text: ill.eel
Seba – Steel / Piemo For B _ Paradox Music (PM004)
Jó škatulky, ty já rád. A d'n'b je na
ně poměrně bohatý žánr, takže se tu dají docela často používat.
Bohužel, Švéd Seba nejspíš proti nim něco má, protože jeho nový singl
se do žádné přesně nevejde. Na liquid funk je to příliš zamyšlené a
atmosferické, na intelligent zas moc rozjeté a na hození do jednoho sudu
s trendy break edit tracky ála Inperspective records (ja vím tohle zní
hrozně) je tam zas moc zvuků a melodií. A tak si Seba vezme od každého
něco a NENÍ to paskvil. Ba naopak. Skvěle se to doplňuje a pro mě je tak
PM004 jedním z nejlepších singlů letošního roku. Co mě na téhle desce
dostává je právě spojení energie, kterou vytváří dokonalá rytmika
(dobře naprogramované breaky + parádní basa) v kombinaci s občas
s ne-úplně-neprovařenými, ale o to lépe fungujícími atmosferickými
plochami a synťáky; vše v klasickém severském duchu Made in Scandinavia
®. Oba tracky jsou si podobné, ale zároveň je každý svým způsobem
výjimečný. Steel „zkrášluje“ zajímavý vokál Roberta Manose, Piemo
For B zas promyšlenější a rozlámanější breaky spolu s výraznější
basou. A zvuk? Čistý a bohatý, jako Roman Abramovič po trojité koupeli…
Já jsem prostě na PM004 nenašel jedinou chybu a to mluví za vše.
St:Cal – Red Light / Little Man _ Soul:r (SOULR014)
Toužebně očekávaná Soul:r 014 je
konečně tu a nabízí společné dílo jednoho z nejoblíbenějších
(chtělo by se mi říct až nejpřeceňovanějších) producentů dneška,
Calibra a muže, který, ač vždy stál tak trochu vzadu, nemalou měrou
přispěl k úspěchům jeho parťáka Marcuse Intalexe, ST Filese. Ovšem
spíš než nějaká kooperace zní vinyl jako pure calibrovina a těžko
odhadovat co do tracků vnesl druhý jmenovaný. U áčka to ovšem absolutně
nevadí. Red Light je zářnou ukázku drum'n'bassu silně ovlivněného reggae
a to se vší parádou, co k tomu patří. Piáno odťukávající rytmus na
druhou dobu, vokál vysamplovaný ze skladby „Bag A Wire Dub“ Kinga
Tubbyho, dechy a správně dubová basa zajišťují dostatečně emotivní a
velmi melancholický feeling který se vám nejméně na pár dní zavrtá do
hlavy a těžko bude hledat cestu ven. Pro mně jedna z nejsilnějších
calibrovek. I tak si ale musím rýpnout, poněvadž narozdíl od Mr. Majestika
(Calibre+High Contrast) postrádá Red Light trochu taneční energie, a tak se
spíš než do rozjetého setu hodí buď na jeho úplný konec, nebo na
domácí poslech. Což je ale na druhou stranu správně. Kdyby takhle vypadala
každá spolupráce Calibra a St Filese, vůbec bych se nezlobil. Bohužel,
béčko Little Man není zrovna track, při kterém bych cítil nějakou velkou
dávku pozitivních emocí. To, co jsem v druhé věte téhle recenze psal
o zvuku Soul:R 14 tu platí na 200%. Tahle skladba totiž zní asi tak, jako
když Calibre skládá a St Files si ve vedlejším pokoji hraje na
Playstationu. Klidně mě kamenujte, ale Little Man mě prostě nebaví.
Průměrná calibrovina, kterých Dominic složil (a bohužel asi ještě
složí) desítky a já je pomalu začínám se zívnutím ignorovat.
Produkčně je tenhle hodně „deep“ roller na výši, to ano, reggae samply
i basa tu sedí parádně, ale i tak se to nebezpečně podobá mnoha dalším
trackům od Calibra a narozdíl od áčka mě Little Man nenadchl, ale zároveň
ani neurazil.
Ill.Skillz + Concord Dawn – Watch Me Now / D.Kay + Epsilon – Platinum (Ill.Skillz 2004 remix) _ Ill.Skillz (ILL003)
Před takovým rokem a půl bych od
spolupráce Concord Dawn + Ill.Skillz očekával tradiční dávku luxusního
trance'n'bassu (viz. Be There 4 U, Morning Light, Take Me Away, atd…),
rozhodně ne nějaký metal. Časy se mění, řekl by klasik a přicházejí
i trochu zbytečné trendy, dodává ill_eel. Jistě si vzpomínáte na celkem
nedávnou pecku Raining Blood, která svým zaslouženým úspěchem
nastartovala vlnu dalších dnb tracků, které čerpaly z metalu. Až na
šílenost jménem Pack Of Wolves (o jejíž žánrové příslušnosti by se
dalo dlouho diskutovat) se žádnemu producentovi s ničím takovým
nepodařilo výrazněji prorazit. A asi se to nejspíš nepodaří ani Concord
Dawn ve spolupráci s Ill.Skillz. Watch Me Now začíná nadějně.
K dramatické plošce se postupně přidávají elektrická kytara a další
zvuky, až celková atmosféra začíná vyznívat filmově. Pak ovšem najede
mohutný kytarový riff spolu s lehce oddusávající basou a přichází
hlavní pasáž. Neslyším tu nic vyloženě špatného, ale také nic co by
mě chytlo a donutilo si tenhle track pustit znovu. Narozdíl od druhé strany.
Ill.Skillz se totiž rozhodli předělat už v originále dokonalé Platinum,
na což by si jen tak někdo netroufl. A ono to dopadlo skvěle. Zatímco
v původní verzi hrála hlavní roli basa, tady jde především
o rozvíjení původní synťákové melodie, a to se daří perfektně. Vedle
toho musím pochválit i říznou basu, která se ještě více rozjede po
druhém breakdownu. V konečném účtování je ILL003 o něco lepší než
dvojka ale pořád nemá na první release tohoto vídeňského labelu.
