text: SILENT CUT (email)
Massive Attack – Danny The Dog O.S.T. (film zřejmě vyjde pod názvem Unleashed)
Temná bristolská škola nám dala mnohé a co se Massive Attack týče, ještě nikdy mě nezklamali v tom pravém slova smyslu. Překvapení? Možná. Po personálních změnách u této legendární formace už vlastně nemá smysl používat množného čísla a z “jejich“ hudby je to tak trochu znát. Poslední řadové album 100th Window, již plně v režii 3D alias Robet del Naja se svým zvukem posunulo zase o kousek do hlubokých vod, kde už žijí jen speciální ryby přivyklé šeru a kam míří o poznání méně zvukových potápěčů. Danny The Dog je albem filmovým a přestože sound alba je pořád massive like, nalezneme zde skladby, pod nimiž se mohli podepsat třeba Uncle nebo Craig Armstrong. Opening Title je ambientní branou k punkově znějící Atta´Boy, který jako by z tracklistu vypadl albu XTRMNTR od Primal Scream. Nekompromisní kopák a zašpiněný zvuk. Vyklidněný průlet P Is For Piano je další ticho před bouří. Simple Rules si nezadá s dustbrotherovským Fight Clubem a jeho náboj vybízí k tomu, abyste prostě někomu na ulici dali pěstí. Ještě že je tak krátká, protože jinak by to onen chudák nemusel přežít.
Polaroid Girl je vlastně první skladbou, u které bych se možná při identifikaci MA trefil, ale na sto procent bych to neviděl. Valivý beat a vylidněná basa doprovázená se v doprovodu vyspaceovaných ploch a rhodes kláves proplula mýma ušima a konečně jsem nebyl zmatený. Sam´s Tunes je brnkaná sentimentální smyčcová balada, ke které měl možná co říct i Craig Armstrong. Film jsem neviděl, ale asi někdo umřel… Ke slovu se na chvíli dostane i klavír, ale opravdu jen na chvilku. Po takových pohodách už může přijít jen nějaký pěkně vypečený beat. One Thought At Time je UNCLE-like hiphopovka s distortovanou kytarou a neuvěřitelně chytlavou melodií zahranou na barokní spinet, nebo něco podobně znějícího. Když pak ještě vygraduje zechovanou kytarou (která mi neví proč připomněla U2:-)) Massive sound je zde sice ne zrovna moc patrný, ale když už se objeví v celé své nahotě, je jasno. Confused Image dostál svému názvu. Krátce, výstižně. Plynulý přechod k dalšímu motivu nás po temné řece doveze do místa, odkud slyšíte orchestr, ale nevidíte ho. Red Light Means No. Nastupuje 100th Window sound zarývající se do uší a je doprovázeno. Collar Stays On nese atributy Bjork a nerušené arytmické brnkání přejde do temné basy. Je tu You´ve Never Got A Dream. Valivý beat a nám dobře známá basa. Nervní, nečitelné avšak působivé. S Right Way To Hold A Spoon se zase trošku proletíme ambientní krajinkou zvlněnou jen několika tóny piana, které po chvíli ustoupí masivnímu computerovému ruchu, jehož echo se pak vznáší nad celou skladbou, kterou ukončují smyčce.
Everybody Got A Family začíná povědomou smyčkou a triphopovém rytmu, ale pak se opět vznese někam jinam a už tam zůstane… Trochu bez děje, ale nevadí, protože Two Rocks And A Cup Of Water tam na ni se svými smyčci ala Armstrong už netrpělivě čeká, aby se mohla napojit a vnést nám do uší trochu toho chladného světla. Sweet Is Good mi připomíná takovou tu krabičku, co když ji otevřete, vyleze mrňavá baletka a začne dělat pomalé piruety. Tahle má sice oči rozmazané od slz a odřená kolena, protože se jí asi stalo něco nepěkného. Něco traumatizujícího. Možná zase někdo umřel… Everything About Is New je poklidná ale krátká procházka po podzimní pláži s vaším psem. Možná se vám na chvíli na obličeji objeví takový ten vyrovnaný úsměv. Střih. Přichází The Dog Obeys. Poměrně optimistická triphopovka s nabalenou valící se basou. Vhodné pro triumfální útěk z domova, když si pořád ještě myslíte, že na vás svět čeká s otevřenou náručí, ale to už je tady zase Enovský ambient vtělený do Danny The Dog. Orchestr svou práci odvedl opět dobře a na dobré aparatuře nevylučuji husí kůži, pokud máte v oblibě ona zažitá klišé, kterých dle mého názoru není nikdy dost. I Am Home je jednou z těch klasičtějších, komorně pojatých skladeb. Pak už jen poslední brutalita a Academy.
Co by se o tomto albu dalo říci v obecné rovině? Je to hudba k filmu. Proklatě dobrá hudba k filmu. Jako album nesourodé, ale to je na druhou stranu dobře, protože přiměřená míra pestrosti je k docílení těch nejvyšších kvalit nutná. Zde je vše laděno do odstínů šedi a 3D svou inspiraci musel hledat asi na hodně špinavých a temných místech, která navštívil za nás. Film, pro který byla hudba složena, má sice americký rozpočet, je v asijské režii a evropské produkci, takže zde dle mého názoru hrozí, že to bude prostě debakl, ale když už nic, bude mít super atmosférický a sofistikovaný hudební doprovod.
P.S. K soundtracku jsem se dostal poměrně kuriózní cestou a dostal jsem ho jako jeden track a navíc je tracklist na webových stránkách filmu už asi ve třech verzích, takže doufám, že jsem se moc neodchýlil. Za připomínky, komentáře a opravy předem díky.
TRACKLIST V3.0
1. Opening Title
2. Atta'Boy
3. P is for Piano
4. Simple Rules
5. Polaroid Girl
6. Sam's Tunes
7. One Thought at a Time
8. Confused Image
9. Red Light Means Go
10. Collar Stays On
11. You've Never Got a Dream
12. Right Way to Hold a Spoon
13. Everybody Got a Family
14. Two Rocks and a Cup of Water
15. Sweet is Good
16. Montage
17. Everything About You Is New
18. The Dog Obeys
19. Danny The Dog
20. I Am Home
21. The Academy
