Text: Raveboy
Kde jsi přišel ke jménu Remarc?
Moji kámoši mi ho dali ve škole. Vždycky jsme se navzájem s klukama hecovali a já sem bejval fakt rychlej a všechny sem je stíral, míval sem poznámky, a proto mi začali říkat Remark man („remark“ = angl. „poznámka“). A protože se jmenuju Marc, tak sem to zremixoval a nechal si to.
Kde všude jsi vydával desky?
Napřed na mym labelu Dollar Records, pak Suburban Base, Kemet, Labello, Jet Star a v současný době vyšly dvě elpíčka na Planet Mu.
Pro ty, kteří možná nevědí, pochlub se, o co ses zasloužil v drum’n‘bassu?
Všechno, na co si vzpomínám, je nekonečný sezení před mym Atari ST a Akai S-950 zpátky v 94ym a neustálý rozsekávání a překopávání mý oblíbený bicí smyčky – amenu – jak to jenom šlo. Míchal jsem to dohromady s muzikou, kterou miluju a na který jsem vyrost – reggae a ragga. Prostě jsem to všecko sral do sebe dohromady tak, jak jsem to měl rád. Dělal jsem jungle, ale bicí samply jsem rozsekával a editoval mnohem víc než ostatní producenti. Jak se teď ty rozsypaný ameny vracej, mám za to, že jsem byl jeden z prvních, kdo dotáhnul jejich dekonstrukci do extrému.
Jaké jsi měl důvody pro to opustit scénu?
Ze začátku, když byl jungle trošku přehlíženej, se mi moc nelíbilo, jakým směrem se ubíral, bylo to hodně rovný a komicky přitroublý. Jasně, vždycky tam byla ta druhá strana, darkside, ale to bylo pro mě zas už moc tvrdý. Taky když se dostal jungle nahoru, hodně lidem ve scéně narostlo ego tak, až to zvedalo střechu. Některý se začali chovat jako světový superhvězdy. Prostě jsem ztratil zájem. Scénu jsem nikdy nepřestal sledovat, ale prostě až do minulýho roku jsem necítil potřebu se do toho znova vracet.
Co způsobilo tvůj návrat?
Prostě „to“ zase cejtim. Jump up co vychází, i rozsypaný věci, je to fakt dobrý. A upřímně řečeno, hlavně můj brácha Eksman má zásluhu na tom, že jsem se vrátil.
Proč zrovna Planet Mu?
Mike Paradinas, kterej vlastní Planet Mu, mě kontaktoval s nabídkou kompilace mejch tracků, který má on osobně rád, z čehož vykrystalizovalo LP „Sound Murderer“. Když jsem zmínil další tracky, který nebyly nikdy předtím vydaný, poslechl si je a pak jsme ty nejlepší z nich vydali jako LP „Unreleased Dubs“.
Popiš ve třech slovech svůj sound.
Tvrdá organizovaná nakládačka!
Které producenty respektuješ a proč?
Respektuju všechny producenty, každýho kvůli jinejm důvodům. Samozřejmě zakladatele: True Playaz, Shy FX, Dillinja, Roni Size, protože prostě dělaj krutý pecky, ale taky že přestáli zkoušku časem a během těch let se dokázali vždycky adaptovat na změny ve scéně i v hudbě. Vím, že spousta velkejch jmen si stoprocentně nestojí za tím, co v současný době dělaj, ale aspoň to dělaj dobře. Ale víš co, já musim mít všechno na 110 %, abych tomu věřil, jinak se na to vykašlu a jdu od toho. New school týpci: Hazard, Twisted, Pendulum, Nicol & Majistrate… přinesli s sebou vlastní styl a zajistili d’n’b slušnou budoucnost. Když se pohybuješ kolem týhle nový generace, včetně mýho bráchy, tak prostě vidíš tu obrovskou lásku a nadšení, který do hudby a do scény vkládaj, přesně jako jsme to dělali my veteráni předtím. Oni budou ti, co budou vyučovat další generace, co přijdou.
Co tvoje studiová výbava?
Momentálně používám spoustu softwarovejch nástrojů a hodně s nima experimentuju, nemám žádnej vyloženě oblíbenej. Obvykle říkám, že nejradši mám mojí S-950, i když jí teď vlastně už nepoužívám. Mám pro to sentimentální důvody, většinu mejch velkejch věcí jsem udělal právě na ní. Jinak používám Cubase SX, softwarovej sampler Kontact (i když mám furt zapojenou svojí S-3000), jako všichni ostatní taky hromady softwarovejch synťáků a pluginů a tak dál. Vlastně teď nepoužívám moc hardware, akorát Proteus, Extreme Lead and Mo Phatt.
Jak to bylo s Rickym, Johnnym a Scottym?
První byl Johnny od Pascala, pak Sub Nation přišli se Scottym. Obě z nich jsem žral, možná taky proto, že tam byly samply z mejch oblíbenejch filmů („Johnny“ je z „Hard to Kill“ a Scotty je z „Evil Dead“). „Ricky“ mě napadnul, když sem jednou pozdě v noci poloospalej koukal na „Boyz ‘N Da Hood“ a najednou mě z mikrospánku vzbudilo to „Riiiickyyyyy!!!!!“. V tu chvíli jsem si řek: Jo, mám to, Scotty a Johnny se můžou jít zahrabat… Tehdá jsem ještě Pascala neznal, ale on a Dan Donnelly (aka Q-Bass) vydali remixy Johnnyho s hodně hustym obalem s nějakym šílenym duchem na lítajícím koštěti s dvěma lebkama, u kterejch bylo napsaný „Ricky & Scotty“. A taky tam do nás na začátku jednoho mixu zaprudili. Tak jsme jim to s Lewim oplatili malou hláškou na začátku našeho remixu. Ale jinak jsme v Pascalem v pohodě, že pozdravuju!
Co si myslíš o nové vlně rozsypaných tracků, které v současné době vycházejí?
Jsou hustý! Osobně je fakt žeru. To je přesně to, co mám rád. Bailey, Equinox, Breakage, Chris Inperspective…jsou hustý. Super. Tyhle lidi budujou novou cestu pro řekněme mírně oddělenou scénu, která podle mě v nejbližší době exploduje do šířky. Ale ne všem se to líbí. OK, breaky se rozsekávaj do sraček tak, jak jsem to dělával já, ale dneska se s tim dá dělat mnohem víc věcí než tehdy. Třeba plugin „Acid Rain“ je perfektní příklad. Miluju ho. Každopádně po tom, co jsem si vydal pár vlastních věcí, plánuju vydat něco podobnýho taky pro Inperspective a Baileyho label Intasound.
Snažíte se s bráchou navzájem předhánět?
Ani ne. Jak jsem řekl před chvilkou, je to právě on, kdo mě nakopnul do řiti a přesvědčil mě vrátit se na scénu a jsem zatraceně hrdej na to, kam až se dostal. Je super sledovat ho, jak dokáže zvednout celou párty. Je těžký popsat ten pocit, když sleduješ někoho, koho máš fakt rád a komu to fakticky jde. Je skvělý, že jsme oba na tý samý scéně. Eks se musel dostat nahoru po svejch, jenom díky jeho vlastním schopnostem, trvalo to léta. Fakt na sobě kurevsky tvrdě pracoval, aby se dostal tam, kde je. Z těch nejhorších parties až po hlavního MC večera. Je živoucím důkazem stoprocentní odhodlanosti, která vede k úspěchu, i navzdory všem čuráčkům, který tě shazujou, kde můžou. Má ve mě maximální oporu.
Co od tebe můžeme očekávat v následujících měsících?
Teď sme začali něco dělat s Eksem, ale, jak už jsem říkal, track musí bejt perfektní, než ho vydáme. Hodně experimentujeme a do toho ještě pořád dodělávám remix pro Kemet – už sem ho třikrát kompletně překopal a furt to není ono! Naše věci s Eksem určitě vyjdou na našem společnym labelu Recks Recordings. Plánujeme, že každá release bude dvojitý áčko, žádná vata na b-stranu. Na jedný straně drum’n’bass, na druhý straně Remarcův jungle mix. Důvodem je to, že mám rád jak rozsypaný smyčky, tak i rovnej jump-up. Prostě chci, aby měli lidi radost z obojího, co mám rád i já.Vím, že spousta lidí očekává typickou Remarcovu rozsekávku, ale zrovna teď doděláváme jeden rovnej step. Ale neberte to špatně, zrovna jsem začal dělat i nějaký rozsypaný věci, takže je tu pro každýho něco. Sledujte novinky.
