text: BIFIDUS AKTIF, fotky: SWEG
V pátek jsem Semtex stage začal kvůli dešti sledovat
až po nastoupení Katchy, vyhrávající svoje oblíbené
desky, které k jejímu hraní patří někdy možná až moc (a občas
nechápu, jak jí ještě můžou vůbec hrát), ale zase by to nebyla Katcha,
kdyby nedala své Rhytm od Future Tech, Relight My Fire od Panacey nebo
Kerbcrawlera v Baronově remixu. Desky mě zpočátku bavily tak napůl, ale
stylově byly dobře rozloženy (ameny, rollery, sem tam hitovka…), míchání
jsem povětšinou zaregistroval v breakdownu, Katcha se vůbec nepouštěla do
žádných dobrodružství, a hrála na jistotu. Mě by v té chvíli k tanci
nepřiměl ani Andy C – stále jsem totiž s deštníkem v ruce řešil
promočené boty a kalhoty a nezmoh se na nic jiného než na trapné
kňourání, že jako prší, a že bych snad byl raději doma. Naproti tomu,
pod podiem se začaly množit desítky skákajících a hlasitě reagujících
tanečníků. Katcha vytvořila super atmosféru a načala mejdan. Zabavila lidi
a udržela je i v dešti tam, kde je chtěla mít a to vidím na celém setu
jako nejpodstatnější fakt. Pomohlo Ask Not od Q Projecta, Body Rock od
Shimona + Andy C a Katcha si neodpustila Mason + MC Armanni Reign – Ruff
Rugged And Raw (VIP) (stejně jako na loňském Cosmicu), což je sice odvaha a
dobrej úlet, ale lidi to opravdu nechápali a nevěděli, co mají dělat
(příště už prosím nechat doma ;))
Když začal D Bridge, déšť pomalu
ustával, a tak nebránilo nic tomu, prodrat se dopředu a skákat s rukama nad
hlavou. Set otevřel s The Big Picture od Artificial Intelligence a do něj
vplulo If I Should Fall od Commix. V této chvíli jsem poprvé ocenil
slušnou zvukovou výbavu a pořádně si dupnul do bahýnka. Darren zvolil
velmi striktní rovný styl, který byl štědrý např. na Breaky (Close To
Zero, Spirits…), neodpustil si svůj remix Soldiers od Technical Itche a
pokusil se nás nechat roztéct nádherami Second Sun od Calibra nebo s jeho
Better Days (feat. A.I.). Míchal sakra čistě a precizně, což ale není
žádné překvapení. D Bridge je jedním z nejlepších DJů první ligy a
pro mě osobně byl na Cosmicu největším hudebním zážitkem. Bylo u něj
znát, že hrál opravdu to, co on považuje za kvalitní. Shodou okolností se
s jeho citem pro kvalitu naprosto ztotožňuji. Prakticky žádný z jeho
tracků nebo mixů nebyl prvoplánový. Věděl, že lidi dostane do varu i bez
X Raye. Pouze pro finiš zvolil dnes už celkem provařený smasher první
kategorie a povodil si tak komplet celou louku a určitě překvapil i Dillinju
(zbystřil i když to neznělo ani jako Valve, Test nebo Chronic). Zaznělo
Voodoo People od The Prodigy (Pendulum remix). Do mrtě vychytané inteligentní
destro D Bridge ještě umocnil rewindem – rozloučil se, jak se patří.
Pak nastoupil Dillinja a spustil
kolovrátek, kterého jsem se obával. Jako první track pustil In The Grind
VIP, pak pustil In The Grind VIP2, pak asi VIP3, ale to už jsem byl na
odchodu… Při kontrole stavu sem opět slyšel nějakou další verzi In The
Grind, a tak jsem neustále přicházel a odcházel, až pustila IM Cyber Age Of
Empires od Photeka a já jsem mohl konečně zůstat na Semtex stagei s tím,
že se bude opět moci tančit. Pokud bylo Together od Logisticse jedinou
deskou, kde hlavní roli nehraje řinčení pokliček a tlukot vrabců
o římsu, tak tedy respekt těm pár tanečníkům, které Dillinja nevyhnal.
Dillinja míchal dobře, ale pro mě osobně to byl jeden velký omyl. Možná
že když jsem byl dopředu přesvědčen o tom, že to bude špatné, ani to
jinak nemohlo dopadnout, ale Dillinja byl opravdu hodně sebestředný a jeho
pojetí si z mé strany vysloužilo leda tak ignoraci. Kvůli zpoždění,
které Dillinja kdesi nabral, dostal následující děj solidní podpásovku.
Hodina a půl skluzu se „vyřešila“ společnou obíhačkou Shadowboxích
DJů, kteří měli hrát od 3:00 postupně popořadě takto: IM Cyber,
Akira, Sweg.
Bohužel bylo z nečekané situace cítít, že toto
řešení DJům vzalo vítr z plachet. Cosmic holt není každovíkendová
lokální zábavička pro pár kalících lidiček. Má-li DJ v hlavě na
počátku koncepci a těší-li se dlouho na své vystoupení, a pak se musí
takto přizpůsobit, nutně ho to musí rozhodit. Takže se do rána hrálo
spíš uvolněně, možná až rezignovaně. Bylo to příjemné
poposloucháníčko, nebyla nouze o zábavu a po těch několik hodin se DJs
stylově dostávali do všech různých poloh dnb, což bylo ve finále super,
ale mě chyběl punc jedinečnosti okamžiku. Prostě jsem se těšil, až
všechny tři své kamarády uslyším po dlouhé době v samotném setu a
užiju si jejich sdělení. Osud tomu chtěl jinak. A co že se hrálo? Po Age
Of Empires a Noisii – Hub Cap probíral Akira ještě po Dillinjovi
rozpolcený a zhypnotizovaný dav parketovkami Crowds In Clouds od XRS a Jazz
Freak od Shimona. Jeho povinností byl X Ray, Back To Your Roots, a k ránu pak
hodně zamachroval a potěšíl mixem Severed Dreams od Teebeeho versus Thru
Identity od Calyxe. IM Cyber nám dopřála nejen mrazivé severské rytmy
Subtitlesů, nadělila nám ubrečenou euforku Prophecy od SKC + Bratwa,
Pacificovo Another Place nebo Breakovo Locked In. Sweg se zaměřil na
zasněnější věci jako Breakovo Diffusion, Pacificovo Want You So Bad nebo
Commixovo If I Should Fall. Co se ale opravdu povedlo, byl nápad přizvat si
ke hraní MC Jacoba – opět to rozbalil ve velkém stylu a pomáhal udržet
super atmosféru až do konce. Já jsem kolem sedmé zbaběle utekl za
snídaní, vanou a postýlkou a těšil se na sobotu.
Ta už se obešla bez deště, ale dostavil jsem se až na
Ghonzalese, který čaroval svými temnými rytmy. Slyšel jsem
pouze druhou část a pomohla mi skvěle se naladit na další cosmický výlet.
Výbornou techniku mixů oceňovalo stále více tanečníků, kteří se
překvapivě rychle shlukli pod pódium a i když chybělo páteční nadšení
a energické poskakování, překvapila mě rychlost, s jakou se party začala
zvrhávat ve velmi masivní mejdan. Na gramcích se točil Calyx, Teebee, pár
starších tech stepových kousků a nebo Mist od Tactile.
Koogi hrál oproti Ghonzalesovi více barevněji, ale
i přesto to chvílemi strašidelně vrčelo a bublalo… V několika místech
jeho skvěle vyváženého setu jsem málem uronil slzičku. To například,
když nám naložil klasiku Big Boss od Zero Tolerance s oběma breakdowny.
Dále zazněl například party roller Message (Ed Rush + Optical remix), Origin
Unknown – Believe nebo veselost Fizzy Piglets od Craggz + Paraler Forces.
Svou pouť ukončil Oceanem 11 od Jericha a nechal volné pole Nu:Toneovi,
který si hned od první desky dav přestavil do striktně liquid fankové lajny
a míchal v ní jedna báseň.
Lidi reagovali naprosto strhujícím způsobem, až jsem
tomu skoro ani nechtěl věřit. Atmosféra se dala krájet na krásné
prosluněné plátky – bylo to opravdu výtečné. Nu:Tone
nepouštěl jen hitovky, dal například zapomenuté The Water Carrier
od Calibra. Při jeho remixu Spread Love zpíval snad každý, na Racing Green
od High Contrasta byly všechny páry rukou nahoře. Přidával příjemné
rytmy jako např. svoje Ebb n Flow nebo It Is You od Calibra, ale přiložil
i ostřeji laděné pecky. Z Nu:Tona jsem po první hodině zakotvil
(původně na skok) ve vinyl shopu, kde jsem se ale nakonec málem utopil, a tak
z něj nemám ucelený pohled a zážitek. To, co jsem ale slyšel, mě moc
příjemně nakoplo a potěšilo, byla to prostě euforie a lidi si to velmi
užívali. High Contrasta a Nitropank jsem
coby reportér zanedbal, a tak nebudu z mé sotva poloviční přítomnosti
slepovat střípky dohromady. Ill.eel s Lincolnem určitě podají strhující
svědectví. Konec HC a začátek NP mi ale zůstane dlouho v paměti. Může
za to Teebeeho Blue Rose a do ní namíchané Diffusion od Breaka – málem
jsem se roztekl a stal se součástí hnědého blátíčka…
Když už bylo hezky světlo, nastoupil
Anakin a ujel si přesně na tom, co má rád a hlavně na tom,
co nemůže vyhnat z parketu nikoho, kdo se chce bavit. Komplet celé bahenní
lázně pod ním po intelektuálněji laděné jízdě Nitropanku rozsekal
úvodní Tarantulí a party dostala nový rozměr. Dal si Planet Dust od Bad
Company, nebyla nouze o Binga, o Logisticce, zaznělo Back To Your Roots od
Mr. L, Sound Of Life od Pendulum a celé to byla jedna hoooodně velká sranda
(kdo mě viděl, pochopí ;)) Posledním DJem, který rozhýbával zbytek davu,
byl Suki. Ten zvolil sympatické a povětšinou starší
odrhovačky, u nichž se nedá nic jiného, než se dobře bavit. Po prvním
Highlanderovi od Calibra přidal sem tam clownstep, sem tam liquid, věci od
Zinca (Just Roll) nebo třeba Digitala (Soundkilla) a celý Cosmic jaksepatří
uzařel. Patří mu můj obdiv za to, že zvládl s nadhledem pracovní
povinnosti na stagi po oba dva Cosmicu, nezbláznil se z toho, a ještě
k tomu pak dokázal celý prozmrzlý skvěle zahrát.
