MASTER OF CEREMONY ANEB: “MC O MCÍČKU“

text: MIKATCHOU (email)

Vysvětlovat návštěvníkům stránek Shadowboxu, co je to MC, se jeví stejně zbytečné jako nošení dříví do lesa. Když však občas mluvím s lidmi na d’n’b parties, nejsem si tím už tak jistá. Největší oříšek se objevuje už jen v samotném názvu činnosti, kterou MC provozuje a každý, kdo někdy k MCingu přičichnul, mi dá jistě za pravdu v tom, jak těžké je někdy v českém jazyce stručně a pochopitelně vystihnout alespoň hrubé rysy hlasového projevu MCího (budiž mi prosím odpuštěno české skloňování). Není to rap a není to zpěv… tak co vlastně? Jak vysvětlit babičce, nebo kamarádům poslouchajícím český popík a rádiové stanice, že ten člověk držící mikrofon na fotce z poslední párty opravdu není zpěvák ani rapper (předpokládám, že takový problém stejně moc lidí neřeší :) ? Můžete si však být stoprocentně jistí tím, že víte co je MC, ale stejně se kolem těchto dvou písmenek točí celá řada otázek: MC ano či ne? Proč a k čemu? Komu se líbí a komu ne? Jaký by měl být, aby se líbil co nejvíce posluchačům? K jaké hudbě se hodí a k jaké ne? Všech těchto otázek se alespoň okrajově dotknu v tomto článku a pokusím se k nim vyjádřit svůj subjektivní (i když někdy možná celkem objektivní) názor. Navíc se dozvíte něco málo o mých zkušenostech s britskými MCs a i o tom, jak se někdo jako já může dostat k „speakování“.

Co znamená zkratka MC?

Na úvod se vás zeptám, zda víte čeho jsou vůbec ta dvě písmenka M a C zkratkou. Jasně, každý ví, že DJ je diskjockey, ale s MC už je leckdo na štíru. Nápověda je hned v názvu článku. Jo, všeobecně platný úplný název zní „Master of Ceremony“, takže v češtině by to mohl být jakýsi „Mistr ceremonie“ či „Pán obřadu“. Ještě o něco lepší se mi jeví pojem „Microphone controler“. A jak by se vám líbily některé názvy navržené britskými internetovými surfaři?: „Musical composer“ nebo perverznější „Masturbating Cock“? :)

Kde je kolébka MCingu a jak jsem zjistila, že něco takového existuje?

Tak teď už úplně všichni víme, čeho je MC zkratkou. A kde se drumandbassový MCing objevil poprvé? Tím si nejsem tak úplně jistá, ale s nejvyšší pravděpodobností to muselo být v kolébce d’n’b, tedy ve Velké Británii. Tam jsem ho také poprvé objevila já. D’n’b je hudební styl, který by se u nás stále ještě řadil spíš mezi tzv.“nové hudební směry“ a osobně jsem moc vděčná za undergroundovou tvář, kterou si v našem prostředí zatím udržuje. Ne každého by napadlo, že v zemi, kde se zrodil, tedy v Británii, už před pár lety došlo k jeho posunu na komerční scénu a na d’n’b tam kdekdo rejžuje pořádný prachy. Ale ať se nám to líbí nebo ne, Britům vděčíme skoro za všechno nové, co se kdy v d’n’b objevilo a prorazilo ve světě. A já díky britské scéně poznala fenomén zvaný „MC“… Nadpozemský zvuk d’n’b vyhledávám už skoro 6 let a když jsem se coby 18ti letá au-pair octnula v Londýně, vystopovala jsem některé „cenově dostupné“ kluby, jejichž adresy se na plakátech skromně skrývaly pod obřími titulky: METALHEADZ SUNDAY SESSIONS, THE SWERVE – FABIO’S LIQUID D’N’B, na letácích proslulého klubu Fabric (ten už je dražší – 12 liber za vstup, tj.cca 530Kc, tenkrát byla libra za 60Kč, takže cca 720Kč) se člověk musel prokousat nejen nekonečným seznamem „snových djs“ (během jediné noci vám pohromadě zahrají Hype, Andy C, Fluid, Grooverider, London Electricity, Nicky Blackmarket, Bryan G, Zinc, Shimon, Marky i Goldie…. ), ale stejně tak i nabytým seznamem proslulých MCs (Shabba D, Skibadee, Dynamite, Fats, Rage, Stamina, Conrad).

Co je úkolem emceeho?

Tenkrát mi došlo, že v téhle zemi se bez MCs nehraje snad nikdy a také jsem zjistila, jaké je jejich pravé poslání. Na rozdíl od hiphopovýho MC je jeho drumandbassový protějšek pouze druhotnou součástí hudby a je tedy postradatelný. Jeho cílem většinou není vyprávět historky ze života, nadávat na svět nebo na nevěrnou holku, a až na výjimky (případ MC Shabba D) jeho texty nemívají ani hlubší, filosofický kontext. Náplní MCího slov jsou především různá hecování a hicování publika, dostávání lidí do varu… (Shabba D říká „heating up like in a sauna“, pak určitě znáte hlášky jako „Are you ready for the massive sound?“) MC je jakýmsi průvodcem tanečního šílenství („put your hands up, put your hands up“). Měl by dobře uvést i samotného dje („Make some noise for the DJ ED RUSH!!!!“…např.), říct kdo hraje, třeba uvést jeho crew, popsat jeho hudbu („turn over the page, for the next chapter, hear this one!!!“), atmosféru v klubu, uvést label a název desky, přimět lidi k hlasité podpoře Dje, iniciovat rewindy (somebody said rewind??? Who wants the rewind, who wants the rewind???)… prostě je to takový moderátor atmosféry v klubu. Všechno to, co MC říká, by mělo perfektně rytmicky sedět do hudby a to není jen tak. MC musí mít rytmus lámaných beatů v krvi, znát desky, způsob hraní Dje, kterého doprovází. MC by měl ale také znát správnou míru. Vědět, kdy spustit a kdy zmlknout a na jak dlouho, volit různé způsoby MCingu. A tak když dochází na největší mazce, měla by přijít na řadu smršť rychlých vět plných krátkých slov (př.:“with a mik on we’re gonna get’em… až na jediné jsou všechna slova jednoslabičná), dobrým pomocníkem je i tzv.“bubbling“, díky kterému lze u některých slov víckrát zopakovat první slabiku slova, občas v trošku zkomolené formě (př.: mn, mn, mik… nebo bd, bd, beat). A naopak – mluvila jsem o míře. Někdy by měl prostě MC na kratší či delší dobu zavřít hubu a to zaprvé u desek, na kterých je nějaký vokál, protože nemá cenu se přeřvávat s hlasem v tracku, navíc to většinou nezní moc dobře. Určitou alternativou je vyplňovat hluchá místa bez vokálu, je to ale zbytečný a lidé by měli mít možnost si odpočinout od hlasu MCho. Druhým případem jsou pomalé nebo atmosférické tracky plné basů a rozmanitých jemných zvukových niancí. Takovou hudbu, které já osobně říkám „nebeská“ nebo až „orgazmická“, by našláplý hlas chlapskýho, v UK nejčastěji černošskýho MCho, docela zkazil. Když už si někdo troufne se zapojit, měl by být schopen přispět spíše temnějším altovým vokálem, v nejlepším případě by se toho měla ujmout zpěvačka, ale rozhodně ne MC, který zpívat většinou neumí. Jiným případem je MC Conrad, který je skutečně skvěle sehraný s LTJ Bukemem, ale i jeho projev nejde pokládat za klasický MCing. Conrad nemluví příliš rychle, je mu dobře rozumět, v jeho hlase není jen rytmus spíše poklidných beatů, ale i melodičnost, která spolu s jeho příjemným, zajimavě zabarveným hlasem vytváří úžasný, téměř nepostradatelný doplněk Bukemovy atmosferické inteligentní hudby.

Jakých chyb se MCs nejčastěji dopouští?

Opět se odkloním od teorie k praxi. Dříve jsem bezpodmínečně obdivovala skoro všechny britské MCs, jenže i když jsou všichni technicky naprosto skvělí a nepřekonatelní, jsou to právě oni, kdo všechna mnou uvedená (a myslim že většinou DJů uznávaná) pravidla jen málokdy dodržují. Jednoduše řečeno, řvou do všeho, všude a pořád, někdy i v nepříliš sehraných dvojicích. Připadá mi trochu hloupý, že tak dost často činí jen ve snaze ukázat, jak dlouho vydrží, jakej mají nezdolnej flow a skoro se zdá, že spolu soutěží na rychlost, něco jako „kdo řekne víc slov za sekundu“. A dost často přitom zapomínají na originalitu a někdy vám připadá, že všichni britští MCs zní víceméně podobně. Chcete se dozvědět, jak si to dává „typický britský MC“? Příjemnou zábavu :)) http://www.rathergood.com/morris_dancers/

Jací jsou MCs u nás?

V Česku se sice málokdy setkáme s MC schopným tak dlouho a rychle mluvit, na druhou stranu mám pocit, že u nás je každý MC svým způsobem dost originální a hodně se liší od všech ostatních. Stačí si udělat stručnou revizi některých jmen, která se na naší maličké scéně objevují nejčastěji. Určitě nejsem jediná, kdo nejvíc respektuje především Dr Karyho, jehož příroda obdařila užasnou barvou hlasu (když ho na cédu slyší někdo, kdo ho nezná, myslí si často, že to je ňáký Jamajčan) a navíc ho dokáže využít jak nejlíp to jde. Kromě do d’n’b a junglu si to dává samozřejmě také do reggae, pak i do hiphopu a do ska, dokonce má na kontě i počin s kapelkou Nana Zorin, kterou se neodvažuju stylově škatulkovat, ale dřív mi to přišlo jako trip hop. Prostě všestranný borec. Dost známý je MC Adrenalin, který dokáže vyvinout pěkně řeznický hlas a sám o svém stylu tvrdí, že je v něm znát jeho záliba v discu :). Kromě d'n'b se ale v poslední době zdárně věnuje spíše své kapelce, která hraje styl drumandbassu dost vzdálený a mnou těžko specifikovatelný. Adrenalinovým opakem je zase Nu-C, který má vesele klukovský hlas a liší se některými hiphopovými prvky. A kdo by neznal jméno Špína? Leckdo ho moc nemusí, jiní ho zbožňují, rozhodně mu ale nelze odepřít velkou originalitu, když jsem ho slyšela poprvé, myslela jsem, že mluví přes buster a fakt mě to pobavilo. Na scéně hodně mladej, ale v poslední době často vystupující MC Jacob, v sobě skrývá na bělocha dost veliký potenciál raggamafiána. Často po jeho boku speakuje MC i DJ v jedné osobě, Skiver J, jehož styl je trochu kombinací Conrada a klasických britských MCs. Skiver má přijemný, podle mě celkem hluboký hlas, a na rozdíl od mnoha naších MCs jde dobře rozumět jeho anglickým textům. Nedávno jsem měla možnost zaslechnout i MC Monkey (a teď tedy skutečně nevím jak se jeho jméno píše a eventuelně se proto omlouvám), jehož výkon se mi moc líbil, ale slyšela jsem toho příliš málo na to, abych mohla jeho styl nějak blíže specifikovat. S často hrajícími Tele2beatz řádí za mikrofonem MC Driver, jemuž byl údajně přiřknut statut nejrychlejšího českýho MCho. Při vší úctě k němu a přiznávajíc, že se mi jeho flow opravdu líbí, rytmicky sedí i dokonale vyburcuje publikum, mu musím vytknout absenci jakéhokoliv textu. Nemusíte se mnou souhlasit, ale MC by přeci jen i u nás v ČR měl perfektně zvládat angličtinu a pokud toho není schopen, měl by si vzít na bedra nelehký úkol a pokusit se to dávat česky. A to fakt není jednoduchý. Mimochodem, v Británii by MCho bez textu a skutečných slov vyhnali od mikrofonu už po 10 sekundách. A zkoušet to na ně česky? Nepoznaj, že to je ňákej jazyk. Zažila jsem to ve Francii, tam se MCingu bez slov říká le yaourt, nebo-li jogurt. Na závěr bych se chtěla omluvit všem emcees, jejichž jména zde nebyla jmenována a přitom by se tu objevit měla, ale buď jsem jejich jména zapomněla, a nebo, a to spíš, prostě zdaleka neznám všechny české emcees co za něco stojí. Už vůbec pak neznám ty mimopražské a proto bych na tomto místě chtěla poprosit všechny, co o některých dalších MCs u nás vědí, aby mi o nich napsali, případně mě informovali kde jsou k vidění či slyšení. Moc by mě to obohatilo.

Jak jsem se dostala k MCingu?

Teď se vrátím zpátky do dob, kdy mi bylo 18 a objevovala jsem britskou d’n’b scénu. Jak už jsem naznačila, znalci d’n’b si občas některé tracky (někdy všechny :) rádi užijou samotné, bez neustávajícího, byť rytmicky, textově i artikulačně dokonalého toku emceeho slov. A přece mi po návratu do naší vlasti dost chyběl svižný „flow“ schopného „mistra ceremonií“. Tady neexistoval kompromis. V UK se to neobešlo bez něj, u nás to tenkrát bez něj být muselo. Nebyli lidi. A co víc, mnozí DJové ani netušili, že by jejich hudbu mohl okořenit hlasový doprovod. .. (pozn.aut.: pocházím z Českých Budějovic a na pražské párty jsem začala chodit teprve v r.2001…takže některé mé postřehy se pražské scény netýkají a dodnes nevím jak to v Pze před ňákými 4 lety vypadalo). Můj nápad začít s MCingem nepřišel hned a rozhodně neměl být spásným počinem k záchraně (někdo by mohl říct záhubě :) naší malé d’n’b scény. V UK jsem tenkrát objevila nejen MCing, ale také mého dnes už expřítele, který si stejně jako každý třetí britský kluk hrál na to, že umí repovat. Jenže mu to docela šlo, navíc měl kámoše, černocha jako horu, co si říkal Ga-la-xy. Nebyl nijak známej, ale uměl mluvit jako démon a rád ostatní lecčemus přiučil. Některé triky se dostaly až ke mně a tak jsem se vedle britských kluků stala jednou z méně početných holek bavících se amatérským emceečkem. Čas plynul a moje „recitování“ byla spíš jen sranda pro pobavení kamarádů. Je tomu víc než rok, co kamarádka slavila narozeniny na jedné nejmenované vesnici a DJ, který jí tam přišel zahrát měl i pár placek s lámanym beatem. Namísto majka sem zapíchla sluchátka aby sranda nabyla větších rozměrů. Jen o několik dní později mě náhoda osudu přivedla k DJovi, který stál o to mít MCho. Na zkoušku jsme něco nahráli na kazetu a duo bylo na světě. Dnes bych tu kazetu nejradši hodila do koše, na druhou stranu to nebyl na první pokus až takovej shit a dalo se to i poslouchat. A rozhodně mě to nakoplo!!! Začala jsem psát víc textů, abych nezůstala jen u přiblblého kopírování britských MCků a trénovala. Brzo přišla první párty ve starým mlejně, den na to párty v brněnské Flédě. Dnes si říkám, že to bylo pro začátek opravdu velký sousto, ale nikdo mě tenkrát nevypískal :) . Přišly další párty v ČB s místními DJs, tu a tam ňáká axe v Práglu. Na každé akci se našlo pár neuvěřitelně nadšených posluchačů, kteří mi dávali chuť pokračovat dál a vždy se našlo i pár kritiků, kteří mi nevzali chuť ject dál, ale naopak byli podnětem k usilovnější práci na sobě a vždycky jsem si moc vážila konstruktivní kritiky. Našli se ale i lidé (a naštěstí byli jen dva) ze scény, kteří mi dali nepokrytě najevo, že nemám šanci.

Jak mě ovlivnila Francie?

Nakonec jsem v únoru odcestovala na pět měsícu do francouzské Marseille. Myslím, že tato zkušenost rozhodujícím způsobem ovlivnila můj další vývoj. Pronikla jsem na tamní d’n’b scénu, seznámila se se spoustou lidí, kteří mi pomohli (MC Jamal Ski z New Yorku, MC Amdiez – Montana Negra (malý arab s culíkem, kterého si možná někteří z vás pamatují z březnového Let It Roll v Abatonu, nebo z Wakaty, XT3, hrál i v Plzni a v Ostravě), MC Markus, Dj Cedwax a Dj Ride 1, se kterými jsem nahrála dema), ale hlavně jsem si konečně vypilovala francouzštinu tak, abych jí mohla použít pro MC. Tamní crew Mars Exist tou dobou ve své tvorbě podlehlo brazilským rytmům a různě experimentovali i s jazzovými zpěvačkami, což mě inspirovalo i k prvním pokusům o zpěv.

MC to nemá lehký…

Všechno to zní jako docela dobrá zábava, jenže být MC občas není až taková sranda. Jako MC brzo zjistíte, že k vám lidé zaujímají podobný přístup jako ke kečupu. Někdo si ho dává do všeho, jinýmu připadá, že kazí a přebíjí chuť jídla, ti méně radikální jím jen občas něco trochu ochutí. Přiznivci kečupu taky nejsou jednolitá parta, někteří ho preferují jemnější a jiní zase ostřejší. Tahle neobvyklá metafora myslím docela sedí. Potácím se mezi pestrou paletou lidí. Od těch, kteří mi říkají ať zmlknu a nekazim muziku, přes ty neutrální, kteří nemají názor žádný, až po ty, kterým samotný d’n’b bez hlasu připadá méně zajímavý. Mezi příznivci d’n’b často slýchám spoustu dobře míněných rad, se kterými si mnohdy nevím rady. Někdo chce, abych dávala více prostoru hudbě a něco zakřičela jen tu a tam, ale pak se objeví spousta mikrofonuchtivých posměváčků, kteří mé odmlčení během některých tracků považují za můj nedostatek, neschopnost vydržet dýl. A kříčí, že mi došel dech, že mi došla slova, nápady… a přitom se nabízí, že to vemou za mě, ať si odpočinu. Spousta lidí preferuje, když používám vyšší ženský hlas a jiným připadá dobrý, když vyvinu drsně hurónskej hlubočák, na kterej občas do mikra nařážím hláškou „I’m not a man on the mik, I’m just a woman with a voice of a man” a lidi nevěří, že to opravdu zazpívala ženská. Tenhle hlas ale není tou nejlepší variantou, dost zaniká v hudbě, špatně se s ním artikuluje a pomůže jedině vytáhnout vejšky na mixu skoro na maximum (a co teprv když tam ani žádný ekvalizátor není…to se ale naštěstí u klubových mixů moc často nestává). K dalšímu konfliktu dochází i mezi lidmi, kteří mají MC všeobecně rádi, ale mají své oblíbené tracky, které si rádi poslechnou samotné, bez hlasu. Žádný MC na světě nevychytá, co se komu líbí a co ne. Přesto můžu všem posluchačům doporučit, aby své názory dávali najevo. Když se vám něco nelíbí, nemusíte si o tom navzájem šuškat, ani to kritizovat v ňákých recenzích a reportech, ale prostě jděte za emceem a normálně mu řekněte, co se Vám nelíbí. MC není jako DJ, může kdykoliv přestat a ani tam nemusí bejt. Byl by to zázračný MC, kdyby dokázal všem splnit všechna přání, ale pokud je rozumnej, vezme si z každé připomínky něco k srdci a vychází z toho ve svém dalším vývoji. A tak na závěr přeju vám všem, kteří jste vydrželi číst až k těmto závěrečným řádkům, spoustu skvělý hudby, kterou si nebudete moci vynachválit a také spoustu jen těch nejlepších zkušeností s talentovanými „pány obřadů“!!!!