RECENZE // CALIBRE - SECOND SUN LP

Calibre – Second Sun LP _ Signature (SIG002LP)

A: Bullets (feat. Diane Charlemagne)

Už u prvního tracku Vám spadne čelist. A nedoporučuju jí vracet zpět, protože se tak stane ještě několikrát. Slabší povahy a nevyrovnané osoby se (nejen) z tohodle na podzim zblázní. V tom případě pouštět pouze v noci, protože to nejezdí vlaky, pod kterými se dá lehko skončit. Vize, jakou Calibre dokáže přenést na výslednou podobu tracku, je tak dokonalá, že by i velcí klasici typu Mozart a Beethoven měli ke Calibrovi chodit na hodiny teorie produkce. Ale hlavní roli uměleckého představení hraje zpěvačka Diane Charlemagne, díky níž roztaje každý ledovec.

B: Got A Thing

Jeden z méně výrazných tracků se specifickou náladou, která musí oslovit konkrétní místo v každém z nás a až poté bude zaryt do paměti jako hřejivá vzpomínka. Uspávající Got A Thing je sice poslechovou záležitostí, ale oproti Bullets ji lze určitě zahrát i tanečníkům, z nichž polovina určitě vydrží čekat na další mix. Jedná se ale rozhodně o slabší článek alba a o strojově vyrobenou ukázku Calibrovy průměrně odvedené práce, ačkoli skvělé práce. Piánko, hluboká basa, vokálky a orchestriální nádech. Prostě fair.

C: All The While

U tohoto kousku se nemohu ubránit příměru „kolovrátek“, protože se zde nestane kromě malého odklonu v breakdownu nic převratného. Nedokážu navíc přijmout zpěv, jehož tón je k tak pocitově neutrálnímu doprovodu přehraný. Ale zase na druhou stranu… Kdyby na drum and bass parties jel model s ploužáky, určitě by se po zahrání tohoto tracku každá dívka ochotně nechala přemluvit k milování. Když se dostanu zpátky na zem, All The While musím ve finále přisoudit nešťastný a nevděčný titul „track do počtu“. Někdo to schytat holt musel. 

D: Second Sun

Tuto skladbu si přeje Akira zahrát na svém pohřbu. Není to přehánění. Emocí se v této skladbě skrývá tolik, že je to naprosto pochopitelné. Já sám jsem za poslední dobu nepotkal jinou, do které bych se mohl takhle bezhlavě zamilovat. Second Sun se liší od všech Calibrovo výtvorů – v podstatě nikdy neudělal takto postavený track a síla stavebních kamenů ukazuje Calibra nejmajestátněji, co kdy mohla. Lehkost a hbitost zde doplňuje provrstvené a neprostupné množství pavoučích sítí, utkaných z toho nejjemnějšího hedvábí.

E: It Is U

Tak tenhle Calibre se líbí i Kubatkovi, takže pozor na něj! Zasněnější i vyvlávající a zároveň energicky nakopávající. Snad proto má tento track místo v setech většiny DJs. Marky ho dal na Bingo Sessions. Andy C nám ho zahrál v Roxy… Westernové samply, famózní vybrnkávání a absolutně nakažlivý popěvek „It Is Jůůůůůů Bejbyyyy“ dávají základ pro hit, který by se za normálních okolností neuplatňoval snadno. Ale Calibre umí dotáhnout věc do tak povedeného konce, že snad ani nelze čekat jiný výsledek. Člověk se může jen poddat a rozplývat se blahem.

F: Consulate Harm (feat. Lariman)

Obliba minimalismu, jaký Calibre předvedl s jednou z nejrepresso­vanějších a nejprodávanějších desek (Fire And Water), je skoro až neuvěřitelná. A po podobně zamýšlené skladbě ze Soul:Ru – The Water Carrier přichází další takto laděná jednoduchost, která umí pořádně nahlas rozhodit každého. Naléhavý a možná až decentně vlezlý vokál se objevuje jen tak letmo, aby vlezl pod kůži, ale nerušil požitek z neměnného, ale přesto zábavného a pohyblivého výsledku. A ten pohyb k tomu prostě patří.

G: Go Back To Go Forward

Tady opět přichází v potaz zaškatulkování „track do počtu“. Navíc se zde jedná o tak specifické rytmy, že se musí navíc ještě přilepit štítek „běžně nehratelné a tudíž nepoužitelné pro disciplínu krocení gramců v klubu“. Proč cpát na vinyl něco, co svou zajímavostí osloví pouze minimum adresátů? Vždyť by stačilo naprosto zasloužené místo na CD verzi společně s ostatními experimententy. Business? Nebo to má Calibre jinak? Tak to pak už hraničí s pozérstvím. Go Back To Go Forward bo­hužel DJs nezahrají a k pos­lechu na doma také nepřesvědčí. Daň za ostatní klenoty?

H: Kiya (feat. Crow)

Jedna z nejfilmovějších věcí na albu se zařazuje k těm mistrovským dílům, která nemají přímý tah na bránu (v této situaci na duši nebo srdce), ale skládá se z tolika jemností a ukouzlujících něžností, že se nelze neoddat snění se zavřenýma očima. A v této chvíli je pouť mnohem více zajímavější, protože přichází překvapivě, pozvlona, s pomalu se rodícím hýčkáním si jednotlivých chytlavých momentů. Nejvíce zde zabírají smyčce, ale rázem je pak člověk unesen z basy a za chvíli zase z vokálu. Kouzelné.