Průběh Cosmic Tripu už důkladně zhodnotili mí
kolegové Bifidus Aktif a Ill_eel, přesto jsem si nechtěl nechat ujít
možnost sdělit své dojmy. Berte tudíž můj report jako doplnění toho, co
již bylo napsáno, pokusím se neopakovat příliš postřehy z předešlých
reportáží. Navíc mi to ušetří práci:-)
Vystoupení Howsky a Skyline jsem kvůli dešti bohužel neslyšel (
raději jsem seděl v suchu pod střechou ), ale jakoby zázrakem déšť ustal
přesně v půl 11, kdy odstartovala Casinem Royal svůj set Katcha.
Počáteční část setu mě s výjimkou Music Takes You a Original Jungle
Soundu příliš nebavila, na lepší časy se začalo blýskat až za zvuku
Unicorn od BSE v remixu od Eye – D. Pak zahrála All That Jazz ( feat. MC
Darisson ), Drive By Car ( feat. MC Eksman ), Nosher ( Baron rmx ), Space
Invader nebo Capoieru. Jinak padly desky, které hraje vlastně vždycky,
o čemž jste se mohli dočíst v předešlých reportech. Katcha hraje na
můj vkus dost rychle, což se k některým tanečním vinylům může hodit,
ale třeba Ask Not vyšší bpm podle mě vůbec nesvědčí. Každopádně
rozbahněný plácek správně nažhavila, ale nikoliv na Dillinju, ale D
Bridge. Přišlo mi rozumnější změnit line – up na: IM Cyber, D Bridge,
Dillinja, Katcha, ale třeba to z časového hlediska ani nebylo možné,
takže už zanechám svého krátkého rozboru:)
D Bridge je jeden z mých oblíbenějších producentů, ale není to
pro mě zase takový bůh jako pro někoho jiného..) Avšak po jeho vystoupení
mu s klidem můžu připsat několik kladných bodů, nadchnul mě. Celý set(
začal po 12 ) byl velmi pestrý, pustil nám různé odnože dnb a navíc
výborně umíchal. Hrál i dost z CD. Některé tracky v setu už zmínili
kluci, z dalších to bylo: vynikající Can´t See The Grooves od Klutea, Mass
Hysteria od BC, Void Dweller od Breaka a famozní Rainman taktéž od Breaka se
Silent Witness. Darren dokázal přitvrdit, pak zase zvolnit, pařilo se na
Departure VIP, Sicknote ( Ill. Skillz rmx ) a další novinky jako Pressions
opět od Breaka a Tuning od dvojky D. Kay a Lee. Až snad ke konci setu jsem se
začal trochu nudit, když zahrál několik svých deep skladeb, které jsou
výborně propracované, ale myslím, že někdy jim chybí ten správný
energický náboj. Závěr pak obstaralo jako již v poslední době tradičně
Voodoo People v remixu od Pendulum – to bylo v 2:30.
Na vystoupení Dillinji jsem byl zvědavý, nepatří mezi moje
oblíbence, ale rozhodně jsem ho ani neodsuzoval předem. Uvažoval jsem nad
dvěma variantami. Buď předvede pestřejší set, stejně jako se Valve letos
respektive loni konečně otevřelo světu, nebo zahraje set, ve kterém nám
bude prezentovat své tracky, které jsou stále stejné. Druhá varianta byla
bohužel správná. Karl troufám si tvrdit hrál téměř pořád svoje skladby
nebo možná Lemona D ( vždyť je to fuk ). Neustále stejné tolik
charakteristické hřmící Valve nájezdy, po nichž následovala rychlá
stupidní clownstepová jízda nebo taktéž už klasická přelámaná
kopákoidní lopata ( nevím, jestli se vyjadřuju dostatečně srozumitelně,
vytvářím si vlastní výrazy :o)) Navíc si asi myslí, že muzikálnost jeho
dílkům přidá vokál, ale to pak často vyznívá ještě absurdněji.
A tohle se točilo pořád dokola. Já vydržel na rozdíl od mnoha jiných
většinu setu, takže jsem slyšel In The Grind VIP, strašný remix Ride (
původně High Contrast a MC Dynamite ) či alespoň obstojné Flutes od D –
Type ( čili Dillinji ). Světlejší moment přišel ke konci, kdy Dillinja
nejprve zahrál něco od Craggz a Parallel Forces a potom Together, do kterého
postupně zamíchal dvě jiné desky. Celkově odehrál set z desek i CD.
Po 4 ranní nakonec v pozměněném line – upu vystoupili dohromady
Im Cyber, Akira a Sweg. Hodně tracků byste jistě poznali, z těch
nezmiňovaných to byly například: People Of Tomorrow ( Calibre + A – Sides
), The Plague ( Keaton + Hive ), Milie´s Theme ( Nu: Tone ), Afrikaa ( Marcus
Intalex ), Nomad ( Juju ), The Trip ( Logistics ), When The Lights Go Down (
High Contrast ), Planet Music ( Danny Byrd + Adrok + MC Foxy ), Calimist (
Usual Suspects ), Vertigo ( Matrix + Danny J ), Bodymove ( Tactile ), Solaris
Theme ( Chris Su ), Reach Inside ( D. Kay ) a spusta a spousta dalších:D. Jak
už bylo zmiňováno, nejvíc nás vydrtil Akira X – Rayem s krátkým
teasem ze Signalu od Freshe a pak hlavně dvěma Pendulum ( Tarantula a Slam ).
Na závěr nám ještě zahrál na přání Sweg Sebův klenot Steel, za což
sklidil od pár zasvěcených ovace:) Část setu doplňovali i MC Jacob a MC
Nu.C. U druhého víc než jeho výkon zaujalo jeho pobíhání po podiu za
MC Jacobem. Jacoba jsem nikdy předtím neslyšel, když na začátku mluvil
česky, tak jsem měl pocity všelijaké, ale nakonec se slušně rozjel a
zaujal mě. Navíc umí beatbox. K ránu se teprve za světla pořádně
ukázalo, jak že jsou všichni zaprasení a byli tam i tací, co si
v dalším blátění lebedili:) Za pozitivum prvního dne považuju, že se
snad během těch 9 hodin žádná skladba neopakovala dvakrát! Strávil jsem
tam totiž nejméně 8,5 hodin, navíc ve stavu v podstatě střízlivém!
Sobotní den jsem strávil s Ill_eelem a několika dalšími. K našim
zážitkům můžu snad doplnit, že ta dotyčná Romka byla prodána takřka za
stejnou cenu, za kterou Ill_eel prodal večer předtím pláštěnku:-) Chvilku
po 21 jsem si šel stoupnot na alespoň trochu méně rozbahněný plácek,
abych si poslechnul Ghonzalese. Ten umíchal jako již tradičně tvrdší set,
s občasným scratchováním a povedenými mixy. Vzpomínám si na Tsunami od
Teebeeho, Flipped Out od Silent Witness ( to zahrál potom i Koogi ), Packmana
od Ed Rushe a Opticala a nějakého Breaka. Potěšil a roztancoval mě Calyx a
Gridlok ( Dead Ringer ) a Klute ( Can´t See The Grooves ) a k závěru to
ještě bylo Bridge The Gap od Marcuse Intalexe.
V půl 11 se objevil Koogi a přivítal ho již značný počet
tanečníků. Hned zpočátku předvedl dokonalý mix Foodchainu ( Break a
Fierce ) do Departure rmx. Dále zahrál třeba I Got Love ( Logistics rmx ),
At Close Quarters od Commix, Ruff N Rumble od Breaka nebo Sonicovo Blown Out.
Z dalších pak vybírám skvělý singl Big Boss od Zero Tolerance či
starší Marcusovu hitovku Barracuda.
Tomáš připravil perfektně taneční parket pro Nu:Tona, jenž se za
gramofony postavil v půlnoci. Ill_eel už vám podal dosti důkladný pohled,
takže nemá příliš smysl opakovat, co již bylo řečeno. Lidé se u Danova
setu hodně bavili, mě trochu zklamalo, že hrál tolik provařených kousků,
čekal bych více novinek. Dokonce jsem spočítal, že odehrál 4 nebo
5 tracků, co před ním Koogi. Kromě singlů, které jste si mohli
přečíst, to dále bylo: Bridge The Gap, Tuning, Departure VIP, 7 Years (
Nu:Tone ), Message ( Ed Rush + Optical rmx ), Mr. Maverick. Ještě, že
provářky nejprovařenější Together a Flim zamíchal perfektně do sebe,
takže to nebylo tak očekávané. Nejvíc mě asi potěšila jedna
z nejlepších skladeb poslední doby – Babylon od D. Kaye a Kasry a pak
nové London Electricity s peckou Remember The Future. Ten tracklist by se dal
sestavit téměř celý, tuším, že Nu : Tone hrál jen z desek.
A teď přichází to nejlepší. High Contrasovo vystoupení předčilo
všechna má očekávání a byl to pro mě určitě největší zážitek
Cosmicu! Předvedl nám neuvěřitelně energický, dobře umíchaný set,
navíc na velmi silném zvuku. Lincoln hned jako druhou věc pustil vlastní
When The Lights Go Down, rozdrtil nás Zincovým Creeperem, mě zahřál
u srdce Sun King od State Of Mind a spousta dalších titulů z obou jeho alb.
Vše se můžete podrobně dočíst v Ill_eelově reportu. Myslím, že Lincoln
hrál taky jen desky. Zážitek to byl strhující, jednoznačně nejvíc lidí
na parketě ( tedy na trávě a bahně:)), a pěkně jsem si vyřval hlasivky.
Akorát těch stroboskopů bylo až moc.
Ve 3 se na scénu za mohutného aplausu pro HC dostalo duo Nitrous a 2K.
Dost lidí už ale bylo tak utancováno, že se bohužel počet tanečníků
značně snížil. I já jsem u jungleového podia jen tak postával a pak se
šel najíst. Pamatuji si, že kluci začali se slavnou Blue Rose od Teebeeho,
dále zahráli Commix – At Close Quarters, Breaka + Silent Witness – Close
To Zero, Q Projecta – Ask Not VIP a Greatest Thing nebo opět Babylon. To
vybírám jen tak namátkou. Jejich set jsem neslyšel ani celý, protože po
tom emocionálním zážitku u High Contrasta jsem byl natolik hudebně
naplněn, že jsem si naposled prošel celý areál a pak na začátku Anakinova
setu rozhodnul pro spánek. Tak zase za rok.