Text: MKS (Eastek), Foto: Doubled-town.de
Tak konečně je to za náma. Dne 28. 8. 2004 se v drážďanské
motokárové hale konala akce s názvem STEP2DISTURBED, na které se
představili dj’s a producenti z celé Evropy. Jako hlavní host byl ruský
dj a producent Paul B (DSCI4, Step2Zero) z Moskvy, Souru (Disturbed rec.)
z Estonska, český zástupce MKS (Eastek) a domácí duo Dreecnai aka. Octane
a Erazer, oba členové skupiny Nyceguys z Berlina a Drážďan (http://www.nyceguys.net).
Dovolím si vám teď trošku přiblížit tamější poměry, které se od
našich dost liší.
Naše zastoupení, které čítalo 8 členů, se slezlo na drážďanském nádraží asi v 17:41 tamního času. V tu dobu ještě do začátku akce chybělo 5 hodin a 19 minut. Klasicky následovala chálka (gyros), s naším českým mini hnusem naprosto nesrovnatelná. Ale to je vedlejší.Další naše cesta vedla přímo na místo konání, kde byly přípravy již v plném proudu. Tmavá skladovací hala se pomalu měnila v útulný klubíček pro zhruba 400 lidi. Aparát bylo vidět v každém rohu. 10 lidí v tričkách Nyceguys běhalo sem a tam. A tak se ani nedivte, že jsme se radši rozhodli podráždit motokáry o patro výš. No zábava, řeknu vám.
Konečně se přiblížila ona hodina, na kterou jsme tak dlouho čekali. Při vstupu do haly vás hned překvapilo to, že opravdu jak bylo řečeno – česky mluvicí měli vstup jen polovinu. V další fázi vás zastaví týpek asi 2 metry širokej s gumovýma rukavicema na rukách (měl sem sakra strach, že bude koukat tam kam…ehm). No naštěstí ne. Ale svojí práci bral opravdu vážně. Takže prohlídce se nevyhnuly ani věci jako váš kapesník, krabička cigaret, či klíče a všechny kapsy a zákoutí vašeho oblečení. Tenhle cyklus se opakoval pokaždé, když někdo opustil halu a šel zpět, i když se venku zdržel třeba 5 minut. Já byl naštěstí ušetřen díky VIP kartě, na které se tam opravdu bere zřetel. Jinak běhat jsme mohli tam a zpět jak se nám chtělo. Nikdo se nepral a ani nechtěl, všichni ochotně ukazovali všechno co měli v kapsách, což jsem ocenil. A tak ani fronta na vstupu žádná nebyla.
Přesuneme se ale teda už konečně dovnitř. Já osobně jsem koukal jak blbec, když jsem uviděl tu změnu oproti odpoledni, kdy byly přípravy ještě rozjeté. Už schodiště protkané vojenskými sítěmi, nasvícené zeleně, připomínalo bunkr, stejně jako jedno patro pod zemí, jsem si už jako v bunkru připadal.Je asi 23:06. Na místě je vidět 4 usměvavé ženy za barem a 3 pobíhající chlapce řešící ještě poslední problémy se zvukem. 23:10 Zvuk?? Jede !!! Ale kde jsou lidi ? V tu chvíli pokládá první desku na gramofon dj ERAZER, „tak kurva kde jsou ty lidi?“, slyším jen z řad českého průvod. Odnášíme se do ústraní a své zadnice svěřujeme do moci měkkých sedacích souprav (15tý a 16tý brk je za námi). Zvuk byl natolik okouzlujicí, že mi neunikla ani notička z Erazerova setu, který začal trošku zlehka, ale opravdu jen začal. Po 20 minutách už to valilo docela slušně. Ohlušující zvuk vám přímo zakazoval bavit se s někým poblíž natož si objednat něco na baru.
Je 23:30. Jdu zkontrolovat lidi. A nestačím se divit.
Okraje haly jsou již plně obsazeny lidmi s pohoupávajícíma se nohama a
10ti prvními tanečníky, kteří polykají Erazerovi beaty. Od té doby se
hala začala plnit až nějak moc rychle – každých 10 minut přibylo
minimálně 50 lidí. Ale teď k Erazerovi. Svůj set jak jsem už zmínil
začal zlehka. Však jeho obliba v techstepu a rychlých hajtkách byla znát
už po 20 minutách. Ne moc barevný set však
tvořil perfektní celek. Sem tam zazněla nějaká ta polámanost, a šup zase
do roviny. Na parketě bylo opravdu znát, že se něco děje. A jak jsem už
několikrát zjistil, tak německé publikum žádným vokálem nebo diskotékou
nedostanete a spíš se stanete terčem vrhnutých bot či popelníků. Jen pro
upřesnění, v tom slyším: „Ty lidi sou fakt divný. Šel jsem tancovat a
dostal sem loket od nějaký holky…já se jich bojím!“.Odezva: „Já ti
woe říkal, že němci na drumandbass pogujou. A když jim dáš loket ty tak
se taky nic nestane“. Odpověď: „OK!!“ Je pravda , že Němci mají
trošku jiný styl paření než Češi, na pořádnej tanec potřebuje takovej
průměrnej Němec cca 3×3 metry, takže i při 50 lidech na parketě je
pekelně plno a dokonce i nebezpečno. Samozřejmě, že s přibývajícími
lidmi se plocha potřebná pro paření jednoho Němce snižuje. A tak kolem
24:00 hodiny je na parketu hlava na hlavě a Erazer dál diktuje svůj techstep
(po německy Technoid) :). Rychta, rychtu střídá, teplota stoupá a
světelná show se rozjíždí. V jeden moment vklouzla na parket mlha a hned
po té se rozjela kombinace třech laserů, které na našich akcích dost
často chybí. Vlastně vždycky. No prostě paráda. Začínám tušit, že se
schyluje k nejlepší klubovce. Což se mi stává tak jednou až 2× za
23 let.Je 24:18. Kontroluji Erazerovi pitche, jenž se pohybujou někde okolo
+6/+7 a publikum dává opravdu znát, že dnb může, a to ve velmi ostré
podobě. Připomeňme jen, že uběhlo teprve 78 minut od začátku akce,
parket je zcela zaplněn a pár nadšenců už vypadá jako pod vlivem
nějakých drog. U baru, při kontrole nelidových, ale absolutně nelidových
EUROcen, se dozvídám, že za 10 minut je řada na mně. A k tomu ještě,
že se nachazím na akci, kde je pití bezkonkurenčně nejlevnější :)) Prej.
Při tom všem samozřejmě poslouchám Erazerův set.
Je 24:30. Ještě joint a jdu na to. Posunkuju na Erazera, prej, že v pohodě, pokládá poslední tři desky, jak jinak než zase nějakej kotel. „Dík moc, to je přesně to co potřebuju“. Na jeho set jsem se těšil od minulého víkendu, kdy jsem slyšel pouze začátek. Dnes mu nemůžu vytknout vůbec nic. Přesné mixy, skvělý výběr desek a absolutní spokojenost publika. No jo no, je domácí…Ještě než začnu rozebírat sebe, rád bych se omluvil za to, že se nedočtete názvy nejméně 4 skladeb od každého dje který tu noc hrál. Jen aby to nevypadalo, že tomu nějak moc rozumím… Je 24:38. Jdu na to! Pomalu se prodírám tím chumlem lidí až za gramce. Po Erazerovi jsem převzal docela slušně rozběhlou štafetu. A podle reakcí těch podemnou jsem prostě musel nakládat. „Jak řekl, tak bylo“. Chvilku jump up, chvilku techstep, chvilku jump up, chvilku tekk. Ani nevíte, jak moc to ty Němce baví a nejsou vůbec stydlivky si o nějakou tu čistou rovnotu i sami říct. Připravoval jsem prostor pro mého nástupce dj Souru. A jak mi bylo řečeno, tak to je prý taky „tvrďák“. Takže se v klidu nakládalo dál. Nějak moc jsem okolo sebe nekoukal, ale nejbližší skupinka asi 10 lidí neustále něco na mě od spoda pořvávající dávala najevo, že se jim to asi hodně libí. No mě se to taky líbilo. Jak ty basy vibrovaly vším co šlo, hajtky řezaly do hlavy a světla s laserama vytvářely dojem hvězdných válek… Je 01:35. Dj Souru mi už dejchá na záda s úsměvem a Paulem za prdelí „se mu to potom machruje“. Dovoluju si ještě poslední track jeden ze své dílny a hle, funguje. Radost na obou stranách. Publikum opravdu super, dokonce i poděkovali :)
Je 01:40. Souru už krmí mašinky od Denonu svýma
cédéčkama. První věc: pecka! Druhá věc: pecka! No jdu se nadejchat. Vedro
začíná být dost drsný. Ještě než jsem opustil halu, zaznělo už pár
polámaných věcí. Říkám si, že pán nebo spíš chlapec bude trošku
pobožnej, ámen! Vylezu ven a co nevidím, Pecháček a Štěpán se prohání
po motokárové dráze. Je to divný, ale káry končily ve 23:00. „No jo,
Češi zase něco extra“. No čerstvého vzduchu bylo vážně dost, tak
rychle zpět! Je 02:00. Souru ještě stále pokračuje ve svých 
zlámanostech. Lidí na parketě ještě přibylo a atmosféra
ještě trochu zhoustla. A vesele se rachtalo dál. Jen parket už byl trošku
nebezbečný. Poletující a pogující Němci pomalinku dosahovali maxima
alkoholu obsaženého v krvi, a tak stát jim při tom v cestě není zrovna
rozumné. Odsouvám se do poslední řady a v bezpečí sleduju dění
předemnou. Pěkná podívaná. Marně se snažím najít nějakou chybu na
Sourovém setu, ale nějak se mi nedaří. Vypadá to, že CD-playery ovládá
opravu perfektně. Sem tam položí i nějakej asfalt, ale jen na jeden gramec,
druhý slouží stále jako stoleček na cédečka. Takže nepřesného mixu
jsem se nedočkal, diskobassu taky ne, pomodlili jsme se… Spokojenost
největší. A když to shrnu, tak pokud někde na plakátě zahlédnete jméno
SOURU, běžte se podívat a poslechnout – stojí určitě za to a myslím,
že v budoucnu ho budem slýchat stále častěji. Ale zpět k muzice. V tu
chvíli se už na štaci chystá Paul B, který už delší dobu kontroluje
Souruho styl a výběr tracků. Marně jsem čekal na rewind a když už to
vypadalo jako že nebude, najednou zasvištěla jedna z mála desek, to už ale
Souru končil svůj bezchybný a hodně hodně zábavný set, chvilka ticha,
krásnej vokál, první hajtky naznačili, že to jistě nebude dnb, nýbrž
breakový beat ze Sourovi dílny, fakt pěkné zakončení příjemnou věcí.
V tu chvíli už bylo jasně prostřeno pro hlavní hvězdu večera.
Je 03:05. Paul B začíná, víte asi čím? :)) No, slova zůčastněných hovoří jasně. „Ten Paul to je asi nějakej magor co??“, jo jo, malej. Od Paula jsem čekal nevím co, ale takovouhle parádu určitě ne. Amen střídal amen. No přiznám se, že teda ameny zrovna moc nežeru, ale takhle zamíchaný bych je možné sežral. Jako by mě slyšel. Další věc byla ultra rovná, pak vokál a zase amen. Barevností nešetřil, hitovkama taky ne. A rewindy, na to asi neměl čas, nebo, že by opravdu Paul nebyl z UK?? Všímám si chlapíka s kamerou který natáčí jeho počiny za gramcema. Tak doufám, že se to video dostane až k nám. Opravdu už dlouho jsem nepočul něco podobného. Kvalita, vybroušené mixy a spousta vlastní produkce na nejvyšší úrovni. Na publiku jsem si mohl pak ověřit své tvrzení, když tam poskakovali a nevěděli čí jsou. Ono na parketě ozvučeném tak, že nemáte šanci cokoliv komukoliv říct, vám nezbývá nic jiného než pařit a pařit a nebo jen tak stát a v klidu ohluchnout. Je 03:40. To už se chodím větrat častěji, vzduch opravdu houstne. Paulův set se začíná ubírat rovným směrem, a tak zase po chvilce panáčkuju v poslední řadě. Opravdu ani jemu nemám co vytknout, a tak už ani nemusím nic psát, snad jen to, že asi nejlepší výkon známého jména, co byl podle mě tento rok zatím ke slyšení. Je to opravdu řezník. Jdu si radši sednout. Na našem sedícím místě narážím na zbytek české výpravy. „Koukám balí se štruncl“, počkám, a pak se uvidí. Paul nakládal, a tak při každé mě neznámé skladbě vyběhávám na parket abych si dopřál trochu kvalitního kotle. Je 04:20… Uf, nějak jsem se zaseknul. Nebo spíš přilepil k tomu koženýmu křeslu, na kterém prý předemnou seděla jakási dvojice ulepenců. :) „Ty jsou v Německu taky“ V tom se k nám do sedaček přidal malinkatej kšiltovkář a pravý: „Haben sie welche kugeln?“, no smích, ty děti. V tu dobu už Paul končí. Končí i část tanečníků, protože – stejně v tuhle dobu už byli všichni na medaili.
Je 04:30. Jak je vidět tak Octane si nenechá ukrást ani
minutu svého vystoupení. V tuhle chvíli už nás čeká hodina ostrého
velmi, velmi rychlého techstepu. Snad, tak soudím jen podle jeho výkonu ze
STEPSLETU na Flédě, kde se mi moc líbilo jak hrál. Začala klasika, rovnost,
rovnost, rovnost, step, jump, rovnost. Míchat umí perfekně. O tom jsem se
přesvědčil i v Brně. Jen prostě je tam asi moderní hrát z cédéček.
Hrál z nich opravdu celej set. Nějakej úpadek
kvality soundu ale znát nebyl. Takže pohoda. No do noty mi rozhodně kápl.
A řvoucí zaplněný parket už popisovat nebudu, vypadalo to na něm pořád
stejně. „A sakra kolik, že už to vlastně je?“ Je 05:15. A jak se
dozvídám, tak za chvilku vypukne masakr v podání dj Erazera, Octana a mojí
osoby. No ale při pohledu na Erazera – jako hlavního pořadatele akce –
se mi tomu nechce nějak moc věřit. Stál a koukal jedním okem, přitom se
opíral o mě a já se opíral o sloup hned vedle. Je 05:35 a Octane aka
Dreecnai signalizuje střídání. Po těch tequilách se mu ani nedivím. No,
dost řečí, jde se na to! Zvolili jsme back3back – první Erazer. „Jéje
ten se motá“, ale na jeho umu mu to asi moc neubírá. A už je řada na
mě. Trošku to popoženu a už tam zase slídí Octane s cédéčkem v ruce.
Erazer už se zase motá, no model měl fakt pekelnej, a tak se z back3back
vyklubalo Octanovo sólo. Ha už zase můžu chodit, a tak si jdu pohrabat do
kufru, že bych teda ještě něco pustil? V tu chvíli už to ale Erazer vzdal
a zůstal sedět s šoupajicíma nohama . Nevím jestli choděj Němci jenom za
mnou, když chtěj pustit nějakej tekk, ale jako minule jsem se tomu vůbec
nebránil.
Je 06:50 a zhruba 40 tanečníků vzdalo svůj maratón. Ani se jim nedivím. Ovšem, když halou zněl příjemný rovný tekk, ještě se k těm co vydrželi přidalo pár postávajících a pogo začalo na novo. Jedna holčina bez bot , 3 polo svlečení kluci a hrstka dalších si akci užívali až do konce. V 07:20 už se opravdu schylovalo ke konci, a myslím, že ti co vydrželi až dokonce si hodně oddechli. Vypnutí zvuku považovali za vysvobození. Stejně jako já. „Cože??“ Venku už svítilo sluníčko a je krásný nový den…Na závěr vám snad nemusím nic říkat. Všechno důležitý jste se dozvěděli, a to jak jsme byli na zámku a děsně jsme se zhulili vám vykládat taky nebudu. Všem zúčastněným děkuju za super podporu a skvělej výlet…