Je právě tolik, kolik je, protože začíná váš oblíbený seriál… Slim Slam Drum (mc Square)
Tak, a bylo to tu zas, tentokráte v klubu Alcatrazz. Ten se tak tři týdny zpátky zdál dost neuvěřitelným místem pro další konání „pravidelně nepravidelného drumnbassového seriálu v režii dje Elvise“. Alcatrazz je totiž v Ostravě synonymem pro ten druh techna, který svým vystupováním reprezentuje kupříkladu Kaisersoze. Ale kde jinde byste chtěli v Ově udělat akci se dvěma scénami – a přitom by to nemuselo být ve vyřazené průmyslové hale? Jedině v Alcatrazzu, takže dost řečí.
Line up byl vskutku lákavý. Rychle (rozumějte v rytmu dnb) lámali pánové Deck Flash, Mefuzo&Maxim + mc M, Philip TBC, C-Phone a Elvis, o něco pomaleji (v rytmu breakbeatu) Kaplick, Saku, Kmin a Philip TBC. A zlomili všechny.
C.Phone je naše hvězda ;)
Začínalo se zostra, začínalo se C.Phonem. Kouknu-li se do svých poznámek, čtu: C.Phone drtí. A C.Phone skutečně drtil, což mi dosvědčí jeho přesné mixy, poutavý výběr desek, stejně jako hned z rozjezdu solidně zaplněný plac. Je to tak, C.Phone je naše hvězda, C.Phona do každé rodiny (upřímně doufám, že dvě poslední věty spolu nebudem konfrontovat ;)
To se dělo v prvním patře. V přízemí mezitím rozehříval daleko menší počet tanečníku dobře naladěný Kmin. Byli-li jste někdy v Alcatrazzu, víte, že klub se snaží u návštěvníků evokovat atmosféru pekelné věznice. Všude samá červená, všude samé mříže, sem tam řetěz. Kmina do každé věznice? No to ne! To by si sakra nezasloužil! Přestože jeho tech-breakový set byl srdcím několika housevých/techno slečinek zdaleka nejbližší a ony se na něj povětšinou sympaticky „jinak“ vrtěli, nebylo to pro ně příslovečné pravé ořechové (nebo jaké). Ale ruku na srdce, byly to právě tyhle slečinky (a některé docela roztomilé ;) kdo z osmdesáti procent opanoval plac.
Na breakbeatovém stagi to ze začátku ještě tolik nevřelo, takže měl kterýkoliv návštěvník možnost všimnout si i nepříjemného detailu. Pivo se čepovalo pod míru. Má to někdo zapotřebí? A příště to tak bude taky?
Breakbeat – pomalejší bráška drumnbassu
Je mí čím dál sympatičtější to, jakým způsobem Elvis v Ostravě podporuje breakbeat a jak se snaží obyčejného návštěvníka party přesvědčit, že nejen drumnbassem musí být fanoušek Slim Slam Drumů „živ“. Vždyť breakbeat dokáže být stejně pestrý jako v Ově tolik oblíbený drumnbass.
Na breakbeatové vokálovky, jaké jsem si užil u Voity, ale tentokrát nedošlo. Ale nebylo to na škodu. Kaplick, který pokračoval po Kminovi, mírně ubral všelijakých technoidních samplíků a předváděl takový breakbeat, jaký si představuju. Tedy aspoň ve chvílích, které jsem příjemně strávil posloucháním jeho setu. Jinak jsem v pravidelných intervalech odbíhal kontrolovat situaci na druhé scéně. Nebylo to vůbec jednoduché a řeknu vám, potřeboval jsem ještě jednoho Bartiase :) No málem jsem si uhnal schízu – a nebyl jsem toho večera jediný skoro-schizofrenní shadowboxík v Alcatrazzu ;)
Tím dalším byl Philip TBC, který nejprve odehrál tvrdý a přitom melodický breakbeatový set (třešničkou byl vokálek ;) a o pár hodin později uzavíral dění na drumnbassové scéně. A aby té schizofrenie nebylo málo, Philip měl k dispozici hned tři gramce a do hardstepu nekompromisně vmíchával tekkno. Dovedete si představit ty přechody? Je to celkem o duši. Ale super nářez!
Breakbeatovou scénu dovedl do finále Saku. V té době se na placu nebo kolem něj zdržovalo už jen minimum lidí, kteří většinou netančili, spíš se snažili přemáhat spánek. Saku odehrál hodně temný, místy až depresivní set, takže si ponurejší nátury mohly vyloženě libovat.
Skotačivé hopsání v džungli
Jump up je zvláštní druh hardstepu, který vás nutí vrtět se, jak nejlíp umíte. A tím “vrtět” to myslím doslova. Když navíc někdo, tak jako plzeňáci Mefuzo a Maxim, systematicky kombinují jump up s junglem, je to vážně ´prdel´ ;) K tomu si připočtěte ragga vokál mcho M a musí vám být jasné, že na drumnbassové scéně bylo hodně narváno, lidi do sebe strkali, špatně se všem dýchalo a celkově to bylo dusné.
Pařilo se ve zběsilém rytmu a nic na tom nezměnil ani nástup hlavní hvězdy večera – Decka Flashe. Deck Flash hraje asi od roku 1995 a postupně se z “obyčejného řadového” dje vypracoval k postu spolumajitele celomaďarského bookingu, který ma na starosti nejen drumnbassové a breakbeatové dje, ale i technaře. Kromě drumnbassu hrává i breakbeat nebo downtempo, tentokrát však přítomným naservíroval “jen” ten drumnbass.
A že bylo o co stát. Nejsilnější zbraní každého zahraničního dje jsou whitelabely. Deck Flash měl právě těchto zbraní vrchovatě. Jedna “bledá fošna” střídala druhou a z repráků se linul čím dál zběsilejší a podivnější motiv. “Jééé,” divil by se Krteček, kdyby tam byl ;) Víc než myšlenka na Krtečka mě ale vzal mix jednoho amenového whitelabelu s trackem Gene Sequence od Kemala a Rob Daty (teď si uvědomuju, že už jsem někde sliboval o těhle dvou nepsat… ale když on je to takový mazec! ;) Pohupoval jsem se tak náruživě, že nechybělo málo a zřítil bych se ze schodků.
Deck Flash ne Deck Flash, absolutně dokonalou vlnu všeobecného nadšení vyvolal až Elvis, kterého zdatně a citlivě doplňoval mc Square. Dohromady jim to hlavně ze začátku znělo skvěle. Pochopitelně došlo na hymnu Elvisových setů Salsu a po ní hned na hymnu číslo dvě – 26 Beats Roniho Size. To, co s lidma v nacpaném druhém patře udělaly tyhle dva tracky mi tak trochu evokovalo nástup Eda Rushe na podzimním ostravském Shadowboxu. Jasně, že to nebylo v tak gigantickém měřítku, ale stejně. Nadšený křik a ruce nad hlavou rovná se Elvisův spokojený úsměv.
To be continued
Jestliže jsem se s příchodem do Alcatrazzu bál, jak se to vyvrbí, ráno jsem odcházel s šuměním v uších spokojen. Přidat na SSD druhou breakbeatovou scénu je perfektní způsob, jak breakbeat podpořit. Navíc i osazenstvo line upu bylo z velké části něco, co se ještě v Ově neobjevilo (nebo maximálně 1×).Jen tak dál. Pokračování příště ;)
Bartias