Na tomto reportu se podíleli: Andy, Kubatko & Bifidus
Aktif
Fotky: Lincoln
Kubatko: Do Roxy jsem přišel asi
tentokrát opravdu jako první, takže jsem měl tu možnost shlédnout kousek
zkoušky Future Prophecies a vychutnat si poprvé Touchwooda od
začátku do konce v plné délce. Začal tak, jak jsem si přesně myslel že
asi bude hrát stále, to znamená skladbami blízce podobnými jeho produkci,
rozlámané, temné s old skoolovým feelingem. Dá se říci, že tahle část
mě nějak nenadchla, ani neurazila, po 45 minutách setu přišlo pár hitovek
(Hive – Neo, D Kay – Martians) s ne zrovna moc čistým zvukem, ten se
ale v zápětí naštěstí zlepšil. Taneční parket se sporadicky zaplnil a
od té doby byl Touchwoodův mix jako horská dráha. Přicházely dobré
skladby jako Andy B – Boom nebo Peshayův track ovšem vzápětí jejich zvuk
uzemnily jiné, pro mě neznámé, skladby. Co mě ovšem potěšilo bylo
zahrání obou stran vinylu z labelu Barcode: Corrupt Cops rmx / 7 Angels With
7 Plagues, kdy jsem se zájmem pozoroval reakce publika, jež projevilo ještě
svojí “nevyspělost” vůči těmto klenotům, kterým se dostává velkého
ocenění v jiných zemích. Ke konci setu střídal grafik, jak tech-stepy,
tak rollery a pěkně roztančil lidi. Pokud bych měl ohodnotit procenty, tak
mě jeho mixování bavilo z 50%.
Slovák Larry začal skladbou Glimpse Of Truth s pěkným
intrem od Kemala. Nehrál tak různorodě jako předešlý DJ a jel si pěkně
po svém (tzn. spíše tech-step), což si užívali hlavně lidé na parketu.
Došlo i na jeho vlastní skladby, ty se plně rovnaly svojí zvukovou kvalitou
zahraničním kouskům a i sami tanečníci je v některých chvílích
ocenili více, než ostatní hrané vinyly. Speciálně vokálovo-amenový opus
pro Moving Shadow zněl opravdu parádně. Ke konci Larry trochu zhitovkověl
skladbou jako je např. Hive – Surreal Uncut (Teebee remix) nebo Tonite
v remixu od Pendulum. Měl-li bych opět přidat hodnocení, tak Larrry Plus
minus 75%.
Andy: Já do Roxy dorážím ke konci Touchwoodova
setu, takže zaznamenávám jen pár desek a nehodlám z toho dělat závěry.
Co se týče Larryho, mám pocit, že za ním na začátku jeho setu přijde
nějaká fanynka pro podpis, ale nejsem si úplně jistý. Jinak se na začátku
jeho hraní parket slušně zaplňuje a v půlce jeho setu už je celkem
narváno. Hodnotil bych jeho set jako svižný a velice dobře míchaný.
Future Prophecies – objevují se na stagei téměř přesně podle lineupu. Po chvilce zapojování svých technických vymožeností celá show začíná. Přichází chvíle ticha a dav se dostává do varu. Richard začíná „troubit“ na svůj nástroj, který se neodvažuji pojmenovat. Vytváří tak hutnou basu a hraje si s publikem. Po krátkém časovém úseku se rozjíždí první track a lidé šílí. Tony začíná svou DJskou show, scratchuje, jak o život a předvádí tricky, které se užívají zejména v hip-hopu (pouští dokola různé hlášky apod.). Mám pocit, že chvílemi jede podklad z compu, basu vytváří Richard a ještě do toho hraje Tony. První skladba, kterou jsem byl schopen identifikovat byla samozřejmě z alba Warlords Rising, ale mě osobně překvapila, protože bych čekal nečo tvrdšího. Onou skladbou nebylo nic jiného, než Decieved. Jemný vokál, který mi silně připomíná Dkayovu záležitost Forgive Myself, basa tvořená Richardem a neuvěřitelná DJská performance Tonyho, to je přesný popis toho, co se v danou chvíli odehrávalo. Chvíli poté následuje Massochist podruhé (poprvé ho zahrál Touchwood ke konci setu). Lidé se baví a paří jak o život. Je to skutečně spíše show než set, Tony mává rukama nad hlavou a burcuje dav, po nějaké době nastává chvilka ticha, z čehož lidé běsní. Následuje Bring the Noise, ale nejsem si uplně jistý. Pak tuším Echův Fallin. Pak následují tracky, které jsem neidentifikoval a poté Thunder & Lightning. To samozřejmě na podobné party pěkně šlape a nenechává návštěvníky odpočinout. Jejich představení se chýlí ke konci, ozývá se ještě Dreadlock. Celkově lze jejich performance hodnotit kladně, i když na mě hráli místy příliš drsně, což se ovšem očekávalo. Překvapením pro mě jest, že se FP po skončení neuchylují do hotelu, ale zůstávají a baví se. Illusion of Time ani Miniamby jsem se tedy nedočkal, ale přesto převládají kladné dojmy. Jediné, co bych mohl vytknout, je délka jejich setu – jedna hodina, což je opravdu málo. Rád bych ještě dodal, že jsem si nedělal žádné poznámky, a proto se omlouvám, pokud je pořadí tracků chybné.
Bifidus Aktif: Ghonzales
sice nepřekvapil absolutně ničím, hrál tak, jak jsou návštěvníci Bush
zvyklí, ovšem nezklamal ani v jediné vteřině svého setu. Čistě a
precizně vymazloval své fajnšmekrovské lahůdky, k nimž přidal i třeba
Uprising a Through The Gate od Artificial Intelligence. Z lahůdek jmenujme
např. Silent Depths od Teebeeho nebo Auto Ignition od Stakka + Skynet.
Ghonzales míchal většinou dost rychle, bez průtahů, žádné breakdowny
nebo dvě desky přes sebe více než bylo třeba. Za gramci se pěkně
otáčel – skončil mix, v tu ránu už letěl s deskou pod stůl ke kufru
a během tří vteřin se opět vynořil s novou :) Závěr setu byl opravdovou
techstepovou pohádkou s lahůdkami typu Mayhem + Impulse – Chamber (VIP),
Ed Rush + Optical – Ressurection, Ryme Tyme + Younghead – Feaver nebo
Pacific – Surfacing. Lidem se líbilo, od odchodu Future Prophecies sice
postupně ubývali, ale až do půl šesté (půl hoďky přes) pařilo na
parketě, dle mého názoru, o dost více lidí než obvykle. Ke Ghonzalesovi
se přidal MC Monkey, který se snažil občas vkusně doplnit Ghonzalesovy
rytmy, a to se mu rozhodně podařilo, hlásil jenom občas a rozhodně to mělo
něco do sebe – žádný řev, žádné hecování, prostě jen dokresloval
hudbu a nesnažil se na sebe upozornit – tomu říkám zodpovědný
přístup! O mikrofon se občas střídal s Richardem z Future Prophecies,
který to vzal zase z jiného konce. Jeho osobnost i hlas má opravdu
úžasné charisma, a proto bylo jedno, jestli do mikrofonu řval, zpíval,
mluvil nebo halekal – i těch pár chvil bylo strhujících.
