text: HACKENALIEN
…
„Infiltroval jste se tedy úspěšně?“
„Štěstěna stála při mně, tramvaj byla téměř prázdná, ale zřejmě
už byli pod vlivem, takže si mě nevšimli.“
„Pod vlivem čeho?“
„No nejdřív sem myslel, že nějakýho fetu, páč ty mladý všichni
fetujou, ale pak sem si všimnul, jak jim září oči, ale ne fetem, nýbrž
eustresem.“
„Co?“
„Erm… něco jako… dětskou radostí z očekávání dárku… nahodil sem
odposlouchávací štěnici na jedno použití a pochopil sem, že sme se
trefili, protože ten, co tam má bejt, bude fakt vysoko postavenej.“
„Nezdržujte a hovořte! Jak to tam vypadalo?“
„Celý prostor nebyl otevřen, v uzavřenejch prostorách zřejmě probíhali
inkarnační rituály. Nejdřív byl ňákej vstupní level, tam stál jeden
v rohu a točil kotoučema, no, ale asi jen tovaryš, ale už tam bylo něco ve
vzduchu, lidé se usmívali, hráli fotbálek a tak… znáte to, tušil sem
něco většího.“
„Tuchy si nechte; tak co?!“
„Tak sme šli nahoru, a já sem se pokusil stát zdí.“
„Kua nemluvte srky!“
„Terminus technicus: všechno slyšet, nebýt slyšen, všechno vidět, nebýt
viděn.“
„Ježiš, no vy ste teda fikanej, mluvte dál.“
„Vyšli sme do poschodí, kde byla hlavní místnost, kde se odehrával
solidní rej, leč v tu chvíli, jsem jen tušil, že to teprve začne… na
vyvýšeném postu stál v naší zemi jeden z nejvýše postavených
činovníků, vytvářel tajuplné kombinace velmi nelibých zvuků mocně
násobených, co se hlasitosti týče, solidní reprodukční aparaturou, kterou
si "moji společníci“ chválili. Hovořili něco v tom smyslu, že Roxy má
co dohánět, snad se po tom posledním útoku hned nevzpamatovala. Po chvilce
snahy splynout s podlahou mi došlo, že celebrantem jest
„Sayko“, leč těmto tajuplným přesmyčkám plných
numerologie se nedá věřit ni zbla."
„Jak vypadal ten antikristův přisluhovač?“
„Neměl kšiltovku, proto sem ho hned
nepoznal. Chvílema nechával dav vydechnout, ale jinak ho měl na nitkách a
mlátil s ním o zem, přesně v rytmu kývání své hlavy… stále se
zlepšuje, neb ovládal zvuky, které vyluzoval, pohybem své hlavy, občas
přičaroval další zvuk rukou… Statisticky měl dav kompletně v hrsti tak
po 87% své mše, často se na něj dav obracel skrz tajemně sladěné
mnohohlasné skřeky žádající více sodomy pro své uši. Z úst
kompaňérů sem zaslechl Camouflage (Bulletproof + Optiv, pozn. stenografa), tu
sem neznal, ale Piston od Gridloka, kterou se mu podařilo vyvolat ke konci
svého působení za oltářem.“
„Co to mělo bejt jako?“
„Šlo o název kletby z roku 2003, je hodně efektivní, naslouchající,
roztáčí do varu, pak padnulo něco od Breaka (neni mou specializací) a ke
konci ne tak známou, ale účinou, Black Dragon od Future Prophecies… Však
to sem netušil, co poté nastane.“
„Co sacre-bleu? Už se vymáčkni!“
„Sayka sem přežil ve zdraví, želbohu v půl druhé nastoupil
mastermind – podařilo se jim vyvolat samotnou trojjedinou
Noisii!“
„Chraň Bůh!“
„Naštěstí vyvolali jen jednu její podobu.“
„Zaútočil si?“
„Ne. Naopak. Byl rychlejší. Než sem se
stačil zhmotnit, spustil Meditation, jednu z jejich prvních úderností.
S postupem rozjezdu se dav zanítil a začal sám od sebe řvát. Měl sem co
do činění s opravdovým zplozencem pekel, prvních patnáct minut jen ladil
formu, pak vypustil jednu z nejzlejších kleteb loňského roku Voodoo People
(Pendulum rmx), jen tak tak, že sem stačil vyseknout obranný manévr.“
„Používal i visuální útoky?“
„Bohužel, za tu dobu, co se dostal do popředí scény, hodně vyrostl. Už
neovládal uctívače skrze pohyby hlavy, ne; zvládal to již jen myšlenkou.
A zároveň, když křížil kletby mezi sebou, dovedl přitom nakopat dav
pohyby hlavou, prstů či obou rukou a zběsilými pohledy. Stroze
bezprostřední. Davem probíhaly vlny vytržení z reality, mnoho jedinců
skučelo bolestí i slastí. Prvního vrcholu dosáhl, když propletl The Tide
(Noisia) a Massochist (Pendulum) takovým stylem, že to působilo jako úplně
nová kletba, tři minuty šly zároveň rozhodně. Když z Masochist přešel
plynule do Bacteria (z produkce jedné z nejstarších nejtemnějších
bestií, jejíž návrat je letos prorokován: Ed rush & Optical
v přeříkání od Pendulum), kterou však tak umně propletl s nějakou
kletbou z vlastní produkce, až sem ho podezíral, že šlo o zhotovení
remixu pro původní stvořitele…“
„Proč mlčíte? Mluvte!“
„V ten moment sem přišel o nohu, nestihl sem protimanévr..“
„Na to vám seru, dostanete protézu, mluvte dál, ušislyšně se to
hrotilo.“
„… Ten remix byl hrozně brutální, nebo jen mix, nevím, nicméně pak se
proradný démon posunul na spektru do zahuštěnějších hloubek a po chvilce
sem dostal další kopanec, True Romance VIP (D-Bridge z legendární
apokalyptické čtyrky Bad Company, R.I.P.), vždycky sem s ní měl potíže,
už s původní – ne tak zabijáckou verzí… co teprv ta VIP… Arcidémon
nasadil pár věcí z kuchyně svého alter-ega Drifter (jeho další
pitoreskně bizardní alter-ego Hustle Athletics naštěstí nechal v klidu),
zaslechl sem She Gives Me Forever, a průběžně kořenil svoje kázání
lahůdkami pekelné kuchyně od Cause 4 Concern, s nimi sme svého času vedli
pořádné bitvy. Pak však zle zaútočil archdémon na mou psýché
vyvoláním mocné kletby pokušitelky od největších zabijáků své doby: Ed
Rush & Optical – Medicine (Matrix rmx), měl sem co dělat, ale
naštěstí, dnes už není tak známá a dost lidí jí už nerozumí, svého
času plno z mých přátel dostala..“
„Ušetřte mě těch sentimentálních
nostalgických blitek!“
„Dovolte! To sou zásádní okamžiky vývoje svaté války. Pf! Mírně
liquidně podvratná pasáž byla rozmetána na cucky, když archdémon náhle
vyvolal jedno z nejtvrdších a nejkrutějších zaklínadel, Kerbcrawler od
Virus-crew, poprvé inkarnována na tento svět ke konci roku 2000, oficiálně
2001… dodnes neskutečné monstrum, které bere parket do hrsti a mlátí
s ním dokud neodevzdáte duši… naštěstí je to moje specialita, prošel
sem ji bez škrábnutí, leč rozhlédl sem se okolo sebe – dav běsnil, plno
adorantů vřískalo jak na jatkách. Hrozně silná kletba.“
„Nejdřív nostalgické zvratky a pak samochvála, buďte věcný!“
„Eh… šlo pravděpodobně o kolaboraci Noisie a Ryme Tyma, ošklivá věc,
hodně virusoidních příměsí, pak přišel Hideous od Black Sun Empire a
Noisie, dav se už dost vařil ve vlastní šťávě, takže přišel prní
rewind… bohužel pak již má paměť temní, vzduch houstnul, mezi lidmi a
satanovým prorokem vzniklo příliš stabilní spojení, budiž to důkazem
kvalit arcidémonových. To sem již chápal, že buďto uteču nebo to možná
nerozchodím..“
„Máte štěstí, pokračujte.“
„Díky studiím privátních pramenů a mé špionážní činnosti sem
rozpoznal velmi těžké prokletí: Moonway Renegade na níž Noisia
spolupracovala s Mayhemem. Netušil sem, jak silná je to věc naživo. Trhá
končetinami jako byste byl loutka, nepravidelné rytmy, hlášky z kung-fu
filmů… těžkotonážní kletba, ale to sem již tušil, že musí přijít
vyvolávání nejsilnějších démonů z vlastní líhně. Nejdřív Meedoen,
naštěstí nikdy nevyjde oficiálně, ale potom provedl inkarnaci Concussion,
netřeba slov. Vyhnul sem se jí jen se škrábanci, neb jest relativně
známá, ale dav se vařil.“
„Docházelo v davu k vyladění na frekvenci ultimátního zla?“
„Ano, bohužel… největší zranění mi přichystal, když vyvolal novou
verzi své snad největší bestie Block Control. Díky stykům sem se naučil
krýt i Block Control VIP, ale tohle byla nová zmutovaná verze, která se
vyloupla neskutečně nečekaně, k ničemu byl mi rewind, dostal sem ránu, co
mi utrhla paži i s ramenem… a to se inferno teprv roztáčelo
k největším brutalitám.“
„Messiah?“
„…nejen. Zrewindovaný a ošklivě pohrocený Messiah (Noisia rmx) sem měl
za poslední inkarnaci, která naštěstí nikdy nepřekoná sílu originálu,
leč hrubě sem se zmýlil, neb přišlo finále…“
„Proto ste asi tady ne?!“
„Ano. Po Messiah přišla série asi
posledních 4–5 inkarnací… Jeden z nich s velkou pravděpodobností nový
Virus, jakoby do mě bodalo tisíc jehel a k tomu mě drhly o struhadlo, leč
to, co uvedlo tuto sérii, to nebyla obyčejná inkarnace, to byl extrakt
čistého zla, slovy težko popsat, jeho nástup proběhl tak, že zvuk náhle
prostoupil vše, a nabíral na síle, archdémon ze své pozice jakoby nejen
ústy, ale i rukama inkarnoval tohoto ďáblova syna. Zvuk se postupně
zhmotňoval do sonické podoby rozžhaveného tekutého kovu, a pak už ho jen
archdémon se slastí pekelníkům vlastní plivnul do davu. Něco tak silného
tu nebylo dlouhou dobu, podezírám staré arcidémony temnot jako Kemal či
Virus crew, že se vracejí do hry a Noisia je jejich předzvěstí.
V okamžiku dopadu zvukové lávy na parket sem se začal rozpouštět a
vědomí mě de facto opustilo. Moje bytí se v ten čas odehrávalo v trošku
jiné dimenzi.“
„Mluvíte z cesty!“
„Cha! Přál bych vám ten pocit, kdy máte za jisté, že vaše maso nemůže
vydržet ten tlak, a každou chvíli vám začne odlítávat od kostí, kdy vás
zvuk penetruje tak nečestně, kdy vás stroboskopy krájí na zlomky vteřin
tak nesportovně, že zvažujete i zaprodání ďáblu za poskytnutí jistoty
přežití. Nezlehčujte, co sem prožil a nebyl sem sám! Bylo to jako by vás
chtěli rozčtvrtit kruhem…“
„Jen jestli..“
„Záznamy vám to potvrdí, bylo to
mocnější setkání, než sme si mohli myslet. Obávám se, že je
předzvěstí obřadů budoucích. Zbytek mše celebrovala IM
Cyber, protřelá sukkuba hlubin temnot… erm.. temnot hlubin. Ač
prchl jsem pak z parketu k baru, či spíše byl odvlečen a resuscitován
dvěma anděly – dvojčaty (za což sem se jim odvděčil mluvením-z-cesty).
Slyšel sem dobře, jak rozprostřela svoje démonické sítě hrubých kleteb,
kterými masírovala nebohé přeživší (a že jich nebylo málo). Prchli jsme
po jejím mistrně krutém kombu Block Control (Noisia) a Sonar (originál od
Trace myslím), kterým nás naporcovala… Nic naplat, je zpět silnější,
než kdy předtím a na její příští Převzetí Kontroly se budem muset
pořádně připravit…“
„Skutečně to bylo tak zlé?“
„Naprosto… Archdémon sázel svoje věci – známé i teprv kuchtěné,
nová zla spřízněných producentů sonických Gomor a velmi pečlivě
selektoval i velká zla let 1999–2001. Sayko nás stále přesvědčuje
o svých kvalitách a IM Cyber je protřelá pekelnice. Příště se má
připojit i prohnaný CyberDemon Akira…“
„A ku**a.“
„Ano.“
„Počítám s vámi na příští Take Control. Nashle.“
„Pokusím se složit se dohromady. Nashledanou.“
