text: Anakin
ÚPLNÝ ZAČÁTEK
K Veletržnímu paláci jsem dorazil na osmou. Naivně jsem si myslel, že na
novinářskou akreditaci se dostanu dovnitř před oficiálním začátkem,
jenže ochranka a člověk u vstupu byli neoblomní. Zvukovou zkoušku jsem
teda poslouchal před hlavní bránou. V půl deváté, mě konečně
pustili – to už první placku sázel Sweg, vedle něj stál
Bukem, okukoval jeho fígle :) a občas spolu něco prohodili*.
V první chvíli mě omráčil silný, čistý a na můj vkus až příliš
hlasitý zvuk, ale pak už jsem se soustředil hlavně na Swegův výkon.
PARTY ROZJÍŽDĚL SWEG
Sweg začal pozvolna, i když musím říct že i těch prvních pár
vyloženě atmosférických, vesměs málo známých skladeb (např. Akira &
Sower – Chance) znělo na tomhle zvuku opravdu našláple. V těchto
klidných vodách ale dlouho nesetrvával a brzy servíroval liquidy typu TC1
& Stress Level, Contrastovo What We Do, Black Queen od Hot Box
i hutnější kousky typu Relase the Pressure od Logisticse, Breakovo
Diffusion, nebo If I Should Fall od Commix. Mixy byly čisté, vyvážené,
občas kratší / občas dlouhé, proběhl i nějaký ten doubledrop. Nakonec
jsem se dočkal i parádní novinky Days Go By od High Contrasta, nádherné
Brooklynovy novinky All In My Heart a ukázky ze Swegovy valstní
producentské kuchyně (resp. obýváku) Interactive World. Jedinou
chybou na tom celém bylo, že celou tu nádheru solil do téměř prázdného
parketu (lidi začali ve větším měřítku přicházet až poslední
půlhodinu jeho setu). Pro mě set večera (tento výrok může být ovlivněn
sourozeneckým vztahem autora reportu a dje, ale spíš není :) ).
PARKET SE ZAČAL PLNIT A NASTOUPILA BABE LN
Ve čtvrt na jedenáct vystřídala Swega matadorka tuzemské scény Babe LN. Ze začátku trochu zvolnila tempo a zavzpomínala na staré časy peckami jako Deeper od Decodera (BOOOH! – i po těch letech šlape), nebo liquidovější We Can Do Anything od Aquasky (pamětníci utřou slzu a jedem dál) a hlediště se začalo výrazněji plnit. Mezitím jsem šel omrknout chillout a Stanzimovu skvělou down-and-middletempovou selekci, plus jsem se stavil na baru.
Bary a hlavně barmani zaslouží zvláštní
pochvalu – super chování a rychlost nejsou v čechách právě standardem,
ale tady obojí za jedna s hvězdičkou. Na baru jsem nestál ani jednou dýl
než půl minuty a obsloužen jsem byl vždy s úsměvem a profesionálně
(obzvlášť jsem ocenil, že mi led do kelímku neházej´ rukou:)).
Při mém návratu na hlavní stage už LN sázela hodně odsýpající záležitosti (ale s tvrdostí to nepřeháněla – měla na paměti, kdo hraje po ní - a to je dobře) a dávala pecky jako Inside My Soul od Logisticse, Hanging Rock od London Elektricity, nebo třeba Red Light (St:Cal) které vždy způsobí davové šílenství. Nechyběla hitovka Ask Not, kterou si notovali snad všichni. Blížila se půlnoc a z mlhy na pódiu se začala vynořovat velká tmavá postava…
LEGENDY, SVĚTLO A SKORO VYDAŘENÉ VYSTOUPENÍ HLAVNÍCH
HVĚZD
MC Conrad připravil
efekty na notebooku a začal hlásit začátek Progression
Session a ruce byly hned nahoře. Parket byl v tu dobu už úplně
narvaný a atmosféra opravdu skvělá. Bohužel ani na vystoupení hlavních
hvězd organizátoři nevypnuli hlavní bílé lampy u stropu, takže v sále
bylo na můj vkus více světla, než by mělo být. No co se dá dělat.
LTJ Bukem začal pozvolna, a set jen velmi
pomalu gradoval. První půlhodinu jsem se – z velké části zásluhou
tentokrát výborného Conrada – skvěle bavil, ale pak mě začala
ukolébávat monotónnost. Pomalu jsem se přesouval do zadní části sálu a
začínal se věnovat jiným věcem než hudbě. Z popíjení a konverzace
s kámošema mě jen občas vytrhl 
známý (Calibrovo Is It You), nebo
vybočující track (Obsessions od Q Projecta a asi 5 dalších). Pořádně
jsem prohlédl světla (velmi dobrý standart) i videoprojekci – slušná,
ale nijak zvlášť zajímavá. Bukemův styl mixu je samozřejmě
naprosto precizní, vysekávat fragmenty
najíždějící skladby crossfaderem umí taky výborně, show
nedělá (i když tentokrát se i hýbal:)) – tu obstará Conrad. Kdybych
měl vystoupení hodnotit jednou větou, tak nezklamali, ale zároveň ani
nepřekvapili, ani nenadchli. Po 3 hodinách jejich setu, jsem se už těšil
na Koogiho.
KOOGI, MONKEY A JEŠTĚ JEDNOU SWEG
Po skončení setu kluků z Goodlooking se
parket začal velmi rychle prázdnit. Bezprostředně po třetí hodině ranní
odešlo tak 70 procent lidí, ale zbývajících 30 % udržel Koogi až do
konce. Koogiho set se mi moc líbil, zvolil pestřejší
selekci, mixy byly opět skvělé, zazněli samozřejmě Calibrové, ňákej ten
Hospital. Nebudu lhát, vzhledem k pokročilé hodině si toho moc nepamatuju
:) Jeho set svým hlasem vkusně doplňoval MC Monkey, kterého
považuju za jeden z největších talentů na naší scéně a mám dojem, že
občas se mihl už zavedený šikula Skiver. Do Koogiho setu se
občas také přimotal Sweg, který mě potěšil mj. Logisticsovým Summer Sun.
Když to v cca 5 ráno celé skončilo, měl jsem ještě hroznou chuť
pařit, ale na druhou stranu na „v nejlepším přestat“ taky
něco bude.
Parádní akce.
*) BULVÁR: a co že to povídal Bukem Swegovi?
LTJ: „Kde budeš hrát?“ (na pódiu byly připraveny
2 páry gramofonů – jeden speciálně pro Buekma)
Sweg: „Tady, támhleto je tvoje místo.“
LTJ: „Ne, moje místo je v Londýně. :) Tak kde budeš hrát?“
Sweg: „Tady.“ a pokládá desku.
LTJ: „Ten zvuk se tu pěkně mlátí, to sem zvědavej, jak dáš mix,
hehe.“
Sweg dává první mix, Bukem dává palec nahoru a odchází… :)
