili raději jinou výbavičku na gramce. Tentokrát se situace na první pohled opakuje, na ten druhý je potřeba připomenout, že Chronology láká dvěma hity, které se dají už nějaký ten měsíc slyšet: remixy Moulin Rouge a Parasite vs Adrenalin. A dále vypadá slibně hostování dnb matadorů. Jsou jimi Kemal, Skynet, Hive a seskupení Dieselboy + Kaos + Karl K. Takže to vezměme po pořádku a třeba z toho něco vyleze…
A: I 4 An I
Vyhučené slizy ze začátku této skladby
mi společně se střípky hlasu MCho připomínají Digitala a to mně odrazuje
a nutí track posouvat dál. Další vývoj se pak odehraje v mírném odklonu
od tohoto mistra nudy, na druhou stranu se přidává Bad Companoidní
nádobíčko ve formě basy a subbasy. A celé, ač ždárně šlapající,
zaujme snad jen ty, kdo zaujmuti být chtějí, protože pouze fakt, že to
šlape a jakž takž zní, mně osobně ke zvýšenému zájmu nestačí.
B: Break Out
Občas si producent odskočí od nalajnovaných smyček a nevytváří další x tou kopii tak, aby byla hratelná a přijatelná pro všechny. Třeba takový Amit si s tímhle neláme hlavu skoro vůbec. Break Out je experiment točící se v bludném kruhu, bez bicích, perkusí, basy nebo něčeho, co by mu dávalo taneční nádech. Zručný DJ si ale může s touto lahůdkou rozumět. Plochy bez dunění bubnů posledního soudu se samply smyčců a ženským vokálem zhypnotizují vše, co se jim postaví do cesty.
C: Ethnicity (feat. Kemal)
S Ethnicity upadnete do zmateného snu a nechcete z něj odejít dřív, než vyřešíte otázky, které nabízí. Basa vám udržuje poslední kontakt s realitou a mlhavé a mrazivě něžné chvění vydatně podporované zbloudilými zvuky zakletého symfonického orchestru vás potápí hlouběji a hlouběji. Hlubiny vás pak vyplivnou před syntetický rif, ze kterého cítíte Kemala jen pokud víte, že tam je. Jízda pak odsýpá rychle, poté se přiblíží hlubinám a zase pokračuje. Pak se celá halucinace opakuje a vy se probouzíte a zjišťujete, že tyto momenty jsou ty nejsilnější z celé desky.
D: Moulin Rouge feat. Kemal
(Dieselboy + Kaos + Karl K remix)
Reklamu tomuto tracku udělal jak jinak než Dieselboy na The Dungeonmaster's Guide, a proto je zcela jasné, že bude jedním z hlavních důvodů, proč se deskou Chronology významněji zajímat. Skvělý reprezentant v americkém tanečním hávu roluje a chytí rozhodně více než originál, který byl striktně jednotvárný a Kemalovsky upípaný, ale neliší se o moc, než o právě jiný, americký pohled a rozdíl dvou let mezi jednotlivými vydáními.
E: Rhino (feat. Skynet)
Tak tohle spojení mě sice moc zajímalo, ale nakonec nepřekvapilo a ještě navrch zklamalo. Skynet přivezl jako dárek na návštěvu Domova pekla pár vesmírných suvenýrů včetně záznamu z průletu černou dírou. Výsledný koláč je ale přeci jen z větší poloviny pekelný a hodně nestravitelný. Bicí totiž celou skladbu stahují zpět a ona nemá možnost roztáhnout křídla a vyletět. Zkázu dokonává basa, která zazdí jakýkoli možný zvrat. Tohle je opravdu hrozné a zbytečné!
F: Paradrenasite (Hive remix)
Humbuku kolem této strany jsem přikládal velký důraz, vždyť spojení mého nejoblíbenějšího tracku od Doma + Rolanda v remixu jednoho z nejschopnějších vypadá slibně. Z Parasite se vypreparovala nepozměněná magická plocha a z Adrenalinu pak pouze kostra, na kterou Hive nabalil nové čerstvější maso se siliconem. Příchuť Hivea překrývá pachuť Doma a nebýt parasitujícího nádechu, tak tento track přisoudím Hiveovi s tím, že na něm určitě zanechal ručičky i Keaton. Celkový dojem je ale moc moc dobrý.
G: Future Life
Tento track zní vskutku slibně, pomalu se rozvíjející příprava na něco mimořádného na sebe nabalí bicí a odpochoduje až k místu, kde se ztratí a na scénu se opět dostanou Domovi skřítci, bijící do všeho, co jim přijde pod ruce tak, aby nadělali ten největší možný randál a nedalo se to poslouchat. Já osobně nevím, co bych na tyto rytmy na parketu měl dělat. Amen beat a roztáhlá basa, která se ke konci taktu nakouskuje mě nerozhýbou ani nezaujmou co do poslechu. Škoda, ty plochy jsou moc podařené a k lítání jako stvořené.
H: Late Night
Late Night začíná jako zakletý liquid funk, který potřebuje polibek, aby se moh oprostit od zlého čaroděje. Pak ale temný muž vystrčí drápy a je jasné, že máme smůlu, ukáže svůj dlouhý a špičatý nos a vypustí na nás rovnou a ráznou hrubárnu, která je opět uvrčená, nenápaditá a dráždí slizoidními samply, které jsou použité v hymně Bodyrock od Andy C + Shimona. Není na tom sice tak špatně jako předchozí amenová sopka, ale přesto na party nemá jak oslnit.
