text: LINCOLN
Minulý pátek jsme se bohužel naposledy (zřejmě alespoň pro následující měsíce) sešli na Bushi. S trochou sentimentu a v očekávání jsem proto přicházel v půl 11 do Roxy. Hned u vstupu mě přivítal Digital se svojí Crazy Girl a stále na témže místě jsem poslouchal i Calibrova Highlandera a remix Flimu, protože kvůli určitým nesrovnalostem jsem se dostal dolů až za pár minut. Černé placky otáčel Suki, po 23 se k němu přidal i Ghonzales a společně toto šikovné duo hrálo až do 1:30! Vskutku dlouhý čas i na back2back set. Zaplavili nás převážně tvrdšími deskami, tanečními hitovkami jako Your Mine, Last Call nebo nejhranějším singlem roku 2002 – Kerbcrawlerem. Neopomnělo se tradičně Liquid Light ani T – 10 a všechny rozdovádělo samozřejmě Neo. I když by se mohlo zdát, že tak dlouhý čas ve stejném složení by mohl vést k nudě, mně to tak rozhodně nepřišlo a dál jsem se rozplýval z některých vinylů. Z těch provářek to byl P Funk (Moving Fusion rmx), Dreadlock, Ask Not či klasika 4 Days. Byly tu i méně hrané, ale nikoliv horší singly: GoodFoot od Ed Rushe a Opticala, hiphopová vložka (KRS One – Sound Of Da Police), krásné Futile Dreams od Polara a tajemný Hangman od Marcuse Intalexe. K závěru setu si pamatuji ještě na Geronimo a The Mist a pak už se na scéně objevil chlapík v kulichu.
Gridlok zahájil nějakou utahanější věcí, ale hned následně pustil skladbu, kterou jsem očekával a těšil se na ni – Neo v remixu od Doma a Rolanda. V jeho setu zaznělo překvapivě docela hodně známých pecek a méně dubplatů. Z těch neznámých si troufám tipovat, že se jednalo hlavně o vlastní produkci (praskání, hororové samply, těžká basa) nebo někoho z party kolem 51 Projectu, Violence a připravovaného LP Welcome To Violence. Gridlok pokračoval se svojí věcí Heatwave, kterou já považuji za největší parketovou drtičku loňského (na dubplatech předloňského) roku! Navíc v Roxy byl tentokrát opravdu hodně silný zvuk, takže to rozsekalo nejenom mě. A ani potom nebylo příliš klidu:). Vlnili jsme se na Packmana od Ed Rushe a Opticala, vynikající Bring It On od dvojky Hive a Keaton a samozřejmě se DJ pochlubil i svojí verzí Compoundu. Podruhé za večer zaznělo i 4 Days, dechberoucí Piston – opět Gridlok a Kaos z báječného Tricks EP a relativní odlehčení přišlo s D–Bridgeovou a Vegasovou True Romance. V druhé části setu už bylo více neznámých tracků a abych pořád nechválil, tak tam samozřejmě z mého subjektivního pohledu byla i hlušší místa, ale ve velké menšině. Pařilo se též na Bacterii remix, pochopitelně Carrier rmx a další Američanovu věc – Deadringer (udělal společně s Calyxem). Ryan odehrál téměř celý set z desek, nebyla to žádná mixážní akrobacie, ale zároveň si nepamatuji na uši drásající mixy, takže hodnocení kladné. Ještě snad kdyby zahrál Panaché a Malfunction (Skynet remix), tak budu úplně bez sebe:-)
Poslední jezdec Blulajta se dostal ke
gramofonům až před 4, protože US guye hraní asi dost bavilo. Sázel docela
zajímavé, zejména techstepové desky, což u mírně uvadajících
tanečníků (v stále menším počtu) včetně mě už bohužel nevzbudilo
takovou odezvu. Všechny však určitě probral X – Ray od Sub Focuse, který
se asi ještě pár týdnů na špici parties hitparády udrží. Blulajta hrál
opravdu dobře, ale třeba u mě únava po několikahodinovém přešlapování
převládla. Vzpomínám si ještě na následující tituly : Photek a
Fabio – No Joke (Baltimore zase ne :D), famozní Break a Hydro – Dream
Sequence a Amit – Motherland. Parket jsem opustil ve čtvrt na 6 a Blulajta
ještě stále hrál. Po něm se snad měl konat ještě pingpong, ale na to se
mě neptejte. V tu dobu jsem už hajal. Ono vstávat v půl 9 bylo stejně
peklo-). Ačkoliv se dlouho zdálo, že návštěva nebude příliš velká, tak
se to postupně vylepšovalo, a proto rozlučka s dnb mejdany dopadla celkem
důstojně. Nechyběly zdvižené ruce, tleskání, zapalovače, předvádění
se do půl těla, rozličné taneční kreace, rozlitá pivka, kouř špeků,
balení holek, prostě atmosféra, jak má být…)