Text: Kubatko
Infiltrata and Demo – Us Against The World
„Co? Co prosim? Cože?“ tak takovéhle věty ze mě padaly při poslechu titulní skladby onoho mocného labelu Barcode, který nás zaplavuje těmi největšími drsny. Nechci nijak snižovat kvality kolegy Infiltraty, ale skladba, jež nese název alba by si přece jenom zašloužila o něco (dost) větší odpich. Infiltratova bassa sice dělá své, ale je to taková ta obyčejná „stepovačka“ na bar, při které své tělo do nějakých výkrutů nepřekrotíte ani omylem:) Lehce neobvyklý rytmus, pár editů a záhrobních zvuků… lehký nadprůměr. (6,5/10)
SPOR – Way Of The Samurai
Nemůžu si pomoct, ale musím zase pět chválu na dvacetiletého talenta Johna Goshe. Na krátko ostříhaný chlapík vzal věci opět pevně do rukou a vylezla z toho další originální skladba s tuctem zábavných editů a typicky uslintaným synťákem (tak jak ho máme rádi:). Strhující jízdě s dupavou bassou předchází samozřejmě ještě památná hláška „This Is The Way Of Samurai“, kterou jsem si opakoval i při pohledu na hodiny:) Co musím vyzdvihnout je SPORův masivní zvuk a neustále hravá atmosféra, jak s beaty, tak s hlavními motivy. Jistě jedna z nejpovedenějších pecek tohoto LP. (9/10)
Evol Intent – Edge Of The Earth
Posun, který předvádí ve své tvorbě trio z USA už by se téměř dalo přirovnat k D&B IDM. Po vzoru „The Suicide“ z Guerrila Warfare nám Gigantor, Knick a The Enemy servírují opět hodně temnou a hodně dusavou, pomalu se šinoucí skladbu s vybručeným, masivním, hlavním riffem, který pro měl byl z počátku téměř na hranici poslouchatelnosti. Ale tak jako na každé „intentovce“ si i zde člověk něco najde a ocení vývoj a to, že pasáž po breakdownu přináší opět trochu něco jiného. Zní to sci-fi, zní to divně, zní to drsně, ale rozhodně ne nudně. (8/10)
TZA – Violence
Na úvod kritiky tohoto tracku bych si dovolil použít hlášku kolegy Marihaie z dnb.cz, se kterým jsem pár chvil o albu rozprávěl: „jj titulni track uplne zbytecnej.. to samy TZA .. od nej jsem snad neslysel nic zajimavyho“. Přesně tak, u skladby s nadsazeným názvem Violence by usnul i můj otec. Typická barcodovská, železně znějící dusavice, kterou si v setu na party nedovedu moc představit. A i přestože mě TZA na některých místech pěkně pobaví, je to stále lehoučký nadprůměr a pro clubery jasná nuda… (5,5/10)
Psidream and Pacific – In Effect
Pamatujete si ony dva těžkotonážní rollery z Guerrila Warfare? Připomenu – Doom Train a Crater. Tak tohle je přesně ten samý případ. In Effect bude fungovat díky namakanému beatu a valivé basse na sto procent. Sakra dobře provedená, nicméně pro TOVMUSIC typická řezničina, jež ničím nepřekvapí, ale také zajisté ničím nezklame. (7,5/10)
Counter Strike – Gateway
„Dimension Of Pure Kaos, Pure Evil…“ hádejte, co může nastat po hlášce tohoto typu? No další „fuckin' green“ to dozajista nebude:) Peklo, které se spustí, bych s klidem v duši mohl nazvat šíleností roku. Opravdu nevím co se téhle jihoafrické dvojce honí v hlavě, ale přijde mi, že každou svojí novou skladbou se snaží překonávat (co se týče tvrdosti) své předešlé opusy. Gateway bych rozhodně s čistým svědomím jen tak někde nepustil a je to také jediná skladba z celého LP, u které bych si nebyl jistý, co by to se mnou udělalo na parketu:), i když mě pořádně rozlámaný nářez z prosluněného kontinentu neskutečně baví. Shrnuto a podtrženo, pokud se o něčem dá říci, že je to moc, tak tohle opravdu moc je, HODNĚ MOC…:) (8,5/10)
Evol Intent – Horns and Halos (Ewun
remix)
Jedna z nejpovedenějších jízd minulého roku a pro mnohé modla skupinky Evol Intent. Dokázal /ještě snad mohu říci/ nováček Ewun překonat originál nebo ho vylepšit? Ano, dokázal a to se vším všudy. Horns and Halos 2005 ze svého denního play listu asi nějakou dobu zase nesundám. Už jenom jemně orchestrální intro dokáže člověka příjemně vzrušit a naladit ho do následujících sekund. Jakmile se přidá známá, lehká, horrorová melodijka naskočí člověku na tváři ďábelský úsměv a jakmile začne Ewun servírovat pěkně načechrané ameny a všechny ty létající edity kolem, tak máte jasného vítěze Us Against The World. Ještě bych si dovolil upozornit na druhý nájezd, který zní jako by se zasekla na pár vteřin Matějská pouť i s přítomnými:) Ten, kdo nemá rád horské dráhy, ať rychle zapomene, pro ostatní: Let's The Bass Kick! BOOOH! (10/10)
SPL – Realize
Realize bych si dovolil nazvat hitovkou celého alba. Atmosférické, krásné intro se za pronikavého, ženského zpěvu a trancového feelingu změní v parádní, drsnou, bassovou masáž, která nedává oddechu. Není nutné popisovat strhující atmosféru, jelikož ta se musí pocítit plně audio – Hutná jízda jak má být a tak SPL má u mě pořádně palec nahoru! Can you, realize… (9/10)
