text: Shadow
Na místo dorážím okolo půl jedenácté, ale vzhledem k problémům u vstupu jsem na místo vpuštěn až v hodině jedenácté. Mezitím zaslechnu jednu dvě hitovky a podle toho co slyším tipuji, že za gramci stojí Ghonzales. Přeci jen Ghonzales má na české poměry značně nezaměnitelný styl. Když dorážím dovnitř můžu se o tom hned přesvědčit. Klub je tou dobou celkem prázdný, ale to mě v dané hodině ani nepřekvapuje. Jdu se tedy presvědčit o tom, kdo za gramci stojí a zjištuji, že Ghonzales je jeden z mála předních českých DJs, který hraje mimo jiné i z CDs. Neodpustí si zahrát obě strany posledního releasu na metalheadz (Bellini/True Romance) od D-Bridge. Ghonzales hraje opravdu příjemně, ale přeci jen mě zajímá, kdy bude hrát Storm, takže se vydávám na horní balkón a k mému nepříjemnému překvapení lineup chybí. Nezbývá tedy než čekat…
Chvíli před jednou se už na stagei objevuje Storm, což je podpořeno značným jásotem publika. Lidí přeci jen značně přibylo, takže už jich začíná být poměrně dost (bereme-li v potaz, že je léto). Ghonzales je svým setem úspešně dostal do varu a je jasné, že hodně záleží na tom co Storm zahraje jako první věc. Storm nechá dohrát poslední Ghonzálesův track a pouští první věc z CD, důvodem je, jak jsem se později dozvěděl, že track je z nově připravovaného alba metalheadz, které má vyjít asi za dva měsíce (pokud si dobře pamatuji, tak je to nějaký rmx od Photeka). Track je značně atmosférický a také dost tvrdý, takže se lidé skvěle baví a tančí. Přichází rewind a opětovné puštění tracku od začátku. Storm hraje spoustu amenovek a prokládá to častým rewindováním (na můj vkus možná až příliš častým). Její set rozhodně nepostrádá dynamiku a říz. Vtipným momentem je chvíle, kdy zamixuje dva tracky od Dillinji. Její set se pomalu chýlí ke konci, lidi se baví, ale jejich řady opět řídnou. Storm hraje poslední track a atmosféra je skvělá…(během svého setu předvedla opravdu parádní a dlouhé mixy, zahrála pár věcí ze subtitles a samozřejmě také nějaké z Metalheadz)
Nastupuje IM Cyber a pokračuje v drsně načaté party. Lidí už začíná být poměrně málo, přesto se stále všichni dobře baví. IM hraje tvrdě, ale zábavně. Ve chvíli, kdy lidé lehce chladnou je dostane opět do varu hitovkou „Bring it on“ (Keaton & Hive). Hraje poměrně dost známých záležitostí a sem tam to proloží i nějakým liquid funkem, což ovšem vůbec není na škodu (celý večer jinak žadný liquid funk nezazněl). Uplně nevnímám, které hitovky hraje, protože většinu pozornosti tou dobou věnuji rozhovoru se Storm, ale vím, že jich hraje dost. Když Storm odchází na hotel rozpoznávám Jerrichův „Ocean 11“. Večer se chýlí ke konci a já začínám být značně unaven, takže se pomalu chystám k odchodu.
Co říct závěrem? Snad jen, že to byla opravdu vydařená akce, a kdo nebyl, měl by litovat. Suma sumárum pominu-li horko a faktor klubové akce v létě, mohu konstatovat, že to byla nejlepší Bush poslední doby.
