text: BIFIDUS AKTIF
Bad Company Presents: Bad Taste LP _ Bad Company Presents (BCP007LP)
Taky máte problém s tím, že měsíce hltáte track ze
setů, ale on pak vyjde na kompilaci, na kterou buď nemáte a nebo jsou pro
Vás ostatní placky zbytečné? Stejný infarkt jako na Guerrilla Warfare
s Messiashem (Noisia remix) se odehrává i tady. V žádném případě
nechci hned na začátku zazdit ostatní tracky (myslím, že i ony budou
majitelům této kompilace velmi vyhovovat), jenže stejně jako Messiah
(remix), je tento Noisií klenot na albu tím nejlepším. A pokud ne
nejlepším (protože každý má jiné nároky), je nepopiratelně
nejmasivnější, nejhitovější a nejdestruktivnější. Máte-li desítky
nekompromisních rolerů a řežeb a další si do sbírky pečlivě vybíráte,
nedivil bych se, kdybyste se nad faktem, že za Meditation (a 3 desky jako
bonus) dáte skoro litr, rozbrečeli. Ale hlavu vzhůru. Na kompilaci se
podílela spousta nových jmen. Je pravda, že žádný svěží vítr
nepřinesla, ale zase to ani v jednom případě není prohra. Kompilace je
v podstatě solidní, a díky dvěma strmým výkyvům směrem vzhůru
(Meditation a Thru My Eyes) si drží nadpůměrný počet bodů. Ale hezky od
začátku…
Noisia + Maldini + Vegas – Meditation: Noisia
= fenomén. Jejich aroma je prostě fresh a svojí neotřesitelnou pozici si
rozhodně zaslouží. Spojení filmových pasáží, které tají dech,
chorálů a různých vychytávek, které se vygraduje ve smrtící jazdu, jakou
umí jen oni, prostě vede! Vám dám meditaci – tay bue kalba!
The Upbeats – King Sasquatch: …má opravdu boží intro.
Kdyby na něj někdo udělal rewind, neurazil bych se. Narozdíl od svých
předchůdců je od začátku strašně uvolněný a lehký. Myslím tím to,
že u The Upbeats mám někdy problém s tím, že je to až moc převrčené.
Jenže hlavní roli pak převezme absolutně průměrná techařina a nápad
kamsi utekl. Tak třeba přístě. A ten rewind už ani být nemusí.
Body & Soul – Blow Out: …má také velmi ambiciózní
intro. Track se ale opět nerozjede podle mých představ. Hlavně mi dost
připomíná Pendulum. Některé aranže vyloženě chytají za ucho, protože
máte pocit, že do Body & Soul najíždí Voyager… Jinak se odvíjí dost
líně. A vokodéry na začátku a na konci jsou sice revitalizující, ale
k čemu, když je při mixu nikdy nikdo neuslyší.
Teebee + Maldini + Vegas – Facing The Sun: Vzhledem k tomu,
že je Teebee můj velký oblíbenec, mám tendenci tíhnout k jeho
přehnanému chválení. A ačkoli se z jeho nových tracků typu April můžu
potento, tento mi přijde až moc obyčejný. Sypavé a valící se motivy
připomínající například Let The Bass Kick ve spojení s Teebeeho klasikou
jsou ochuzeny o destruktivní pojetí. Facing The Sun je prostě jeden z těch
Teebeeho tracků, který neposouvá jeho tvorbu nikam dál. Bude umět
zafungovat, není odfláknutý ani kopírující, ale na Teebeeho je to
prostě málo.
Chase + Status – Loader: Tohle
přesně sedí na label spojený se jménem Bad Company. Snad to byl i účel.
Z počátku rozlámaný roller totiž používá fíglů, které BC
představili třeba v Planet Dust. Ale tady to vůbec nevadí. Loader splňuje
svůj účel – roluje. Track, který plní svou 100% funkci i když
nepřináší nic navíc, je track vítaný.
Aliance – Thru My Eyes: V podstatě dost prvoplánová
amenovka s trancovými aranžemi a vokálem. Prostě další působivý a
euforický track, jež by se dal zařadit do škatulky k Morning Light od
Concord Dawn. Pokud ale nad ameny ohrnuji nos, tak u Thru My Eyes nasávám
atmosféru každým dechem… a musím… musím… prostě ji musím mít!
Meditation mě drtila dlouho, ale poté, co ji Klute maximálně doprovařil
v DOA setu, u mě vyhrálo Thru My Eyes. Člověk si zamiluje naléhavý
vokál a všechno ostatní se sveze s ním. A oprávněně. Jednoduchá
koncepce: rozebrat duši trochou tranceu – rozsekat tupými ameny a
vyjížděcí basou a pak celý proces (rozebrat – rozsekat) opakovat.
Prostě nádhera.
State Of Mind – Different Strokes: Novozélandský projekt,
který se zařazuje kamsi mezi clownstep a Pendulum mně na tomto LP neuspokuje
ani neobohacuje. State Of Mind mají ale velmi čistý a vytříbený zvuk (dle
toho, co jsem od nich zatím slyšel) a prostřední breakdownek v Different
Strokes má rozhodně něco do sebe. Na party bych ho neodzýval, ale doma už
si ho asi těžko pustím, takže je to takové +/-.
GENR8 + Body & Soul – The Passage: Tento apokalyptický
bourák nám servírovali skoro všichni podobně stylově zaměření DJs.
Možná že už jsem s těmi Pendulum v této recenzi trapný a možná jsem
omezený… ale já mám opravdu pocit, že polovina interpretů na tomto albu
chtěla znít jako Pendulum nebo staří Bad Company. Z The Passage jde sice
respekt, ale není původní a zasloužený. Ale budí ho, tak proč se tomu
bránit.
