RECENZE // BREAKAGE, SEBADOX, MARKY + XRS

Ufff, to je novinek! Šéfové labelů se nám asi rozhodli vyprázdnit peněženky a docela se jim to i daří! Taková koncentrace kvalitních desek už tu několik měsíců nebyla a vypadá to, že bude ještě hůř (z ryze finančního hlediska)/líp (z hlediska kvantity a kvality). Já vám dnes nabízím můj pohled na jednu ne úplně čerstvou, ale zato hodně „sytou“ desku (Staggered Dub) a bude řeč také o novém kousku od Marky+XRS. No ale především je tu geniální kombinace Seba+Paradox+Ro­bert Manos+Hospital=Mo­ve On!


8. 3. 2005, publikoval ill.eel

text: ILL_EEL

Breakage – Staggered Dub / 4 Me _ Critical (CRIT014)

Pokud do této doby někdo pochyboval o Breakageově talentu, po Critical14 už nebude. Irský matador s neuvěřitelnou přesvědčivostí a suverénností zvládá nekompromisní dancefloor vypalovák (Staggered Dub) i čajíčkový chillout (4 Me) a jen dokazuje stále se zlepšující pozici Criticalu. Přitom se vůbec nepouští do zbytečných experimentů a sází na jednoduchost, údernost a působivost. Zanechme nyní debat o tom, jestli není používání starých reggae samplů už trochu nudné, protože tohle je něco úplně jiného, než na co jsme od Calibra a spol zvyklí. Red Light lidi rozhoupalo, slabší povahy dokonce rozbrečelo, Staggered Dub vás prozměnu zabije. Ovšem nijak milosrdně!!! Nene, žádná smrt nudou, tady je totiž hlavní zbraní VRAŽEDNÁ rytmika. Subbasa vám tělo rozvibruje, načež ho Mr. Amen rozdrtí…Originalita 0, účinnost 100. Jednoduchá formulka, ale funguje lépe než kdykoliv předtím. Tohle je totiž lekce z efektivity. Lekce, jak udělat ze 4 zvuků skvělý track. Určitě nad ním několik procent d'n'b populace bude ohrnovat nos, ale ti ostatní ho budou milovat a ještě dlouho hrát. To béčko 4 Me by zase mohli mít rádi úplně všichni, protože ve srovnání s předešlým trackem svým lehce stravitelným feelingem nemůže nikoho urazit. Klidně si plyne a je mu jedno jestli jsou právě tři hodiny ráno nebo neděle odpoledne; svojí rafinovaně pohodovou atmosférou totiž uklidní kdykoliv. I po bouři jménem Staggered Dub. (9/10)

 

Seba + Paradox feat. Robert Manos – Move On / Dub Mix _ Hospital (NHS085)

Je moc dobře, že se Tony Coleman snaží svůj label stále posouvat dál. Klidně by mohl zůstat u vydávání kvalitních, i když nepříliš inovativních liquid funkových pecek a slavil by úspěch, ale nebylo by to úplně ono. A tak tu máme číslo 85 a dva junglové veterány, jejichž tvorba je přece jenom trochu někde jinde mimo klasický záběr Hospitalu, švédského génia Sebu a beatového specialistu Paradoxe („I believe that the drumbreak is the most important and exciting part of the track.“). Jejich Move On je nicméně zvukově poměrně vzdáleno dalších společným dílům jako You Didn't See It Did You (PM003) a odkazuje spíš na Švédovy sólovky Steel nebo Make My Way Home. Ty se vyznačují jedním společným, velmi výrazným rysem – hodně osobitým vokálem Roberta Manose a ačkoliv má proti němu část publika jisté výhrady, většina d'n'b fanoušků se shodne na tom, že perfektně dotváří „chladnou“ atmosféru Sebovy tvorby. A tak je tomu i tentokrát. Seba s Paradoxem na Hospitalu zkrátka zní přesně tak, jak by Seba s Paradoxem na Hospitalu měli znít. Některé klasické rysy jejich tvorby – rozlámaný break nenápadně podrývaný basovou linkou a postupná gradace skladby jsou pomocí silné atmosféry a nakažlivého vokálu podpořeny jednoznačně hitovými ambicemi, jež mohou této dvojici přinést naprosto zasloužený úspěch. A věřím, že přinesou. Tahle zimní pohádka je totiž jedním z prvních kandidátů na track roku 2005! Alternativněji založené fandy, kteří by se oháněli přílišnou „popovostí“ Move On pak potěší flip, na kterém se nachází Sebův Dub Mix. Ten svým zvukem lehce připomene jeho starší intelligent tvorbu; hlavní synťák už tu nehraje tak velkou roli a vokál se jen tak lehce vznáší ve změti breaků a občasných atmosférických zvuků. Seba si i za tuto velmi chytře zprodukovanou verzi zaslouží pochvalu, čímž snad i těm zbývajícím pochybovačům dochází, že tenhle release je prostě POVINNOST. (10/10)

NÁZORY REDAKCE:
Nitrous: Moc pěkný…Seba sice razí hodně podobný uzpívaný model, ale tentokrát je na vrcholu. Křišťálově čistý zvuk, bezchybná mručivá basička, sladký vokálek…10/10
Anakin: Ukolébavka, ale moc pěkná. Jen ten vokál mi přijde – nemůžu si pomoct – ňákej debilní.
Kubatko: Seba má u mě pár velkých zářezů a tahle skladba se k nim možná časem přidá, zatím mě to ale jenom „baví“ a myslím si, že bude bavit hodně lidí. Strana B mě svojí rozlámaností a precizním zvukem beatů vzala o dost více. 

 

Marky + XRS – A Mosca / Striptease _ Bingo (BINGO024) 

Během první poloviny loňského roku byla dvojka Marky&XRS dost aktivní, ale postupně trochu zalezla do ústraní a nebylo o ní moc slyšet. Jestli si užívali na Copacabaně, anebo spřádali plány svého labelu Innerground v Londýně se už asi nedozvíme. Vystrčili sice růžky singlem Breeze VIP/Soulsamba (INN004), ale ten byl tak nijaký a průměrný, že vlastně ani nestojí za řeč. Letošní rok však začali nečekaně svižně a vedle několika releasů na Innergroundu (Digital, Total Science) přicházejí i s vinylem na Bingu, který je vzhledem ke zvyklostem této značky velmi přímočarý, především ve srovnání s dřívější tvorbou známé dvojice ze Sao Paulo. To platí zejména o A Mosca, takovém veselém tanečním mainstreamu na brazilský způsob, hraným mimojiné i slovutným Andy C. Nutno podotknout, že vzbuzuje dost různorodé reakce. Podle mě je to dobře odvedená práce – hopsavý beat, funky zvuky a tak trochu klaunovská basa určitě rozdovádí nejednoho tanečníka, kterého pak v zápětí překvapí (ne-li šokuje) hodně podivné až uchylné „sólo“ mouchy (že by Mosca?). Je sice dobře, že se Marky s XRSem neberou moc vážně, ale otázka je, jestli tohle není až příliš „extravagantní“…Po­kud o první straně můžeme říct, že je úchylně rozjařená, Striptease na té druhé působí zatraceně sexy:). Neříkám, že jsem od nich nic podobného neslyšel, ale takovýhle track vždycky potěší. Zvlášť druhý breakdown mě prostě dostává. It's sooooo deep.....(7/10)

NÁZORY REDAKCE:
Anakin: A Mosca je asi první track téhle dvojky, o kterém můžu říct, že ho fakt nemůžu ani slyšet. Celý to nějak nedrží pohromadě, je to nedotažený, neladí to, nebaví mě to… Striptease je na tom o poznání líp, příjemná deepovka se super atmosférou. Jenže to není nic co by mě přesvědčilo, abych do tohoto vinylu investoval.
Nitrous: Mosca je dobře zprodukovaný brazil jump up, který zabere na každém parketě, ne však v mých setech:) To béčko mě baví o poznání víc, hlavně svoji jednoduchostí…Cel­kově ale slabší průměr.
Kubatko: První strana je dost úchylná, nějak mi přijde, že je taková o ničem, prostě kvalitní taneční zboží pro jejich parties. Striptease mě svojí deep atmosférou celkem baví, působí chytře, ale že bych z toho byl úplně v oblacích? To se tedy říci nedá.