text: BIFIDUS AKTIF
Trust – Fracture / Mason + Dstar – Pride _ Taciturn (TCT009)
Po shlédnutí jmen zainteresovaných
interpretů na sampleru k Enter The Hive LP jsem očekával strašný,
krkolomný a psychopatický šrumec, který odsoudím jako lopaty, hodím do
koše a půjdu dál. Nestalo se tak. V případě Trusta a tracku Fracture
nadšením nepřekypuji, ale přesto se mi zamlouvá více, než předchozí
hrůzy. Sice obsahuje zprofanovaný a mě už docela protivný vokál, který
jsem zaregistroval už v několika různých tranceových hitech UK scény
v 90.letech – “I Can’t Get Enough“, ale track vybočuje svou
jednoduchostí a střídmostí, minimem samplů a mohutnou basou. Není to nic
extra, ale aspoň ten fakt překvapení prostě potěší. Druhý track ale pak
už chválím bez výhrad. Mason + Dstar se s Pride přesunuli do rovnější a
zasněnější polohy, odehrává se zde prostě něco jiného, než
v nestravitelných lůzách, které Mason vydal na Freak. Možná si vybavíte
Rawthang, ale možná Vám taky na Pride nebude připadat nic zvláštního.
Někdo se může přetrhnout, aby do tracku narval co možná nejvíc nápadů,
a stejně se mu nepovede mě zaujmout. U Pride mi k tomu postačila hluboká
basa, zfiltrovaný popěvek a podprahové cvrlikání.
Q Project – In For A Penny In For A Pound / Under She Goes _ Bingo (BINGO022)
Total Science poslední dobou opět čeří drumnbassové
vody a nechávají nás v očekávání třeba na Defcom 69 / Loose Ends. No a
polovina tohoto projektu, Q Project, si po super singlu na Hospital nachystal
třeba originální Voices nebo megapecku Ask Not. Ale hyperprodukce, ať už
celé bandy nebo jejích jednotlivců, má bohužel i své stinné stránky.
A tu jsem nalistoval právě teď, u releasu na Bingu. In For A Penny In For
A Pound není nic jiného, než naprosto čitelný Q Project, absolutně
jednoduchý a vybublaný jako Full Cycly ala Clipz; ale vlastně ani nemusím
chodit tak daleko – prostě je to ukázka toho, co Total Science dělají
pořád – průměrné a zapomenutelné tracky. Zde se prostě nic, ale
doopravdy nic, neděje! Under She Goes pak už lépe inklinuje ke zvuku Binga, a
dá se říct, že i našlo jeho zvuk, i když se zde neděje nic
významnějšího, než se děje v Zincových průměrech z roku 2001. Tato
strana sice dokáže naprosto pohodově rozhýbat publikum, a tedy zafungovat,
ale používat basový chord tímto provařeným a čitelným stylem, je dle
mého názoru už jaksi mimo mísu.
A Sides – Distinction / Calibre – People Of Tomorrow _ East Side (EAST65)
No abych řekl pravdu, já sám bych se bez
Distinction obešel jak na rozjeté tak na nerozjeté party. Nevadilo by mi
neslyšet ho ani ráno, ani večer… Ale zase se chci ubránit tomu, abych
první track označil jako zaplnění drážek zvuky jen z toho důvodu, aby se
na Vás po otočení rozzářila všechna sluníčka při poslechu dalšího
působivého Calibra. Calibrovi zvukově občas trochu podobný A-Sides tady
rozjíždí střídmou (ne)jízdu s haluzoidními samply, v rozlámaném
stylu, a za podpory dunivé basy. Je to prostě oldschool jako když vyšije.
Ale vezmu-li to z druhé strany, po produkční stránce není track rozhodně
prázdná šablona a stále se v něm něco děje, takže zde platí: nikdy
neříkej nikdy! No a Calibre mě opět nezklamal, dokonce mě velmi rozzářil
s pozitivně laděnou věcičkou, která je o poznání vzdálenější jeho
tvorbě, kterou jsme za tento rok slyšeli. Žádná dřevěná basa nebo
stokrát slyšené nápady. Basa je jak živá a samply okolo jak zjara
utržené z rozkvétajících stromů plodících ty nejvoňavější zvuky.
Zrodil se super liquid funk, ve kterém se sice opakuje stále dokola jedna a ta
samá smyčka, ale právě proto je tak nakažlivý a tak moc fajn.
