Do areálu jsme se dostali (po menších zádrhelech na cestě a u vstupu) po půlnoci. Při pohledu do letáku s line-upem jsem zjistil, že protentokrát jsou pryč nejen Dreadzone, ale i I am X a Ohmsquare. Nemělo cenu si kvůli tomu kazit náladu, takže jsem běžel na Evropa 2 stage, kde už probíhala zvuková zkouška Kosheen. Během chvílky jsem narazil na kolegy ze Slaného a čekání se hned stalo příjemnným.
Kosheen začali pozvolna, pravděpodobně
věcí z jejich druhého alba. Zvuk byl ucházející, všechno vypadalo ok,
ale něco chybělo – vystoupení postrádalo od samého začátku drive,
jaký bych od této party čekal. Výjmkou byla snad jen hitovka Hide U, při
které to kapela poprvé, ale bohužel i naposled rozbalila naplno. Zazněly
skladby jako Hungry, Catch a jediná výraznější píseň z alba
Kokopelli – All In My Head. U těchto a všech dalších jsem měl pocit,
že to celé nějak skřípe a vlastně na mě nijak nepůsobí, s výjmkou
některých momentů ve výkonu Sian. Nejevidentější mi to přišlo u pecky
Slip ‚n‘ Slide (Suicide), která se v živém provedení celá rozpadla a
její dravá energie byla pryč. Při pohledu kolem sebe mi bylo jasné, že
v tom nejsem sám. Čím to?
Kapelu jednoznačně drží Sian, která má
určitě energie na rozdávání, jenže krk jí svírá lano, na kterém táhne
dva unavené a líné starouše (Decoder a Substance) a někde kus za nimi se
snaží klusat bubeník a klávesák. Jenže žádný kůň (ani klysna:))
neutáne 2 další, když nikdo nepomůže. Ale abych nebyl zlý – kapela
měla za sebou 7 hodin na letišti Heathrow, kde zůzstala trčet kvůli
stávce zaměstnanců British Airways. To se mohlo na výkonu značně
podepsat. Sečteno a podtrženo – tragédie se nekonala, ale bohužel ani
žádný zázrak. Ten měl teprve přijít, v podobě veselého týpka
v kšiltovce - DJe Zinca, kterého bedlivě sledoval
Nitrous:
Ze Zinca na Love Planet
jsem měl upřímnou radost! Ani si nepamatuji, kdy naposledy se mi podařilo
vydržet na parketě celé djské vystoupení, ovšem bude to už nějaký ten
pátek. To, že při Zincově setu se mi to podařilo, je o to kurióznější,
že díky Sizeově absenci hrál přes tři hodiny(!). Ale k věci. Jelikož
Kosheen mě příliš nevzali, poflakoval jsem se kdesi po areálu, a tak intro
Zincova setu nemohu komentovat. Přilákala mě průrazná basa True Romance
(VIP), která se nesla zatraceně daleko! Když jsem dorazil na Evropa stage,
vlnilo se tam kolem tří tisíc postav! Tancovalo někdy v Čechách vůbec
tolik lidí pohromadě na drumandbass? Super mi přijde, že ačkoliv byl stage
plný, přesto měl každý dost místa na svoje pokroucené kreace. Nejdříve
se mi zdálo, že zvuk je příliš potichu, ovšem nakonec to bylo fajn,
alespoň mě nebolely slechy. U Zinca asi nemá smysl hodnotit techniku mixů,
ta je samozřejmě precizní. Jediné, čeho jsem se trochu obával, byla
selekce hudby – přece jen úplně nemusím set plný těch
nejprovařenějších tracků, které máte oposlouchané dávno před tím,
než se objeví na pultech a Zinc takové tracky hraje. Hrál je i tentokrát,
ovšem poskládal je za sebou jedinečným způsobem! Odehrál velice pestrý
set s přesnými mixy, chvíli nechal hudbu jen tak plynout, takže jste se
lehce pohupovali a notovali do rytmu, chvíli zatápěl pod kotlem, mixoval
svižně, předváděl jeden double drop za druhým, chvíli se z reproduktorů
linula sladká melodie s vokálkem, chvíli temná melodie podpořená hutnou
basou.
Abych byl konkrétní, zahrál třeba We Want Your Soul rmx,
My Selector od Hazarda, 
Feelings a Plastic Soul od Shy Fx, Golden
Girl od Conrada a Makota, Z Groove od Breaka, vlastní Steppin Stones VIP,
Drive By Car, Creeper, Ready or Not RMX (jeden z vrcholů setu:), disko
Strenght To Strenght od Matrixe s Futureboundem, urývky z desky Jenny G,
chystané remixy labelu RAM, nového i starého (Brown Paper Bag) Sizea a tak
dále. Publikum jeho selekci ocenilo, velmi dobře se bavilo a myslím, že Zinc
taktéž . Nakonec přidal asi dva kousky, úplně poslední tuším přišlo
The Nine:) Jeho set hodnotím jako jeden z nejlepších vůbec, tolik
předkládané srovnání s Andym C nepřipadá v úvahu, Zinc byl naprosto
jinde – na jeho set si mohli zapařit kids, kteří chtějí
„pořádnýmasakrypičo“ i labužníci, jejichž cvičené ucho chce víc
než ohluchnout. Troufám si říci, že se mezi junglisty našlo i mnoho
lidí, kteří tuto hudbu slyšeli poprvé a dobře se bavili. Bez
debat 10/10.
Tím byla pro tento den párty over, následovala už jen krátká návštěva superobřího techno-stanu a spánek.
Probudila mě zvuková zkouška Soil. Nebylo mi úplně
nejlíp, proto jsem skoro celý den posedával za Evropa 2 stejdží, takže
jsem slyšel kde co, ale bohužel jen z odposlechů. Následující honocení
tedy berte s hodně velkou rezervou: Soil – 8 bodů z deseti, Bow
Wave – 4 body, Ralph Myerz & J. H. Band silných
9. Moimir Papalescu s Nihilistama 7 bodů – čekal jsem větší nářez,
ale dobrý.
Mezitím jsem při letmé procházce areálem stihnul na
Kenvelo Stage kousek Khoiby a bylo to ucházející, prolítnul jsem stánky
s jídlem, kde si na své přišli především milovníci klobás a buřtů,
k mání byly i čínské nudle a bramboráky a steaky, mě tradičně
záchránil Góvinda. Potkal jsem také sympaťáka Myclicka, jehož super
report můžete hltat tady.
Čas se nachýlil a bylo třeba se přesunout na
Talent stage, kde měl od půl dvanácté hrát Shadowbox
s Ghonzalesem. Při příchodu nám ale stage manažer oznámil, že hrát se
bude až od jedné, protože Nick Cave má strach, aby jsme
nerušili jeho show. Díky tomu jsem stihnul část jeho vystoupení, které
mě díky jeho otřesnému pěveckému výkonu přestalo velmi rychle bavit
(vložená energie, kterou se snažil vynahradit své technické nedostaky mě
nějak minula). Dal jsem i část koncertu Stereo MCs, který
na mě zapůsobil neskutečně čistým zvukem, nevídanou profesionalitou a
výbornou vizuální show. Pak zpět na Talent Stage, kde už byly připaveny
gamofony, několik desítek posluchačů a vše mohlo začít.
Hned při první desce se počet lidí v publiku
ztrojnásobil a za několik minut trsalo na 600–800 junglistů
i náhodných příchozích. Začátek poznamenal problém v podobě
přeskakujících jehel, ale za malou chvíli to mohlo začít naplno.
První byla na programu obíhačka Koogi + Sweg
+ Anakin. Padl Q Project 2Little2Late a Ask Not VIP, A.I. – Rise and
Shine (Craggz & PF remix), High Contrast – When The Lights Go Down, Five
Reasons a nádherná If I Should Fall od Commixe, Makotova Zlatá holka,
Seal+Adamski - Killer bootleg, vzpomínka na druhé album Ed Rushe a
Opticala – Headz Will Roll, Message remix také od nich, Cyantific, nějací
Total Science, Sonic na BC, Zinc – Creeper a Since, poslední Break na
Subtitles a samozřejmě davové šílenství v podobě Back To Your Roots od
Mr. L.
Nitropank (ke kterým se občas
přidala IM Cyber) nastoupil do hodně slušně rozjetého mejdanu v půl
třetí a nezahálel. 2K si samozřejmě střihl hitovky od Q Projecta, Nitrous
dával parádní Strangest Secret in the World. Kluci a holka plynule
přecházeli do temnějších poloh (znovu If I Should Fall i Urban legend od
Commixe, Breakové občas i se Silent Witnessem), zasněnějších sfér
(Klute, SKC a Mathematics), až k ledovým stepům (Trace a Tactile – Body
Move) a zase zpátky k prosluněným hitovkám a zase jinam. V jednu chvíli
přišel Ťapalí za Nitrousem, ať zahraje „ňáký hitovky,…
Brazílii“. Nitrous se asi přeslechl a naservíroval Persii v podobě
Amita :) Závěr setu už byl čistě labužnický, ale trochu postrádal
taneční vibez a to byl nejlepší čas pro Akiru a Ghonzalese.
Akira nastoupil s mostrózním
remixem Prodigy-klasiky Voodoo People od Pendulum a dav byl opět ve varu.
Nezaváhal, zatopil teasem The Nine a bylo vymalováno. Pak následovala smršť
pecek – Akira tahal klenoty jako Polar – Oblivious + Skydiver, Matrix
- Apache, Young Ax – January, Seba+Paradox – „Move On“, Technical
Itch – Soldiers /D.Bridge VIP rmx/, X Ray, Plastic World od Pendulum a
skvěle se doplňoval mixmasterem Ghonzalesem a IM
Cyber, která opět zasahovala jen občas, zato velmi rázně.
K slyšení od nich bylo: SKC+Bratwa – Prophecy, Noisia – Hubcap,
Break – Locked Out, Ususal Suspects – Doorway, Hive+Gridlok – Are
U Ready remix, Mathematics+Tactile – Dead End, Commix – Surround. Půl
hodiny před koncem jsem opustil areál a vydal se na cestu domů. Po
oficiáním skončení si prý ještě lidé vyžádali přídavek v podobě
Share The Fall od Reprazent…
…a to bylo z Love Planet 2005 definitivně vše.
