text: LINCOLN
fotky: LUKÁŠ BURIÁNEK (fotoreport zde)
Do Roxy jsem přišel chvilku před 10 večerní, ale
jelikož dolů pouštěli až v celou, tak mi nezbývalo než nedočkavě
přešlapovat ve vstupní místnosti. Gramofony už obsluhoval rezident
Ghonzales a hned jsem dostal nutkání být co nejrychleji
v sále, jelikož začal skvělou severskou „amenvokálovkou“ Siren Song od
Fanu. Po několika minutách se mé přání konečně splnilo, a tak jsem si
už v křesílku mohl vychutnávat precizní Ghonzalesovo mixování,
scratcheování a kopec převážně potemnělých skladeb. Zahrál kupříkladu
Paradise od Chrise Su, Liquid Light a Tsunami z nového alba od Teebeeho,
Sunreal od Tactile či Climate od Matrixe s Fiercem. Lidé přibývali, i ti,
které znám, takže o zábavu bylo rozhodně postaráno. Vyklidněnější
polohu dnb prezentovaly skladby September od Future Prophecies, Kluteův Crosby
nebo třeba starší Doc Scottova věc Liquid Fingers v předělávce od
Goldieho. V tuto dobu ještě skoro nikdo netancoval, ale hudba linoucí se
z reproduktorů byla určitě pro ty všechny stojící nebo sedící
příjemným naladěním na časy pozdější. Jak už jsem zmínil, převahu
měly spíše tvrdší, syrové skladby (zazněl i The Mist od Tactile), ale
v poslední půlhodině se set obrátil přeci jen ke klidnějším vodám.
Pohupovali jsme se na další ukázky z Kluteova alba Saviour a Silently, nový
singl Konsty s názvem Autumn a hodně mě potěšil i krásný, žel málo
hraný singl od Terminal Velocity- Fragrance Rain z výborného EP Invaderz
Transmissions. Čas pokročil, a proto došlo na střídání jezdců za
mixážními pulty.
Štafetu od Ghonzalese převzali Anakin
se Swegem, aby na nás v příštích zhruba 90 minutách
spustili příval především liquidfunkových tracků. V tu chvíli jsem
spolu s několika dalšími z prostoru za DJi přešel na parket, abych se
pořádně vyřádil. Jinak stále mnoho tanečníků nebylo, klub se obstojně
zaplnil ještě později než obvykle, řekl bych až někdy po půlnoci.
Následující řádky budou dost trackoidní, jelikož těch známých desek
bylo opravdu hodně, ale doufám, že to překousnete:-) Tak především kluci
udělali velký průřez napříč labelem Hospital records. Připomněli jsme
si ty, které se hrály v minulých měsících nebo letech: Heart Of Love,
Music Is Everything- Matrix remix, Basement Track, Free My Soul, Planet Music.
Zapařili jsme si ale i na ty nové: Inside My Soul a Space Jam od Logisticse,
General Hospital a Happy, Happy, Joy, Joy od Syncopix, Racing Green a Natural
High od High Contrasta. A aby HC nebylo málo, slyšeli jsme i bootleg Papuy
New Guiney a Mr. Majestica. Z dalších leckoho potěšily často hrané a
pěkně do sebe zamíchané singly jako Soul Good, Flim remix, Monorail, Crowds
In Clouds a v závěru pecka Your Mine od Potential Bad Boye a další…
Bratři se v míchání pravidelně střídali a asi nejen já jsem si myslel,
že na styl, jakým hráli, naváže další DJ.
Tím dalším byl samozřejmě Fabio,
který se publiku ukázal poprvé skoro přesně v 1 ráno. Ten set by se dal
rozdělit z mého pohledu na několik částí. Musím říct, že úvodních
zhruba 25 minut (opravdu jen odhad) mě docela zklamalo. Pustil několik
skladeb, které se mi vůbec nelíbily, možná si myslel, že právě tímhle
si publikum podmaní lépe než pro něj údajně typickým liquidem. Nevadilo
mi, že to bylo nečekaně tvrdé, což ostatně dokáže popis dalšího
průběhu setu, ale prostě ty tracky mě nebavily. Světlé momenty pro mě
přišly jen u Desperada, nového singlu od Artificial Intelligence a Uprising
taktéž od nich. To nám navíc pěkně zrewindoval. Musím říct, že jedna
clownstepová skladba mě docela chytla, ale jinak jsem si raději dal od
tancování na chvíli pauzu. Naštěstí však z mého pohledu docházelo
k postupnému zlepšení – skladby jako Temperance, už klasicky Together,
tentokrát VIP (taky rewindované), Inside My Soul či Racing Green mě jako
obvykle rozveselily. Z toho seznamu to vypadá, že set se postupně vyklidnil,
ale Fabio mimo to zahrál dost tvrdých skladeb, které se mi ale líbily
o poznání víc než ty ze začátku. Vůbec nejlepší byla asi poslední
třetina, pamatuji se na jednu povedenou amenovku a několik dalších řežeb,
na které se tancovalo opravdu pěkně. Ke konci svého představení potěšil
i klidnější peckou Ask Not od Q Projectu.
V druhé části setu DJe pěkně doplnil MC
Adrenalin. Dobře si vychytával, kdy má hlásit a taky, aby to ladilo
s bpm. Přišlo mi, že nebyl slyšet příliš často, což však je určitě
lepší, než když se MC snaží na sebe veškerou pozornost a je pak set
hlavně o něm. Fabio hrál klasicky z desek, k technice bych si netroufal
mít výhrady, žádné ušitrhající mixy si nevybavuji:). Ještě musím
poznamenat, že se mi zdál být poměrně dobrý zvuk během celé noci.
Štafetový kolík měl do cíle donést Philip TBC, jenž ale
měl nejdelší, dvě a půl hodiny trvající úsek. Odehrál dost tvrdý set
se spoustou originálních a přesných mixů, okořeněný navíc techno a
breakbeatovými prvky nebo třeba klasikou Smack My Bitch Up od Prodigy. Síly
docházely, pozornost se snižovala, přesto jsem s drobnými přestávkami
vydržel na parketu až do konce. Bylo tam pro mě hodně neznámých skladeb,
některé z nich mě ovšem zaujaly, vzpomínám na jednu ještě z první
poloviny, která měla rytmus ala Labyrinth, ale byla tvrdší a troufám si
tvrdit, že i lepší! Podlahu jsme leštili za zvuku Lyric On My Lip v remixu
Ed Rushe a Opticala, Photekovovy hitovky Sidewinder, předělávky Kinda Funky
od Shimona nebo třeba Signalu. Lidí kvapem ubývalo, ale ti, co zůstali,
ještě mohli poslouchat, jak si Roni Size poradil s Hotness nebo Zinc
s vlastní skladbou Go DJ. V závěrečné části Philip pustil i Mo Fire od
Rawhill Crew a povedenou těžkotonážnici od Optiva s Bulletproofem –
Camouflage a několik dalších, mnou nepoznaných tracků. Tradičně jsem
odcházel domů s málo penězi, ochraptělým hlasem a plnýma ušima
různých zvuků. Hezké Vánoce:o)