text: ill_eel
Young Ax – January / Syncopix – Fade Away _ Brand Nu (BRANDNU005)
Jestliže byl před pár lety německý d'n'b především
modlou pro undergroundové fandy labelu Position Chrome v čele
s pološíleným Panaceou, teď to vypadá trochu jinak. Do popředí se
dostali lidé okolo značek Santorin (Simon V, Jericho, jemuž nedávno vyšla
skvělá Ocean 11 a mohl bych jmenovat dále) nebo Basswerk (vzpomeňme
letošní hit Velvet Morning) a také Rollin B aka Syncopix, jehož tvorba
dokonce oslovila i mocný Hospital. A tak po výborném Doing Our Thang na
labelu Form přispěl na špitální kompilaci Plastic Surgery 4 a letos na
podzim okouzlil publikum perfektním singlem General Hospital/Happy Happy Joy
Joy. I veteráni jako Panacea nebo Twintone „zmoudřeli.“ První jmenovaný
začal produkovat stále tvrdé, ovšem již o dost zkousnutelnější a
hitovější skladby a druhý dokonce přesedlal na liquid funk. Méně
nápadným, ale o to nadějnějším jménem je pak Young Ax, kterého si po
začátcích u Santorinu „vytáhl“ Nu:tone pro svůj label Brand Nu.
Oprávněně. Jeho January totiž posouvá tradiční liquidní formulky směrem
ke zvukové originalitě, která spolu s propracovaností a naléhavostí
celého tracku předčí většinu konzervativních producentů labelů
Renegade, apod. Young Ax ze začátku těží z kontrastu hebkých melodií a
nezvykle těžkotonážního beatu. Souhra hlavního motivu, atmosférických
synťáku, výkřiků a dalších zvuků vytváří tísnivou atmosféru načež
se jakoby ze země vynoří správně rolující basa která celé skladbě
přidává na tanečnosti. January nepostrádá nic potřebného, naopak vše je
tu dokonale a originálně zpracované a navrch tu máme i trubku a skvělý
breakdown. Tahle krásná (i když trochu smutná) zimní pohádka svou
výjimečností okouzlila mnoho dnb heads (viz. track roku podle Juanity a
Deniuse…) a dá se čekat že jich ještě dost dalších osloví. Druhá
strana už tolik dokonalá není. Fade Away jede spíš po minimalistické vlně
se spoustou nenápadných, i když zajímavých samplů. Prostě takové celkem
fajn béčko, které klidně zařadíte do setu, ale žádných velkých reakcí
se nedočkáte.(9/10) 
Anakin: Young Ax (který není žádným
nováčkem) má konečně hit, který ho posouvá do světové extratřídy.
Některé pasáže mi přijdou zbytečně překombinované, ale i přesto je to
paráda. Syncopix dodal celkem zajímavý, ale na jeho poměry spíš
podprůměrný track.
Nitrous:Příjemná zasněná záležitost, beat je ale
přeplácaný, což ho činí dosti neohrabaným. Béčko pěkné, ovšem
takových desek už mám…Bez těchto tracků přežiju…
Kubatko:Ačko je hodně rozjetá, perfektně udělaná jazzy
skladba, která mě ale zas tak nechytla. Mojí srdcovkou se stalo hodně deep
Fade Away, které má pro mě naprosto opojnou a návykovou atmosféru a to
hlavně při prvním breakdownu.
Fanu – Siren Song / The Unseen _ SUBTITLES (SUBTITLES038)
Ok, uznávám že se loni objevilo slušné kvantum skvěle
zprodukovaných tracků, ale kam to všechno vede? Většina produkce totiž
poslední dobou zní jako ze sériové výroby – reggae/dubem ovlivněné
skladby sice může někdo označit jako novou vlnu v d'n'b, ale ve
skutečnosti je bohužel její podstatná část založena na jednom starém
samplu vokálu, pár zechovaných zvucích + navrch přidaných dechů. Ve
všech odnožích současného d'n'b je velmi těžké najít něco osobního,
originalního a opravdu zajímavého, na co budete vzpomínat (se slzou v oku:)
i za několik let. Jako třeba já na Fanuův Siren Song. Je to odvážné
tvrzení, ale říkám, že Siren Song je Inner City Life roku
2005. Fanu kašle na současná pravidla žánru; rychlost téhle
skladby je daleko za obvyklými 174 bpm, struktura opouští obvyklou formu
beaty->hlavní pasáž->breakdown->beaty a chytře graduje pomocí
vrstvení bicích. Finova produkce je dokonalá – subbasou dovedně podrývá
excelentně naprogramované breaky a neméně dobrá je i jeho práce
s atmosféru, kterou ještě posílí efektním zpomalením tracku na
poloviční rychlost. Ostatně všechny prvky tohoto díla se perfektně
doplňují, ale teprve éterický vokál činí ze Siren Songu doslova epos.
Tohle je DRUM'N'BASS v nejlepším smyslu slova. Dokonalost. The Unseen je
odlišná, neuvěřitelně deep záležitost nad jejíž propracovanosti nelze
než uznale chrochtnout. Talentovaný Fin i tady skvěle buduje atmosféru
perkusivními i „živými“ zvuky a po rozlámaném začátku posluchače
překvapuje takřka techstepovou prostřední pasáží, která pak opět
přechází do původní formy. Jestliže je nová vlna beatových kouzelníků
označována jako drumfunk, pak by to chtělo co nejvíc takto kvalitních
drumfunkových vinylů. Při současné situaci je ale Fanuův debut na
Subtitles bohužel jen spíš deskou pro fajnšmekry do sbírky. (dal bych 11,
ale v rámci pravidel 10/10)
Nitrous: Super Super záležitost! Fanu patří
se svou produkcí do skupiny neúnavných experimentátorů, tohle je vlastně
největší „hitovka“ od něj, nicméně uplatnění najde spíše
v barových prostorách… Takovou desku si člověk kupuje pro radost…Všem
milovníkům podobných beatů doporučuji sledovat značku OSR.
Anakin: Tohle se tváří jako strašnej art, se mnou to
bohužel nic nedělá. Nepustil bych si to doma, nehrál bych to v malým
klubu, ani na party.
Lincoln: Tak tohle je moje aktuální jednička! Krásné
atmosferické plochy s ženským vokálem, vzdechy a dalšími originálními
prvky. A pak dvakrát strhující amenová smyčka dodává skladbě tu
správnou šťávu. Jo, ty bicí mě úplně dostávají někam do neznáma:)
I když rok teprve začal, troufám si tvrdit, že moc lepších věcí letos
nevyjde. The Unseen je další mystická severská věc, o trochu údernější
a zároveň monotónnější než A strana. Této desce dominuje sice Siren
Song, ale i flip stojí za to. Prostě Fanu se vytáhnul a s koupí bych
neváhal ani minutu!:-)
Sonic – Desert Winds / Spaced Out _ Space (SPACE011)
Space asi navždy zůstane takovým tím menším labelem,
jehož skladby nikdy neuslyšíte od velkých jmen a jehož singly se nebudou
prodávat po tisících, ale zase si bude udržovat své věrné publikum,
které plně ocení každý jeho release. Nutno dodat, že právem. Sonicův
talent je totiž dost veliký na to, aby nestále přicházel s řadou nových
kvalitních skladeb a nemusel se ohlížet na tu část scény, která ho
přehlíží. Dobrá hudba si vždycky najde své příznivce. I Space 11. Tak
třeba áčko Desert Winds má sice Sonicův rukopis, ale zároveň je tu něco
co jsme ještě od něj neslyšeli. Opět tu zúročuje talent na stavbu
krásných, takřka filmových motivů, které nenuceně proplouvají trackem a
v pravou chvíli gradují. Není od věci zmínit, že tahle zamyšlená věc
vznikala na Vietnamské pláži a podle Sonica přesně sedla do její nálady,
čemuž lze docela dobře věřit. A když to mistr ještě podpoří svojí
typicky brumlající basou, můžu jen dodat, že stejně dobře jako
vietnamští Hasselhofové ji ocení kdekteří dnb fans:). Spaced Out je
výpravou někam úplně jinam, o dost dále. Asi je zbytečné dodávat kam.
Na sci-fi soundtrack je tahle věc jako dělaná; stejně jako v prvním
případě i tady Sonic využívá hodně taneční rytmiky, kterou kombinuje
se vzletnými synťáky a tak vůbec. Haters mrmlající cosi o neoriginalitě
nechť si poslechnou další nové releasy a pak teprve zjistí, že Sonic je na
tom co se týče nápadů velmi dobře, o kvalitě produkce nemluvě. Na druhou
stranu je třeba uznat, že tenhle singl není rozhodně nijak převratný, a
tak se asi těžko zalíbí lidem, které Sonicova tvorba nikdy nebrala.
(8/10)
Nitrous:Skvělá produkce, nicméně pořád
stejná…